Vrchní soud v Praze 4 Cmo 55/2026-213 – O zaplacení 1 470 000 Kč s příslušenstvím

Soud prvního stupně rozsudkem v záhlaví uvedeným vyhověl žalobě a uložil žalované zaplatit žalobci částku 1 470 000 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím (I. výrok) a nahradit mu náklady řízení ve výši 460 124,10 Kč (II. výrok).2. Rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal tříměsíční peněžité náhrady za výkon konkurenční doložky. Tvrdil, že byl několik let členem představenstva žalované a též jeho předsedou. Smlouva o výkonu funkce obsahovala konkurenční doložku. Žalobce dne 3. 11. 2021 žalované oznámil svou rezignaci na funkci v představenstvu k 28. 2. 2022, k tomuto dni také jeho funkce zanikla. V pátek 25. 2. 2022 byla žalobci doručena pozvánka na mimořádné zasedání představenstva, které bylo svoláno jiným jeho členem na 28. 2. 2022. Na programu mělo být řešení žalobcovy konkurenční doložky. Žalobce byl v karanténě, zasedání představenstva se nezúčastnil a jeho závěry mu nebyly známy. Z odpovědi žalované na svůj e-mail ze dne 6. 4. 2022, kterým se dotazoval na termín splátky náhrady za dodržení konkurenční doložky, pochopil, že žalovaná od konkurenční doložky odstoupila. Tvrzené odstoupení od konkurenční doložky však považuje za neúčinné, a tudíž za neplatné, protože mu nebylo poslední den výkonu jeho funkce doručeno ani e-mailem, ani poštou. Jednání žalované bylo a je proti dobrým mravům, je vůči žalobci účelové, šikanózní a způsobilo mu škodu. Žalobci se podařilo získat nové zaměstnání až od 1. 6. 2022.3. Nyní napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodoval o žalobě již podruhé. Svým prvním rozsudkem ze dne 21. 7. 2023, č. j. 64 Cm 42/2023-58, žalobu zamítl s odůvodněním, že žalovaná dne 28. 2. 2022 od uzavřené konkurenční doložky platně a účinně odstoupila. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 4 Cmo 169/2023-80, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Obě uvedená rozhodnutí však byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2025, č. j. 27 Cdo 1236/2024-100. Nejvyšší soud zavázal soudy obou stupňů právním názorem, podle něhož je třeba zabývat se na základě včasných žalobcových tvrzení tím, že žalovaná své právo odstoupit od konkurenční doložky vykonala až poslední den lhůty, o tomto svém záměru žalobce ani předem neinformovala, přestože o jeho odstoupení z funkce člena představenstva věděla minimálně od 3. 11. 2021. Je třeba posoudit, zda toto jednání žalované nebylo zjevným zneužitím práva sledujícím záměr vyhnout se placení protiplnění z konkurenční doložky, které ve výsledku žalobce poškodilo tím, že mu významně snížilo šanci najít si v přiměřeném časovém období novou (ať už pracovní nebo korporátní) pozici v sektoru odpovídajícímu jeho profesi (bankovnictví). Žalobce byl fakticky nucen konkurenční doložku plnit, aniž by obdržel sjednané protiplnění.4. Nejvyšší soud připomněl komentářovou literaturu, která dovozuje, že jakkoliv neexistuje obecná povinnost vykonat právo ihned (v rámci lhůt tak může oprávněný učinit kdykoliv), může dřívější nečinnost (vyčkávání) a následný výkon práva představovat jeho zneužití, vyjdou-li najevo konkrétní okolnosti, které zneužití práva jednoznačně nasvědčují. Připomněl svou judikaturu týkající se vymezení institutu zneužití práva (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, nebo jeho usnesení ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2854/2022, a v něm citovanou judikaturu). Konstatoval zároveň, že závěry Ústavního soudu obsažené v jeho nálezu sp. zn. II. ÚS 1889/19 zabývajícím se problematikou jednostranného odstoupení od konkurenční doložky na poli pracovního práva (které byly Nejvyšším soudem přejaty do rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2955/2023), se uplatní i ve vztahu obchodní korporace vůči členu jejího voleného orgánu. Soudy by měly při úvaze o zneužití práva odstoupit od konkurenční doložky zvažovat například 1) dobu, kdy k odstoupení zaměstnavatele došlo, 2) zvážit důvod, proč nemohl zaměstnavatel od konkurenční doložky odstoupit dříve než v okamžiku skončení pracovního poměru, 