7 Cmo 96/2025-111 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením navrhovatelkám a) a b) uložil povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu náklady řízení ve výši 53 603 Kč.2. Soud prvního stupně o nákladech řízení vzniklých státu rozhodl s odkazem na § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Zastavení předmětného řízení zavinily navrhovatelky ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., a proto jim soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit státu vzniklé náklady řízení, sestávající z odměny opatrovníka za 2,5 úkonu (v usnesení blíže specifikovaných) právní služby ve výši 43 400 Kč, tomu odpovídajících 3 režijních paušálů po 300 Kč, vše navýšené o 21% DPH. Odměna v celkové výši 53 603 Kč byla státem opatrovníkovi vyplacena.3. Navrhovatelky a) a b) podaly proti usnesení soudu prvního stupně včasné odvolání a navrhly, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.4. Odvolatelky předně namítaly, že neměl být účtován úkon „účast při soudním jednání dne 12. 2. 2024“, uvedené ústní jednání nemělo být vůbec zahájeno, když účastníci řízení byly soudem utvrzeni, že se toto jednání konat nebude. Konání jednání nemělo žádný reálný dopad na výsledek řízení. Náklad za odměnu opatrovníka ohledně jeho účasti na tomto jednání tak nebyl nákladem účelně vynaloženým, jeho vznik způsobil soud konáním nadbytečného ústního jednání.5. Odvolatelky odkázaly na ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a § 146 odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř., když předmětné řízení bylo možno zahájit i bez návrhu ve smyslu § 13 z. ř. s. Náhrada nákladů řízení by proto v zásadě neměla příslušet žádnému z účastníků, což si ostatně také účastníci řízení ujednali. Zastavení řízení ve věci dosáhli účastníci společným návrhem na zastavení z důvodu mimosoudní dohody a soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl. Odvolatelky zastavení řízení nezavinily, neboť o zastavení požádali všichni účastníci řízení a žádný z účastníků nebyl neúspěšný; řízení skončilo na samém počátku.6. Odvolatelky, citujíc výklad k § 148 o. s. ř. pro úplnost dodaly, že jestliže povinnost nahradit náklady řízení nevznikla žádnému z účastníků s ohledem na výsledek sporu, rozdělí se náklady státu mezi účastníky rovnoměrně. V nesporných řízení nebo řízeních, která lze zahájit i bez návrhu nelze hovořit o úspěchu a je třeba vážit všechny okolnosti. Odvolatelky mají za to, že není možné náklady na opatrovníka přenášet na neúspěšného účastníka jako náklad státu, a to obzvláště tehdy, kdy žádný z účastníků ustanovení opatrovníka nezpůsobil či nenavrhl.7. Z obsahu spisu se podává, že účastnice 2) až 8) měly za to, že je namístě, aby povinnost zaplatit státu vzniklé náklady řízení tížila jen obě navrhovatelky a účastnici 1). Účastnice 1) se k podanému odvolání nevyjádřila.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.9. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.10. Odvolací soud rekapituluje, že:- předmětné řízení směřovalo k vyloučení účastnice 1) z výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních korporacích, v nichž tuto funkci vykonává (§ 63 a násl. z. o. k.). Nadepsané řízení je řízením ve statusové věci právnické osoby dle § 2 písm. e) ve spojení s § 85 písm. b) z. ř. s., jde o řízení, které lze zahájit i bez návrhu;- v průběhu řízení vzaly navrhovatelky s ohledem na jednání uskutečněná mezi některými účastníky, která vyústila v narovnání vztahů, návrh zcela zpět. Z obsahu spisu je zřejmé, že došlo k uzavření dohody o narovnání, což následně vyústilo ve zpětvzetí návrhu;- usnesením ze dne 22. dubna 2021, č. j. 80 Cm 46/2021-10, byli do řízení přibráni účastníci 2) až 8) a usnesením ze dne 5. dubna 2022, č. j. 80 Cm 46/2021-37, jim byl ustanoven z důvodu kolize zájmů s účastnicí 1) opatrovník;- soud prvního stupně proto usnesením ze dne 27. března 2024, č. j. 80 Cm 46/2021-83 (z důvodu zpětvzetí návrhu), předmětné řízení zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), dále rozhodl, že se „navrhovateli“ nevrací zaplacený soudní poplatek (výrok III.) a navrhovatelkám uložil povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši 64 105,80 Kč (výrok IV.) K odvolání navrhovatelek (odvoláním byl napaden pouze výrok IV.) