3 Cmo 93/2025-210 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. uložil odpůrci povinnost zdržet se v obchodním styku užívání vyobrazení plachetnice v následujícím provedení: pro alkoholické nápoje označované jako tuzemáky,ve výroku II. uložil odpůrci povinnost zdržet se distribuce, prodeje a propagace alkoholických nápojů s názvem , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno,ve výroku III. zamítl návrh na nařízení předběžného opatření v části, kterým se navrhovatel domáhá, aby se odpůrce zdržel výroby a skladování alkoholických nápojů s názvem , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , ve výroku IV. uložil navrhovateli povinnost podat žalobu ve věci samé do 30 dnů od doručení usnesení.2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že se nejprve zabýval otázkou věcné a místní příslušnosti, přičemž uvedl, že v této věci vymezený předmět řízení předurčuje povahu této věci jako sporu vyplývajícího z práva na ochranu proti nekalé soutěži, pro jejichž vyřízení je dána věcná příslušnost krajských soudů podle § 9 odst. 2 písm. g) a h) o. s. ř. Ohledně místní příslušnosti soud prvního stupně vyšel z § 87 písm. b) o. s. ř. s tím, že s ohledem na hospodárnost řízení je účinnější, aby řízení probíhalo „na místě samém“, tedy aby rozhodoval soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody s tím, že bude ulehčeno dokazování v odškodňovacím řízení, neboť navrhovatel výrobek odpůrce zakoupil dne 7. 11. 2025 v prodejně , Anonymizováno, v , Anonymizováno, na , Anonymizováno, v , Anonymizováno, na , Anonymizováno, . Soud prvního stupně tedy uzavřel, že je dána i jeho místní příslušnost. Výroky I. a II. soud prvního stupně s odkazem na § 169 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neodůvodňoval, jelikož návrhu na nařízení předběžného opatření bylo zcela vyhověno a soud prvního stupně to, co bylo navrhováno, plně akceptoval. K výroku III. soud prvního stupně shrnul, že navrhovatel i odpůrce shodně podnikají v oboru lihovarnictví, oba shodně vyrábí a prodávají alkoholické nápoje, předmětem jejich podnikání je tedy výroba lihu. Co se však týče obsahu alkoholických nápojů, navrhovatel neuvedl ničeho, z čeho by soud v rámci rozhodnutí o předběžném opatření mohl dovodit, zda odpůrce používá stejnou recepturu k výrobě, kterou má i navrhovatel a která je registrována chráněnou ochrannou známkou. Ohledně zákazu výroby předmětných alkoholických nápojů specifikovaných v návrhu na vydání předběžného opatření by muselo být prokázáno porušení poměrně rozsáhlé právní úpravy týkající se výroby lihovin a alkoholických nápojů, která podléhá též poměrně rozsáhlé právní úpravě v České republice. Soud v danou chvíli nemůže předjímat, zda skladovaný líh, který navrhovatel označuje a specifikuje označením , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , byl líh vyrobený v souladu s právními předpisy, zda nedošlo k jakémukoli pochybení atd., soud prvního stupně je tak názoru, že zákaz výroby alkoholických nápojů v rámci předběžného opatření by znamenal nepřiměřený zásah do práv odpůrce. Stejný názor má soud i na skladování alkoholických nápojů s tím, že je na odpůrci, jak bude uvedené alkoholické nápoje skladovat, ale nesmí je distribuovat, prodávat a propagovat, a proto návrh na nařízení předběžného opatření v této části zamítl s tím, že v tak krátké době, které na rozhodnutí o předběžném opatření má, ani nemohl provádět dokazování týkající se výroby.3. Proti výrokům I. a II. usnesení podal odpůrce včasné odvolání. Namítl, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření, jelikož navrhovatel neosvědčil, že jsou motiv plachetnice a konkrétní vizuální podoba plachetnice pro výrobky navrhovatele označené , Anonymizováno, příznačné a že veřejnost spojuje plachetnici výlučně s jeho výrobky, dále neosvědčil, že v zákaznických kruzích dochází k záměně produktů účastníků a že dochází k rozmělnění dobrého jména a produktů značky , Anonymizováno, . Uvedené rozvedl tak, že vizuální motiv plachetnice je na výrobcích navrhovatele vždy užíván společně se slovním prvkem „, Anonymizováno, “ a právě tento prvek je tím, podle něhož průměrný spotřebitel identifikuje, že produkty , Anonymizováno, pochází od navrhovatele, sám navrhovatel pak ve svém návrhu přiznává, že celková vizuální identita jeho výrobků je tvořena kombinací uvedených prvků. Navrhovatel neosvědčil ani tvrzená množství prodejů svých výrobků ani výši investic do marketingu svých výrobků a ani