3 Co 45/2025-0 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. zastavil řízení o dovolání a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalovaný podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2025, č. j. 3 Co 94/2024-MOP-27, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2024, č. j. 27 Co 84/2017-MOP-22. Soud prvního stupně vyzval žalovaného usnesením ze dne 5. 6. 2025, č. j. 27 Co 84/2017-MOP-32, aby odstranil nedostatek povinného zastoupení ve smyslu § 241 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”), což žalovaný ve stanovené lhůtě neučinil. Soud proto s poukazem na § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud odkazem na § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. s tím, že žalobkyni náklady v řízení o dovolání nevznikly. V závěru odůvodnění soud zmínil, že o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků ze dne 30. 6. 2025 již nerozhodoval, neboť o neosvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. 27 Co 84/2017-MOP-19, a ze strany žalovaného se jedná pouze o další bezúspěšné uplatňování práva.3. Usnesení napadl žalovaný odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil. Úvodem požádal o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení, dále namítl, že o jeho nové žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení, obsahující nové skutečnosti o aktuálních poměrech žalovaného, nebylo dosud řádně a pravomocně rozhodnuto. Poukázal na to, že v jiných řízeních mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a má za to, že v právním státě nemůže existovat stav, kdy je mu na základě stejných nezměněných poměrů jiným soudem toto osvobození odepřeno, ačkoliv poměry žalovaného jsou stále stejné, neutěšené. V tom spatřuje i porušení zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212a odst. 6 o. s. ř. s ohledem na § 212a odst. 1 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně, a aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaný podal podáním ze dne 26. 5. 2025 dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2025, č. j. 3 Co 94/2024-MOP-27, současně požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 5. 6. 2025, č. j. 27 Co 84/2017-MOP-32, byl žalovaný vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení, ve stanovené 10denní lhůtě žalovaný vytčený nedostatek neodstranil.6. Jak vyplývá z § 241 o. s. ř., dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem, což neplatí pouze tehdy, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, za něž jedná osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání a tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání, přičemž pouze těmito osobami může být dovolání sepsáno. Povinné zastoupení je podmínkou dovolacího řízení, jejíž nedostatek je důvodem k zastavení dovolacího řízení. Soud prvního stupně proto správně vyzval žalovaného, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil a poučil ho o procesních důsledcích nesplnění výzvy. Protože žalovaný nedostatek povinného zastoupení ve stanovené lhůtě neodstranil, soud prvního stupně správně postupem podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2, věta třetí o. s. ř. dovolací řízení zastavil.7. Pokud žalovaný namítá, že se soud prvního stupně měl vypořádat s jeho žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, pak je třeba připomenout, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2021, č. j. 27 Co 84/2017-MOP-26) dospěly k závěru, že žalovaným podaná žaloba pro zmatečnost je případem zjevně bezúspěšného uplatňování práva. Stejně tak odvolací soud v již citovaném rozhodnutí poukázal na to, že žalovaný pravidelně podává neodůvodněné a v drtivé většině nedůvodné žádosti o osvobození od soudních poplatků (a ustanovení zástupce) a tento jeho postup je pouhou procesní obstrukcí. Soudní praxe přitom dovodila, že jednání, kterým účastník v nepřeberných případech uplatňuje bezúspěšně své domnělé nároky jak hmotného, tak procesního charakteru, lze označit za sudičské. V kontextu toho je třeba nahlížet i na stejnou žádost žalovaného obsaženou v dovolání ze dne 26. 5. 2025 a zopakovanou v podání ze dne 30. 6. 2025, v nichž ani žalovaný neuvádí nic o svých údajně neutěšených poměrech, jen opět (bez dalšího) mechanicky žádá o přiznání osvobození od soudních poplatků. Pokud se tedy soud prvního stupně těmito žádostmi žalovaného, podanými v souvislosti s uplatněním mimořádného opravného prostředku v řízení, které bylo zahájeno nepřípustnou žalobou pro zmatečnost, nezabýval, pak nepochybil. Konečně k tvrzenému porušení zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí je třeba žalovanému připomenout, že posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků je vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, publikovaný pod č. 20/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).8. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni náklady odvolacího řízení nevznikly.