2 Cmo 42/2026-67 – Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 15. 11. 2024 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 1.10.2022 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 333 Kč. Žalobkyně uvedla, že předmětná směnka na směnečnou sumu 3 000 000 Kč byla vystavena žalovaným dne 22. 2. 2022 se splatností dne 30. 9. 2022 s tím, že dne 22. 5. 2024 byla postoupena na žalobkyni.2. Soud prvního stupně vydal dne 20. 1. 2025 směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 122/2024-19, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 100 000 Kč s 6 % úrokem z této částky od 1. 10. 2022 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 333 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 21 654,50 Kč.3. Žalovaný písemným podáním ze dne 5. 2. 2025 doručeným téhož dne soudu podal proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, ve kterých uvedl, že směnka je neplatná z důvodu částečně přeškrtnutého data splatnosti, když přeškrtnutý měsíc červen byl nahrazen měsícem září s tím, že u přeškrtnutého letopočtu 2022 se tak již nestalo. Škrtnutý údaj letopočtu je třeba považovat za nenapsaný. Přitom na fixní směnce je třeba, aby součástí určitého dne byl i letopočet, bez takového údaje je pak datum neurčité a směnka je v důsledku této skutečnosti neplatná. Žalovaný dále uplatnil kauzální námitky, ve kterých uvedl, že vystavil zajišťovací směnku na 3 000 000 Kč s tím, že finanční prostředky z kauzálního vztahu byly remitentovi uhrazeny dne 14. 12. 2022. Předmětná směnka byla vystavena namísto dříve vystavené směnky ze dne 12. 12. 2016, u které se blížil konec promlčecí lhůty. Žalovaný se dopustil hrubé nedbalosti, pokud netrval na vrácení původní směnky. Jednání žalobkyně na základě směnky s vyprázdněnou kauzou je tak nepoctivé.4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 8. 2025 k námitkám žalovaného uvedla, že na směnce skutečně došlo k přeškrtnutí údaje měsíce června a uvedením měsíce září, v důsledku čehož došlo k posunutí data splatnosti o 3 měsíce s tím, že ostatní údaje, tj. den a rok zůstaly beze změny. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že směnečný závazek byl splněn, neboť platba ze dne 14. 12. 2022 se netýkala předmětného závazku. V tomto případě se jednalo o platbu ve výši3 000 000 Kč ze směnky ze dne 12. 12. 2016. Směnka vystavená dne 22. 2. 2022 byla uhrazena pouze zčásti, a to ve výši 800 000 Kč a nenahrazovala směnku vystavenou dne 12. 12. 2016.5. Soud prvního stupně ve svém rozsudku ve výroku I. ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o námitkách ve výši 20 291,70 Kč. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že nárok žalobkyně vychází z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti s tím, že přeškrtnuté datum splatnosti se týká pouze měsíce, kdy červen byl opraven na září („nadepsáno září 2022“) na základě dohody mezi remitentem a výstavcem. Bylo by přitom nelogické škrtnout i rok splatnosti 2022 a ničím jej nenahradit. Soud prvního stupně proto považoval námitku týkající se přeškrtnutí měsíce i roku splatnosti za vyvrácenou. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že směnka vystavená dne 22. 2. 2022 nahradila směnku z roku 2016 a byla dne 14. 12. 2022 remitentovi zaplacena. Naopak z účastnické výpovědi žalobkyně a svědka vyplynulo, že platba ze dne 14. 12. 2022 se týkala směnky z 12. 12. 2016. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil remitentovi částku 1 800 000 Kč, která pokryla závazky ze směnek vystavených v roce 2017, z čehož plyne, že mezi remitentem a žalovaným existovaly i jiné půjčky zajištěné směnkami.6. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém zejména uvedl, že soud prvního stupně vyšel zejména ze svědecké výpovědi , Anonymizováno, , Anonymizováno, (původního remitenta), který uvedl, že odvolateli předal hotovost ve výši 3 000 000 Kč, škrtáním na směnce měl být změněn pouze měsíc splatnosti, a nikoliv rok a směnka ze dne 22. 2. 2022 byla pouze zajištěním závazku, a nikoliv náhradou za směnku z roku 2016. Výpověď svědka ohledně místa předání částky 3 000 000 Kč nebyla věrohodná, když si nevzpomněl, ve kterém patře a u kterého obchodu OC Novodvorská došlo k předání hotovosti, přitom si byl vědom rozporu při předání tak vysoké hotovosti se zákonem. Svědek sice nevěděl, kdo na směnce škrtal, ale kategoricky uvedl, že škrtání se týkalo pouze měsíce. Soudem nebylo bezpečně prokázáno, kterého závazku se týkala platba ve výši 3 000 000 Kč. Žalovaný setrval na své námitce, že směnka je neplatná z důvodu škrtání v datu splatnosti.7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného zejména uvedla, že nalézací soud se vypořádal se všemi nároky a rozhodl správně.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:10. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že se žalobce domáhá svého nároku ze směnky vlastní, v níž žalovaný vystupuje jako výstavce vůči remitentu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který směnku převedl indosací dne 27. 5. 2024 na žalobkyni.11. K námitce týkající se neplatného data splatnosti nesdílí odvolací soud závěry soudu prvního stupně, že došlo k přeškrtnutí pouze měsíce června a k nadpisu „září 2022“ neboť ze směnky vlastní provedené k důkazu soudem prvního stupně se podává, že fakticky došlo ke škrtnutí měsíce „června“ a podstatné části letopočtu „2022“. Po opravě data splatnosti zůstal tak v rubrice data splatnosti pouze údaj „30. září“. Z tohoto pohledu je nepodstatné, že dle soudu prvního stupně „se remitent dohodl s výstavcem na posunutí měsíce splatnosti a bylo by nelogické škrtnout rok splatnosti 2022 a ničím jej nenahradit“. Z hlediska směnečné listiny a jejího formálního charakteru není přece pochyb o tom, že podstatná část letopočtu 2022 je škrtnutá, a to bez ohledu na skutečnost, zda se tak stalo na základě oboustranné vůle účastníků směnečného vztahu nebo na základě rozhodnutí jednoho z účastníků, případně na základě nepozorného a ledabylého přístupu některého z nich, kdy s opravou měsíce „června“ došlo i k přeškrtnutí letopočtu. V případě indosace směnky (případně i dalších indosací směnky) by bylo zcela nerozhodné, jakým způsobem se remitent směnky dohodl v minulosti s jejím výstavcem ohledně data splatnosti, když v rubrice splatnosti by zůstal jediný údaj „30. června“. Vzhledem k tomu, že „údaj splatnosti“ je v důsledku této skutečnosti neurčitý, nelze dovodit, že směnka obsahuje platný údaj splatnosti dle čl. I § 75 bod 3 zákona směnečného a šekového č. 190/1951 Sb. (dále jen ZSŠ). Následkem toho je pak třeba směnku jako takovou považovat za neplatnou.12. Vzhledem k tomu, že předmětná směnka neobsahuje veškeré zákonné náležitosti (určitý datum splatnosti) dle čl. I § 75 ZSŠ, jedná se neplatnou směnku, jak výše uvedeno, a z tohoto důvodu je i nadbytečné samotné posouzení důvodnosti kauzálních námitek.13. Odvolací soud proto postupoval podle § 212 a § 212a o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve shodě s § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 20. 1. 2025, č. j. 49 Cm 122/2024-19 zrušil.14. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu 6 úkonů právní § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 5 260 Kč a v rozsahu 6 paušálních částek po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále v rozsahu náhrady soudního poplatku za odvolání ve výši 5 017 Kč, tj. celkem 39 277 Kč.