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. září 2024, č. j. 7 Cmo 159/2024-94, zrušil uvedený výrok IV. usnesení soudu prvního stupně, týkající se povinnosti zaplatit státu vzniklé náklady řízení, a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Nyní přezkoumávané usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení vzniklých státu je tak druhým rozhodnutím o této otázce. Tyto náklady řízení představuje (soudem pravomocně přiznaná) státem již vyplacená odměna a náhrada hotových výdajů opatrovníka ve výši 53 603 Kč;- odměna byla opatrovníkovi přiznána usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. února 2024, č. j. 80 Cm 46/2021-80, ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2025, č. j. 7 Cmo 368/2024-102, ve výši 53 603 Kč. Odvolací soud se v uvedeném rozhodnutí přezkoumal, zda náklady opatrovníka byly účelně vynaloženými náklady, když tato námitka byla stěžejním odvolacím důvodem; totožné námitky odvolatelky přinášejí i v daném odvolacím řízení, byť již tyto byly odvolacím soudem vyřešeny. Odměna byla opatrovníkovi ze státních prostředků vyplacena.11. Odvolací soud připomíná, že byl-li ustanoven účastníku řízení opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.), který pak má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že opatrovníkovi vznikl nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Otázka výše odměny a hotových výdajů opatrovníka, jakož i posouzení jejich účelnosti, byla vyřešena již v předchozím odvolacím řízení; o samotné výši odměny opatrovníka bylo pravomocně rozhodnuto. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto, že opatrovníkovi náleží odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 53 603 Kč, nelze (opětovně) výši a účelnost těchto nákladů (v tomto odvolacím řízení) přezkoumávat. Odvolací soud opakovaně dodává, že námitky vůči ustanovení opatrovníka měly být uplatněny v odvolací lhůtě proti usnesení ze dne 5. dubna 2022, č. j. 80 Cm 46/2021-37, kterým bylo o ustanovení opatrovníka rozhodnuto. Při rozhodování o předmětném odvolání již takové námitky s ohledem na právní moc uvedeného rozhodnutí nemohou být předmětem přezkumu.12. Při rozhodování o náhradě nákladů státu nelze vyjít z dohody účastníků řízení o jim vzniklých nákladech řízení, neboť povinnost k náhradě nákladů řízení dle § 148 o. s. ř. nemůže být předmětem takovéto dohody účastníků.13. V daném případě je třeba při rozhodování o náhradě nákladů státu vycházet z nesporného charakteru tohoto řízení, které lze zahájit i bez návrhu. Odvolací soud pouze pro úplnost dodává, že otázka náhrady nákladů řízení mezi účastníky je v těchto řízení řešena v § 23 a 24 z. ř. s., ustanovení § 146 o. s. ř. na daná řízení (ani při zpětvzetí návrhu) nedopadá. Výrok o nákladech řízení vzniklých státu se odvíjí od výsledku řízení, posuzování otázky zavinění nemá již v daném řízení místo. Výsledek řízení pak znamená, že nákladová povinnost vůči státu se uloží tomu z účastníků, komu vznikne povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníkovi. Jestliže povinnost nevznikla žádnému z účastníků, tak jako je tomu v daném případě (o náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu), kdy jde o nesporné řízení, rozdělí se náklady státu mezi účastníky rovnoměrně, resp. nákladová povinnost se dělí mezi strany, nikoliv mezi jednotlivé účastníky. Pluralita účastníků na jedné straně neznamená vyšší náklady, které jsou povinni hradit, pouze se nákladová povinnost strany rozdělí mezi jednotlivé účastníky [srov. komentář k § 148 o. s. ř. - Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024].14. V poměrech projednávané věci řečené znamená, že povinnost nahradit státu vzniklé náklady řízení stíhá jak navrhovatelky a), b), tak účastnice 1) až 8); tyto nejsou osobami splňujícími podmínky pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatek dle § 138 o. s. ř., aby nebylo možné uložit jim povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých státu (takové skutečnosti z obsahu spisu neplynou; předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nebyly tvrzeny, natož prokázány).15. Náklady vzniklé státu činí celkem 53 603 Kč, bylo o