4 Cmo 204/2025-162 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne ze dne 16. 6. 2025, č. j. 2 Cm 23/2024 – 130, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne 24. 7. 2024 (výrok I). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že je žalobkyně povinna zaplatit žalované 26 479,39 Kč (výrok II).2. Napadeným rozhodčím nálezem bylo uloženo žalobkyni uhradit žalované částku 13 483 333 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení 3 252 881 Kč. Protižaloba žalobkyně na zaplacení částky 16 179 715,63 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta. Předmětný nárok byl uplatněn jako bezdůvodné obohacení spočívající v plnění na leasingovou smlouvu, která byla od počátku neplatná. Titulem protižaloby bylo bezdůvodné obohacení za užívání technologie FVE, které bylo poskytnuto na základě neplatné leasingové smlouvy.3. Žalobkyně ve své žalobě ze dne 25. 8. 2024 požadovala zrušení rozhodčího nálezu z důvodů podle § 31 písm. b), c) a e) zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“). Žalobkyně namítala, že rozhodčí doložka se na věc nevztahuje, neboť jde o směnečné nároky žalobkyně. Zbývající důvody popsala žalobkyně především jako podjatost rozhodců , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , předsedy senátu, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , s tím, že tito rozhodci uplatňovali v řízení informace získané mimo rozhodčí řízení (neboť si sami o své vůli ověřovali přihlášku žalobkyně do insolvenčního řízení společnosti , právnická osoba, ), nezabránili právnímu zástupci žalované, aby napovídal v řízení vyslýchaným osobám (výslechy svědků , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a předkládal jim k nahlédnutí listiny, které nejsou součástí spisu (výslechy svědků , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Dále rozhodci upravili protokol z jednání a zásadní skutečnosti nebyly protokolovány. Rozhodčí senát neumožnil právnímu zástupci žalobkyně výslech svědka k okolnostem, které vyplynuly z , tituly před jménem, , Anonymizováno, tomuto svědkovi předložených písemností. Písemnosti navíc nebyly provedeny k důkazu a nebyly založeny do spisu. S ohledem na záměrný postup rozhodců v rozhodčím řízení nebyla dána žalobkyni možnost věc před rozhodci projednat. Dne 6. 5. 2024 rozhodčí soud vydal mezitímní rozhodčí nález, kterým fakticky vyloučil žalobkyni z možnosti reagovat ve věci. Žalobkyně se v samostatném řízení domáhala zrušení i tohoto rozhodčího nálezu.4. Podáním ze dne 11. 6. 2025 dále žalobkyně namítla nesprávnost rozhodčího nálezu v části o náhradě nákladů řízení s tím, že náhrada byla nesprávně vyčíslena.5. Žalovaná uvedla, že žalobu považuje za nedůvodnou. O námitce podjatosti rozhodoval rozhodčí soud celkem třikrát a tuto námitku pokaždé zamítl. Námitka podjatosti se navíc váže k procesnímu postupu rozhodčího soudu, nikoli k osobám rozhodců. K tvrzení žalobkyně, že jí nebyla dána možnost věc projednat, žalovaná uvádí, že se ve věci konalo celkem 8 ústních jednání, žalobkyně učinila 27 písemných podání, rozhodčí senát ji desetkrát vyzval, aby doplnila rozhodné skutečnosti a označila důkazy, popřípadě, aby se vyjádřila k tvrzením žalované. Žalobkyně v řadě případů reagovala nedostatečně. Rozhodčí senát pravidelně sděloval účastníkům své právní názory na probíhající spor. Procesního pochybení se nedopustil.6. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tak, že žaloba byla podána včas v souladu s § 32 odst. 1 z. r. ř., neboť rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 27. 6. 2024, žaloba byla podána dne 25. 8. 2024.7. K vlastnímu přezkumu rozhodčího nálezu soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně jako důvody pro zrušení primárně uvedla podjatost rozhodců, neexistenci doložky pro směnečné nároky a nemožnost věc řádně projednat.8. Pokud jde o námitku, že neexistovala rozhodčí doložka pro směnečné nároky, pak tato se týkala pouze kompenzačních námitek vznesených v řízení žalobkyní, která je později vzala zpět. Rozhodčí senát shledal námitku nedůvodnou a nemající vliv na výsledek řízení. Důvod pro zrušení nálezu dle § 31 písm. b) z. r. ř. tedy není dán.9. Žalobkyně v posuzovaném rozhodčím řízení opakovaně uplatňovala námitky