12 Cmo 74/2026-122 – Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 15. 3. 2023, č. j. 37 Cm 171/2022-13 vůči žalovanému 2) a uložil žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 40 946 Kč.2. Žalovaný 2) napadl rozsudek v obou jeho výrocích včasným odvoláním.3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2023, č. j. KSPH 66 INS 18312/2023-A-8 byl zjištěn úpadek žalovaného 2) a povoleno jeho řešení oddlužením. Podle Seznamu přihlášených pohledávek žalobkyně přihlásila svou pohledávku ze směnky, uplatněné v tomto řízení, ve výši 2 224 835,81 Kč do řízení insolvenčního, v němž ji žalovaný nepopřel. Insolvenční řízení dosud nebylo skončeno.4. Podáním ze dne 24. 3. 2026 vzala žalobkyně svou žalobu vůči žalovanému 2) s ohledem na přihlášení pohledávky v insolvenčním řízení v plném rozsahu zpět a navrhla, aby soud řízení zastavil a rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřizná právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný 2) se ke zpětvzetí žaloby, které mu bylo doručeno dne 7. 4. 2026, ve stanovené lhůtě nevyjádřil.5. Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř., vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.6. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.8. V usnesení ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4524/2017 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „Ani tam, kde se účinností rozhodnutí o úpadku dlužníka (žalovaného) v souladu s ustanovením § 140a odst. 1 věty první insolvenčního zákona přeruší soudní řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170 insolvenčního zákona), nebrání zákaz pokračování v přerušeném řízení formulovaný v ust. § 140a odst. 1 větě druhé insolvenčního zákona tomu, aby žalobce (jiný navrhovatel) učinil dispozitivní úkon směřující k ukončení řízení, tedy aby vzal žalobu (jiný návrh na zahájení řízení) zcela nebo zčásti zpět a aby soud o takovém dispozitivním úkonu rozhodl přesto, že trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Řečené platí bez zřetele k tomu, že usnesení soudu o zastavení řízení (pro zpětvzetí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení) může obsahovat (zpravidla obsahuje) i akcesorický výrok o nákladech řízení.“9. V posuzované věci byla žaloba vzata zpět v průběhu řízení o odvolání žalovaného 2) proti rozsudku soudu prvního stupně. Protože se žalovaný 2) v soudem stanovené lhůtě ke zpětvzetí žaloby nevyjádřil, vycházel odvolací soud z toho, že proti němu nemá žádných námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Postupoval proto podle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., zrušil dosud nepravomocná rozhodnutí soudu prvního stupně označená ve výroku I. tohoto usnesení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) a řízení v tomto rozsahu zastavil.10. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vyšel odvolací soud z výše citované právní úpravy, z níž vyplývá, že pokud soud zastavuje řízení, musí se zabývat nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění může spočívat např. v tom, že účastník podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nebo že vzal žalobu zpět. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Obecné ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř. je aplikovatelné pouze v případě, že nejsou splněny podmínky pro použití speciální úpravy obsažené v ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř.11. Výkladem ustanovení § 150 o. s. ř. se Nejvyšší soud v obecné rovině zabýval například v usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, v němž vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 928/2017).12. V poměrech posuzované věci žalobkyně zpětvzetím žaloby formálně zavinila, že řízení muselo být zastaveno (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Současně však není pochyb o tom, že ke zpětvzetí žaloby došlo s ohledem na průběh insolvenčního řízení, v němž žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému 2), uplatněnou v tomto řízení, řádně přihlásila a žalovaný 2) ji nepopřel. Odvolací soud zhodnotil všechny okolnosti, jež jsou ve smyslu výše citovaných závěrů Nejvyššího soudu rozhodné pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. a dospěl k závěru, že po žalobkyni nelze v daném případě spravedlivě požadovat, aby hradila náklady právního zastoupení, které v tomto řízení vznikly žalovanému 2) v důsledku jeho procesní obrany proti pohledávce, která byla následně v insolvenčním řízení zjištěna (žalovaný č. 2 byl v řízení před soudem prvního stupně zastoupen advokátkou , Anonymizováno, na základě plné moci ze dne 23. 10. 2023). Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobkyni, která nezanedbala ochranu svých práv v nalézacím ani insolvenčním řízení nelze považovat za odpovídající obecným principům spravedlnosti. V řízení současně nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že po žalovaném 2) nelze důvodně požadovat, aby náklady, které mu v řízení vznikly, nesl ze svého.13. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř. tak, že žalovanému 2) nepřiznal právo na jejich náhradu.