12 Cmo 58/2026-97 – Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zrušil ve vztahu k žalovanému č. 2 směnečný platební rozkaz ze dne 15. 8. 2025, č. j. 24 Cm 192/2025-20 (bod I. výroku), ve vztahu k němu zastavil řízení (bod II. výroku) a uložil žalobkyni povinnost nahradit mu náklady řízení ve výši 7 890 Kč (bod III. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení směnečné pohledávky, směnečný platební rozkaz vůči žalované č. 1 nabyl právní moci dne 11. 9. 2025, žalovaný č. 2 proti němu podal včasné námitky, mimo jiné i námitku nepravosti podpisu. Žalobkyně vzala podáním ze dne 10. 3. 2026 žalobu v celém rozsahu zpět s ohledem na kategorický závěr znaleckého posudku o tom, že podpis žalovaného č. 2 není jeho pravým podpisem. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř., zrušil směnečný platební rozkaz a řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení. Žalovaný podal jako nezastoupený účastník námitky, za něž mu náleží náhrada ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., dále vynaložil náklady za právní zastoupení, které oznámil soudu dne 3. 3. 2026, a to za přípravu a převzetí zastoupení po 7 140 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a dále mu náleží náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem náklady žalovaného č. 2 činí 7 890 Kč.2. Proti usnesení, konkrétně bodu III. výroku, podala včasné odvolání žalobkyně a navrhla jeho změnu tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení. Uvedla, že žalovaný č. 2 nebyl v řízení zastoupen, zastoupit advokátem se nechal až poté, co se seznámil s výsledkem znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu. Žalobkyně nezavinila náklady řízení žalovaného č. 2, zavinila je jeho partnerka (jednatelka žalované č. 1). Žaloba byla podána důvodně, žalobkyně nepochybovala o pravosti podpisů na směnce. V jiném směnečném řízení vedeném pod sp. zn. 24 Cm 98/2025 vznášel žalovaný č. 2 totožné námitky pravosti podpisu, stejný znalec posoudil jeho podpis na jiné směnce jako pravý. Všechny směnky vystavené žalovanou č. 1 a avalované žalovaným č. 2 nosila žalobkyni jednatelka žalované č. 1 (partnerka žalovaného č. 2), nebo její matka, proti nimž je vedeno trestní řízení pro trestný čin podvodu. Žalobkyně vzala v tomto řízení žalobu zpět na základě výsledku znaleckého posudku a v návaznosti na výzvu soudu ke zvážení takového postupu jednala hospodárně; nevěděla, že se žalovaný č. 2 nechal zastoupit advokátem (který rovněž zastupuje obě obžalované v trestním řízení), jehož činnost neměla na postup žalobkyně žádný vliv a jeho vyjádření ze dne 13. 3. 2026 bylo nadbytečné a bezobsažné. Jsou zde dány důvody pro nepřiznání nákladů podle § 150 o. s. ř.3. Včasné odvolání proti usnesení, konkrétně bodu III. výroku, podal i žalovaný č. 2 a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasil s hodnocením soudu prvního stupně, že vyjádření ze dne 13. 3. 2026 pouze opakuje námitky. Odkázal na skutkově a právně obdobnou věc vedenou pod sp. zn. 53 Cm 42/2025, v němž byla žalovanému č. 2 přiznána náhrada nákladů řízení za obdobné vyjádření. Soud by měl ve skutkově a právně totožných věcech postupovat v souladu se zásadou předvídatelnosti podle § 13 o. z. a judikatury Ústavního soudu.4. Žalovaný č. 2 se vyjádřil k odvolání žalobkyně tak, že trestní řízení vedené proti třetím osobám není v posuzované věci relevantní. Před podáním žaloby nebyl žalobkyní vyzván k úhradě směnečného peníze, žalobkyně postupovala nedbale a nezjistila skutkové okolnosti před podáním žaloby (skutečnost, že žalovaný č. 2 popírá pravost podpisu na směnce). Výhrady žalobkyně ohledně nevědomosti o nepravosti podpisu nejsou důvodné. K zastoupení advokátem uvedl, že okamžik zastoupení není v zákoně omezen, žalovaný č. 2 vynaložil náklady na ochranu svých práv v souladu s právními předpisy. Žalobkyně zavinila vznik těchto nákladů zpětvzetím žaloby a je povinna je nahradit.