3 Co 27/2026-47 – Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl návrh na zahájení řízení ze dne 21. 10. 2025 podaný žalobkyní.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se uvedeným návrhem domáhala zrušení usnesení o příklepu uděleném v dražbě z důvodu, že v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, a č. j. , č. účtu, se konala dne 9. 4. 2025 dražba, jejímž předmětem byla nemovitost ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela, přičemž při této dražbě došlo k porušení zákonných práv žalobkyně. Žalobkyni nebyla doručena dražební vyhláška, příp. další listiny a žalobkyně se nemohla zúčastnit dražby. Zároveň exekuční řízení je vedené pro pohledávku cca 26 000 Kč, přičemž cena dražené nemovitosti je cca 1 750 000 Kč. Jedná se tak o exekuci nepřiměřenou. Žalobkyně měla též za to, že spotřebitelský úvěr je promlčený a smlouva o spotřebitelském úvěru zároveň neplatná.3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2026, č. j. 76 C 28/2025-23 byla žalobkyně v souladu s § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána, aby uvedla, o jaký procesní úkon se z její strany jedná (odvolání, žaloba pro zmatečnost či jiný zákonem předvídaný procesní úkon) a aby jednoznačně označila všechny účastníky řízení, a to s ohledem na řízení, které má být na základě návrhu žalobkyně vedeno nebo na které má návrh navazovat. K odstranění vad stanovil soud žalobkyni lhůtu a podrobně jí vysvětlil, jakým způsobem je vady třeba odstranit, zároveň ji poučil o následcích nesplnění výzvy.4. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 10. 3. 2026, ve kterém zopakovala tvrzení uvedená již v návrhu, aniž by řádně odstranila soudem vytýkané vady. Nevymezila jednoznačně účastníky řízení ani jednoznačně neuvedla, o jaký procesní úkon se z její strany jedná. Uvedla, že se domáhá žalobou zrušení příklepu s odkazem na § 336k o. s. ř. z důvodů uvedených v odst. 4. Toto ustanovení však upravuje odvolání proti usnesení o příklepu, nikoli žalobu. Dále uvedla, že se brání návrhem na zastavení exekuce, že podává žalobu na nepřiměřenost zvoleného postupu soudního exekutora, že se brání návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí.5. Na podkladě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že i nadále není zřejmé, o jaký úkon se ze strany žalobkyně jedná a jaký je okruh účastníků řízení, pročež nelze určit, zda by podání mělo být postoupeno soudu příslušnému k rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti usnesení o příklepu, nebo zda se jedná o žalobu, kdy v takovém případě není zřejmé, čeho se žalobkyně domáhá, takže nelze posoudit věcnou příslušnost soudu. Soud prvního stupně proto postupoval podle § 43 odst. 2 o. s. ř. a návrh na zahájení řízení odmítl.6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém uvedla, že se „domáhá zrušení usnesení o příklepu (pro uznání) vydaného soudním exekutorem Dalimilem Mikou LL.M., Exekutorský úřad Klatovy dne 26. 9. 2025, č. j. , č. účtu, ze dne 9. 4. 2025“. Dále uvedla, že se „odvoláním domáhá zrušení příklepu pro uznání uděleného Exek. úřad Klatovy , č. účtu, , nabytí právní moci ke dni 25. 8. 2025“. Dále se žalobkyně domáhala, aby „námitka nepřiměřenosti exekuce byla řešena v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu“. Dále žalobkyně uvedla, že „napadá příklep jako nepřiměřený a provedení dražby jako neoprávněné“. Žalobkyně rovněž uvedla, že se „brání § 268 popření pohledávky oprávněného, neplatnost smlouvy. § 55 zastavení exekuce. Promlčení nároku, který je exekutorem vymáhán.“ Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud vydal rozsudek: „neplatnost dražby udělené příklepem pro uznání ze dne 9. 4. 2025, č. j. , č. účtu, pro porušení zákona při dražbě, nepřiměřenost příklepu (pro uznání)“.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.8. Dle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.9. Dle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.10. Dle § 79 odst. 1 o. s. ř. je nutnou náležitostí návrhu na zahájení řízení (mimo jiné) označení účastníků, a to takovým způsobem, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možno zaměnit s někým jiným (s jinou osobou) a aby s ním soud mohl jednat.11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupněm, že podání žalobkyně je vadné, když z něj ani přes poučení poskytnuté soudem prvního stupně není zřejmé, čeho se žalobkyně domáhá. Vskutku není jasné, zda se žalobou domáhá zrušení přílepu, kdy odvolacímu soudu nepřísluší hodnotit, zda takový nárok může být vůbec po právu, či zda podává odvolání proti usnesení o příklepu, nebo zda podává návrh na zastavení exekuce.12. Vytýkaná vada návrhu pak nebyla odstraněna ani v žalobkyní podaném odvolání, když opět není jasné, zda se žalobou domáhá zrušení usnesení o příklepu, podává odvolání proti usnesení o příklepu, či zda navrhuje zastavení exekuce.13. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.14. Soudu prvního stupně je třeba vytknout pouze to, že ve svém usnesení, ač se jím řízení končí (viz § 151 odst. 1 o. s. ř.), nerozhodl o náhradě nákladů řízení. S přihlédnutím k tomu, že k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně je dle § 146 odst. 3 o. s. ř. povinna žalobkyně (jejíž návrh na zahájení řízení byl odmítnut) a dle obsahu spisu ostatním účastníkům žádné náklady řízení nevznikly, jde o vadu, která mohla být odstraněna v odvolacím řízení tím způsobem, že odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. rovněž tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a ostatním účastníkům dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.