podjatosti rozhodců, které byly zamítány. Námitky byly uplatněny z důvodů spočívajících zejména v pochybeních v procesním postupu (neumožnění dostatečného výslechu svědka, připuštění listinných důkazů nezaložených ve spise, možnost „našeptávání“ svědku právním zástupcem žalované apod.). Podjatost rozhodce (soudce) však nelze dovodit z prostého nesouhlasu s tím, jak daný rozhodce (soudce) v řízení postupuje, neboť v opačném případě by každé jedno nepřipuštění důkazního prostředku, či jiný způsob vedení řízení mohl odůvodnit podjatost a způsobit vyloučení rozhodce, čímž by řízení bylo prakticky paralyzováno. Postup rozhodce v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech být důvodem k vyloučení nemůže (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96).10. Podle § 24 odst. 1 řádu rozhodčího soudu dále má být námitka podjatosti uplatněna nejpozději při zahájení ústního jednání; později jen tehdy, pokud k opožděnému uplatnění vedly důvody zvláštního zřetele hodné. Ze zápisů z ústních jednání přitom vyplynulo, že žalobkyně námitku podjatosti uplatnila až s několikadenním odstupem a námitky tak byly také opožděné.11. Pro zrušení rozhodčího nálezu byl uplatněn pro závažná (procesní) pochybení zrušovací důvod podle § 31 písm. e) z. r. ř. Tento zrušovací důvod je však vyhrazen pro nejzávažnější pochybení rozhodčího soudu, kterými by byl zásadně narušen princip spravedlnosti a rovného postavení účastníků. Žalobkyně byla poučena soudem prvního stupně při ústním jednání, aby označila konkrétní důkazní prostředky prokazující jí tvrzené vady postupu rozhodčího soudu a ohledně navrhovaných záznamů z ústních jednání jí bylo uloženo označit konkrétní časovou stopu záznamu. Žalobkyně výzvě nevyhověla. Soud prvního stupně provedl dále výslech svědka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který ve své výpovědi uvedl, že i kdyby měl více času na prostudování předkládaných listin, tak by v rozhodčím řízení odpovídal fakticky stejně. Rozhodkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, se z výslechu před soudem prvního stupně omluvila, nicméně zaslala soudu čestné prohlášení, podle něhož k žádným pochybením rozhodčího senátu v předmětné věci nedošlo a oběma účastníkům byla poskytnuta (až nadstandardní) možnost se ve věci vyjádřit a uplatnit svá procesní práva. Soud prvního stupně tak nenalezl jediného důkazu, ze kterého by vyplýval zásah do procesních práv žalobkyně.12. Pro úplnost soud prvního stupně provedl k důkazu všechny záznamy z ústních jednání, v nichž procesní pochybení nezjistil. Naopak, rozhodčí senát pravidelně informoval žalobkyni o odlišném právním názoru a dával jí možnost doplnit svá tvrzení a označit důkazní prostředky. Žalobu tak jako nedůvodnou zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná byla ve sporu plně úspěšná. Náklady řízení žalované představuje částka 26 479,39 Kč odpovídající nákladům právního zastoupení, tj. odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), /dále jen „advokátní tarif“/, ve znění do 31. 12. 2024, za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 2. 9. 2024 a 12. 12. 2024 a účast na jednání dne 25. 11. 2024) po 1 500 Kč za úkon, paušální náhrada 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Za 4 úkony učiněné po 1. 1. 2025 (vyjádření ze dne 12. 3. 2025, 10. 4. 2025 a účast u jednání dne 14. 4. 2025 a 16. 6. 2025) dále náleží za každý 2 300 Kč a 4 paušální náhrady po 450 Kč. Žalované bylo přiznáno také cestovné za účast na jednání dne 25. 11. 2024 ve výši 828,03 Kč (94 km, spotřeba 8,4 l/100 km, 38,20 Kč/l, 5,6 Kč/km), náhrada za ztrátu času za 3 půlhodiny po 100 Kč; za účast na jednání dne 14. 4. 2025 ve výši 827,88 Kč (94 km, spotřeba 8,4 l/100 km, 35,80 Kč/l, 5,8 Kč/km), náhrada za ztrátu času za 3 půlhodiny po 150 Kč a dne 16. 6. 2025 cestovné ve výši 827,88 Kč (94 km, spotřeba 8,4 l/100 km, 35,80 Kč/l, 5,8 Kč/km) a náhrada za ztrátu času za 3 půlhodiny po 150 Kč. Nakonec žalované náleží DPH ve výši 21 % z částky 21 883,79 Kč, tj. 4 595,60 Kč.14. Žalobkyně podala proti rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání a navrhla, aby byl změněn tak, že se rozhodčí nález ruší a aby byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že