9 Cmo 112/2025-36 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové jako soud I. stupně odmítl žaloby povinných na obnovu řízení a pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, č. j. 4 Cmo 201/2024-16 (dále jen „žaloby“).2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že povinní podali současně žalobu pro zmatečnost i žalobu na obnovu řízení, které neobsahují základní obsahové náležitosti stanovené v § 232 odst. 1 o. s. ř. Soud je proto usnesením ze dne 29. 1. 2025, č. j. 16 C 5/2025-9, vyzval, aby do jednoho měsíce od doručení usnesení žaloby doplnili způsobem v usnesení uvedeným. Současně soud povinné poučil, že nebudou-li žaloby řádně a včas doplněny, soud je odmítne, čímž řízení ukončí. Ačkoliv výzva k odstranění vad žalob byla povinným doručena dne 7. 2. 2025, povinní vady žalob neodstranili. Místo toho namítli podjatost soudce JUDr. Jana Fifky a dalších, blíže neoznačených soudců. K této námitce soud nepřihlíží (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), protože povinní ani na výzvu danou usnesením ze dne 4. 3. 2025, č. j. 16 C 5/2025-13, neuvedli žádné relevantní skutečnosti. V podáních ze dne 7. 3. 2025, 25. 3. 2025 a 10. 4. 2025 námitku pouze zopakovali.3. Protože vady žaloby pro zmatečnost ani žaloby na obnovu řízení nebyly do dne rozhodnutí soudu I. stupně odstraněny, soud I. stupně postupem podle § 43 odst. 2 o. s. ř. obě žaloby odmítl, když konstatoval, že tyto mají vady, které nebyly ani přes výzvu odstraněny, a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. O náhradě nákladů řízení soud nerozhodoval, neboť žaloby směřovaly proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení a náklady exekuce a náklady oprávněného v exekučním řízení určuje soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce podle § 88 odst. 1 ex. ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, č. j. 5 Co 7/2022-17).4. Proti usnesení soudu I. stupně podali oba povinní (též odvolatelé) včasná odvolání shodného obsahu. Navrhli zrušit odvoláním napadené usnesení a přikázání věci k dalšímu řízení jiným soudům prvního a druhého stupně. Alternativně navrhli rovněž zjistit a prohlásit nicotnost napadeného rozhodnutí, neboť podle jejich názoru byla jejich všechna předchozí podání objektivně důvodná i včasná a objektivně neměla a nemají nedostatek, pro který nelze pokračovat v řízení. Předmětné žaloby jsou podle povinných projednatelné.5. Dále podle povinných je soudce JUDr. Jan Fifka podjatý, stejně jako všichni “soudci i nesoudci zdejšího krajského, vrchního i okresního soudu“ s tím, že by měli být neprodlené vyloučeni a za tím účelem by měla být věc předložena k rozhodnutí o delegaci podle § 12 odst. 1 o. s. ř. (delegace nutná). Zdůraznili, že nejde o zneužívání práva, ale o „nápravu zločinů“. Poukázali na článek 90 Ústavy a na skutečnost, že rozhodnutí soudu musí být zákonné a spravedlivé.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu I. stupně a dospěl k závěru, že odvolání povinných nejsou důvodná.7. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda ve věci nerozhodoval v řízení před soudem I. stupně vyloučený soudce s ohledem na uplatněnou námitku podjatosti a shodně tak se zabýval i tím, zda obstojí námitka podjatosti vůči němu vznesená.8. Povinní v odvolání namítají podjatost soudce JUDr. Jana Fifky, všech soudců a „nesoudců“ soudu krajského, vrchního i okresního a domáhají se delegace nutné dle § 12 odst. 1 o. s. ř. a přidělení této věci k řádnému projednání jiným soudům prvního i druhého stupně.9. Z obsahu spisu a z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že povinní uplatňují obecné námitky podjatosti soudců opakovaně a zneužívají tento zákonem upravený procesní institut k procesním obstrukcím. Na vznesenou širokou, nekonkrétní, zjevně účelovou a nepřípustnou (§ 14 odst. 4 o. s. ř.) námitku podjatosti z uvedených důvodů odvolací soud pohlížel jako na procesní úkon zneužívající zákonných ustanovení, a to v rozporu s § 2, § 6 věta druhá o. s. ř. Proto z důvodu procesní nepřípustnosti odvolací soud k uvedené námitce vznesené povinnými nepřihlížel (§ 41a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud přitom současně přihlížel k rozhodovací praxi v otázkách zneužívání námitek podjatosti účastníkem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSCR 104/2017), přičemž ústavní konformita tohoto postupu byla potvrzena usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18.10. Odvolací soud