není doloženo, k jakým výrobkům se vztahují. Navrhovatel předkládá fotografie z prodejen, aniž by osvědčil, z jakých prodejen a jakého období pocházejí a co se týče videoreklamy, je patrné, že zobrazená loď se typově liší od plachetnice na etiketách a tím, že navrhovatel používá různé podoby plachetnic, sám oslabuje tvrzení o jedinečnosti a příznačnosti. Odpůrce dále uvedl námitky k listinným důkazům, vytkl zejména to, že některé listiny nemají číslo přílohy anebo číslo přílohy nekoresponduje s číslem přílohy uvedeným v návrhu. Namítl také, že listina na č. l. 58 spisu má zobrazovat výsledky vyhledávání vyhledávače Google po zadání hesla „, Anonymizováno, “, avšak obrázky lahví a etiket tam uvedených výrobků jsou naprosto nečitelné a soud z nich nemohl osvědčit jejich podobu. Listiny na č. l. 59, 60 a 61 obsahují jakýsi soupis výrobků, ale není vůbec jasný zdroj a datace, jde jen o tabulku, kterou nemůže být nic osvědčeno. Listina na č. l. 69 má zobrazovat výsledky vyhledávání po zadání hesla „, Anonymizováno, “, mezi výsledky však žádný z výrobků odpůrce , Anonymizováno, není, nacházejí se tam pouze výrobky jiných konkurentů. V mnoha předložených listinách absentuje údaj o zdroji listiny a z charakteru předložených listin je zjevné, že jde o vlastní marketingovou prezentaci navrhovatele, proto tyto listiny nemohou osvědčovat jeho tvrzení uvedená v návrhu. Odpůrce dále poukázal na to, že není pravdou, že by motiv plachetnice na výrobcích tuzemského rumu zavedl na trh navrhovatel, odpůrce sám užíval pro označení tuzemského rumu plachetnici historicky, přičemž uvedl příklady etiket s plachetnicí, které měl zaregistrované jako ochrannou známku. Mezi spotřebiteli je také známo, že významným uživatelem motivu plachetnice pro tuzemáky je dlouhodobě i společnost , Anonymizováno, . a motiv využívají i další konkurenti, odpůrce uvedl i konkrétní příklady etiket konkurentů. Je tedy zřejmé, že motiv plachetnice není pro navrhovatele příznačný, naopak jde o historizující motiv spjatý s druhem výrobku, k tomu odpůrce podrobněji rozebral historii tuzemského rumu. K tomu, že odpůrce okopíroval celkový design výrobků navrhovatele včetně jeho variant, odpůrce uvedl, že označení chuťových variant je na trhu běžné a nejedná se o označení příznačné pro navrhovatele, odpůrce rozhodně nevyrobil otrockou napodobeninu výrobku navrhovatele, neboť lihovina má typickou barvu, chuť a vůni a receptura není obchodním tajemstvím navrhovatele. Podobnost vizuálu plachetnic na obalech konkurenčních výrobků nemůže vyvolat u průměrného spotřebitele spojení s výrobky navrhovatele, ani přivodit odpůrci neoprávněný prospěch nebo vést k záměně výrobků ani k rozmělnění dobrého jména a značky navrhovatele, protože vizuál plachetnice má jen estetickou a ilustrační funkci. Na každé etiketě lihoviny , Anonymizováno, je navíc zřetelně uvedena obchodní firma odpůrce a jeho logo. Každá láhev napadeného výrobku má navíc pod krčkem embosované logo v podobě stylizovaného „P“, které odpůrce užívá napříč portfolia svých výrobků, což bylo zjevné i z příloh navrhovatele, odpůrce v souvislosti s tím odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2027/2020 a sp. zn. 23 Cdo 971/2011, a také na obdobný případ souběžného prodeje sýrů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Tvary lahví a etiket použité odpůrcem jsou standartní po segment lihovin tuzemský a nelze je považovat za originální či specifické pro navrhovatele a uvedl příklady, ze kterých vyplývá, že horizontální členění etiket lihovin je na trhu obvyklé u různých výrobců a tvar lahve, barevnost výrobku, lahve a etikety jsou dány tradicí při výrobě tohoto výrobku, která však nenáleží výlučně navrhovateli. Rozhodujícím rozlišujícím prvkem je naopak značka výrobku - u navrhovatele , Anonymizováno, a u odpůrce , Anonymizováno, , jsou tedy naprosto odlišné. Odpůrce dále namítl, že nařízené předběžné opatření odporuje zásadě proporcionality, jelikož mu vzniká konkrétní a značná újma v podobě ušlých prodejů, nákladů na změnu etiket a obalů, zásahu do distribučních vztahů a reklamních kampaní a poškození pověsti a důvěry obchodních partnerů a spotřebitelů; takovou újmu bude velmi těžké napravit, i pokud by odpůrce uspěl ve věci samé. Pro posouzení nároků navrhovatele tak bude třeba provést další dokazování a nařízení předběžného opatření bylo unáhlené a nepodložené. Odpůrce je také přesvědčen, že napadené výroky jsou neurčité a nevykonatelné, jelikož pojem „v obchodn