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a cont odst. r. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozhodnutí přecházelo.6. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 2. 7. 2025 domáhala po žalovaných zaplacení směnečného peníze ve výši 150 000 Kč s postižními právy. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 15. 8. 2025, č. j. 24 Cm 192/2025-20, proti němuž podal žalovaný č. 2 včasné námitky. K posouzení pravosti podpisu žalovaného č. 2 na směnce byl ustanoven znalec. Společně s doručením znaleckého posudku soud vyzval účastníky k vyjádření, zda trvají na výslechu znalce, a žalobkyni, zda trvá na žalobě s ohledem na kategorický závěr o tom, že podpisu žalovaného č. 2 na směnce není jeho pravým podpisem. Podáním ze dne 18. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět.7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).9. Řízení bylo v uvedené věci zastaveno na základě zpětvzetí žaloby s ohledem na závěry znaleckého posudku. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně v tom, že zastavení řízení zavinila žalobkyně ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., a je proto povinna hradit žalovanému č. 2 jeho náklady. Pro postup podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. nebyl důvod. Nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím z procesního práva; zda šlo o důvodně podanou žalobu, je nutné posuzovat výhradně z procesního hlediska. Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv. V poměrech posuzované věci uvedené znamená, že závěry přijaté znalcem ohledně podpisu žalovaného č. 2 na směnce, nejsou pro závěr, zda byla žaloba podána důvodně, relevantní. Podstatné je, že nárok uplatněný žalobou žalovaným č. 2 uspokojen nebyl. Ke zpětvzetí žaloby tak nedošlo pro chování žalovaného č. 2. Irelevantní pro hodnocení, zda byla žaloba podána důvodně, je závěr, že podpis žalovaného č. 2 na směnce není jeho pravým podpisem. Závěr o pravosti směnky je otázkou hmotného práva, závislou na výsledcích dokazování.10. Žalovanému č. 2 tudíž náleží náhrada nákladů za úkon, který v řízení učinil jako nezastoupený účastník (sepis námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dne 25. 2. 2026 převzal zastoupení žalovaného č. 2 advokát , Jméno advokáta B, (soudu prvního stupně byla tato skutečnost oznámena dne 3. 3. 2026) a od převzetí zastoupení má žalovaný č. 2 právo na náhradu nákladů zahrnujících rovněž odměnu za zastupování (§ 137 odst. 1 a 2 o. s. ř.).11. Výhradu žalobkyně týkající se neúčelnosti vynaložených nákladů v souvislosti s právním zastoupením (vzhledem k okolnostem) neshledal odvolací soud důvodnou. Ústavní soud v nálezu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 uvedl, že „Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátem.“ Za zneužití práva na zastoupení advokátem je považováno především opakující se zastoupení účastníka v bagatelních sporech, v nichž cílem zastoupení není získat kvalifikovanou právní pomoc, ale dosáhnout bezdůvodného zisku prostřednictvím náhrady nákladů spojených se zastoupením advokátem. Jen ze skutečností, že se žalovaný č. 2 nechal zastoupit advokátem až po doručení znaleckého posudku, nebo že týž advokát zastupuje jednatelku žalované č. 1 v trestním řízení, nelze dovodit snahu žalovaného č. 2 se neoprávněně obohatit na úkor žalobkyně, a proto o zneužití práva na právní pomoc uvažovat nelze.12. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené považuje náklady žalovaného č. 2 na právní zastoupení za účelně vynal