tedy uzavírá, že soudce soudu I. stupně JUDr. Jan Fifka není vyloučen z projednání a rozhodnutí této věci a vyloučeni z projednání a rozhodnutí této věci nejsou ani soudci odvolacího senátu.11. Pokud se povinní domáhají delegace nutné, tak dle rozhodovací praxe popsané v komentářové literatuře (k tomu obdobně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 - 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 71 s.) okolnost, že soudci jsou vyloučeni, musí být zjištěna postupem dle § 14 až § 16b o. s. ř. a nejde o předběžnou otázku vlastního řízení o delegaci nutné. O přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. se rozhoduje teprve tehdy, je-li nadřízeným soudem pravomocně rozhodnuto, že soudci příslušného soudu jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni, a příslušný soud proto nemůže jednat (k tomu obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 1980, sp. zn. Ncdf 132/79). Předpoklady pro rozhodování o delegaci nutné tak nebyly naplněny.12. Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně v tom, že žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost podaná povinnými zákonné náležitosti nesplňují. Je to dáno skutečností, že žalobní návrhy mají takové vady, že o nich nelze vést řízení, když ani není zřejmé, v čem by měl povinnými tvrzený zmatečnostní důvod anebo důvod obnovy řízení spočívat.13. K nutnosti poskytnout v případě této konkrétní (několikáté v pořadí) žaloby pro zmatečnost, respektive žaloby na obnovu řízení, poučení podle § 43 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud uvádí, že z obsahu spisu a ze skutečností jemu známých z rozhodovací činnosti je zřejmé, že povinní reagují na jakékoli rozhodnutí žalobou pro zmatečnost, případně na obnovu řízení. Tyto mimořádné opravné prostředky jsou podávány povinnými prakticky „automaticky“ proti každému rozhodnutí soudu. Všechna tato podání povinných jsou zcela nedostatečná, ze zákonných náležitostí je u nich splněno jen označení rozhodnutí, proti kterému směřují.14. Povinní byli poučováni, jak mají nedostatky žalob odstranit a že neučiní-li tak, bude její podání odmítnuto.15. Odvolacímu soudu je rovněž z úřední činnosti známo, že podobný (obstrukční) procesní postup (podávání všech existujících řádných i mimořádných opravných prostředků proti všem rozhodnutím) povinní volí i ve všech dalších řízeních, jichž se účastní, přičemž i v nich byli mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti musí žaloba na obnovu řízení, případně žaloba pro zmatečnost, splňovat, aby byla projednatelná.16. Na základě uvedeného je podle odvolacího soudu možno uzavřít, že povinným je a musí být dobře známo, jaké náležitosti mají jejich podání obsahovat a i ve světle závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2024, č. j. IV. ÚS 1280/24, je odvolací soud přesvědčen, že poučení povinných o nutnosti odstranit vady žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost proti předmětnému usnesení Vrchního soudu v Praze nebylo nutné a soud prvního stupně by postupoval správně, i pokud by bez jeho poskytnutí tyto žaloby odmítl.17. Soud I. stupně v daném případě povinné usnesením ze dne 29. ledna 2025 č. j. 16 C 5/2025-9 řádně vyzval k odstranění vad jejich podání ze dne 2. 1. 2025 a stanovil jim lhůtu jednoho měsíce k jejich odstranění. Povinní sice na výzvu soudu reagovali, opět vznesením námitky podjatosti, nicméně vady podání nebyly odstraněny.18. Odvolací soud tedy usnesení soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.19. Výrok o nákladech odvolacího řízení vzhledem k ustanovení § 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, odpadá, neboť o nákladech řízení přísluší rozhodnout soudnímu exekutorovi.20. Zcela nad rámec tohoto rozhodnutí odvolací soud poukazuje na závěr ohledně dlouhodobého zneužívání práva na soudní ochranu ze strany povinných podáváním neurčitých, případně nedůvodných žalob, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, stran stejných povinných, formulovaný Nejvyšším soudem coby soudem dovolacím v rozhodnutí o dovolání proti stejnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2024, č. j. 4 Cmo 201/2024-16, proti němuž podali povinní žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 5. 2. 2025 sp. zn. 21 Cdo 85/2025 uvedl, že Nejvyššímu soudu je známo, že dovolatelé dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají velké množství procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opra