3) odstoupil-li zaměstnavatel od konkurenční doložky bez uvedení důvodu, objasnit, proč vázanost stran konkurenční doložkou považoval za nežádoucí, nepřiměřenou, neudržitelnou nebo nespravedlivou, v případech ad 2 a 3 by své motivy měl být schopen objasnit alespoň v řízení před soudem, 4) skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné kariérní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou, nebo 5) skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnavatel jednal svévolně nebo zneužil svého práva odstoupit od konkurenční doložky (např. se chtěl zprostit povinnosti poskytovat zaměstnanci peněžité vyrovnání v době, kdy věděl nebo mohl a měl vědět, že zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné kariérní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou).5. Soud prvního stupně věc znovu posoudil. Vyšel jednak z dosud provedených důkazů, ze skutečností mezi účastníky nesporných, i z dalších důkazů, jimiž doplnil dokazování, aby zjistil, za jakých okolností k odstoupení od konkurenční doložky došlo. Nebylo sporu o tom, že o tom, že žalobce byl téměř 7 let členem představenstva žalované, 4 roky předsedou jejího představenstva, do funkce byl valnou hromadou žalované naposledy zvolen dne 2. 7. 2020, dne 3. 11. 2021 na zasedání představenstva žalované oznámil svou rezignaci na funkci v představenstvu k 28. 2. 2022, k tomuto dni také jeho funkce zanikla. Žalobci byla dne 25. 2. 2022 (pátek) doručena pozvánka na mimořádné zasedání představenstva, které bylo svoláno jiným jeho členem na 28. 2. 2022, na programu mělo být řešení jeho konkurenční doložky. Nebylo sporu ani o tom, že se žalobce mimořádného zasedání představenstva nezúčastnil.6. Smlouva o výkonu funkce z 30. 6. 2020 obsahovala v článku 5 konkurenční doložku, jíž se člen představenstva, jehož funkce trvá déle než 18 měsíců, zavázal po dobu šesti měsíců ode dne skončení výkonu své funkce nevykonávat výdělečnou činnost, která bude shodná s předmětem činnosti společnosti, a to ani jako člen statutárního orgánu, ani jako osoba v pozici zaměstnaneckého nebo obdobného v instituci vykonávající činnost na území České republiky na základě bankovní licence podle Zákona o bankách, a nevykonávat ani jinou činnost, „která by měla vůči společnosti soutěžní povahu“. Za plnění tohoto závazku strany dohodly náhradu ve výši jedné poloviny maximální celkové roční odměny připadající na kalendářní rok, ve kterém došlo ke skončení funkce člena představenstva, která měla být poukazována na jeho účet v šesti rovnoměrných měsíčních splátkách v řádných výplatních termínech; první v prvním měsíci následujícím po měsíci, v němž počalo běžet období trvání závazku. Od uplatnění konkurenční doložky mohla společnost upustit nejpozději v den účinnosti zániku funkce.7. Soud prvního stupně vzal za prokázané výpověďmi svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , že obálku obsahující rozhodnutí představenstva žalované ze dne 28. 2. 2022 o odstoupení od konkurenční doložky vhodil do žalobcovy poštovní schránky (po zazvonění na domovní zvonek) osobně , Anonymizováno, , vedoucí právního oddělení žalované, za účasti , Anonymizováno, , zaměstnankyně žalované. Dovodil (na základě judikatury Nejvyššího soudu, z níž ve svém rozhodnutí citoval), že tohoto dne bylo odstoupení od konkurenční doložky žalobci doručeno, protože měl objektivní možnost se s obsahem zásilky seznámit.8. Dále vyšel ze zjištění, že již v prosinci roku 2021 žalovaná znala stanovisko svého většinového akcionáře Ministerstva financí neuplatnit konkurenční doložku. Nevzal však za prokázané, že by o tomto stanovisku věděl i žalobce. Výpověď , Anonymizováno, , člena představenstva žalované, o tom, že žalobci byla dána možnost s ministerstvem o tomto jeho stanovisku vyjednávat, byla vyvrácena výpovědí pracovnice ministerstva , Anonymizováno, . Důvodem, pro který žalovaná nadále nepovažovala za nutné, aby byl žalobce vázán konkurenční doložkou, byla, i vzhledem ke stanovisku ministerstva, nízká míra rizika vzhledem ke specifičnosti činnosti (exportní) banky. Žalobce kvůli vázanosti konkurenční doložkou odmítl nabídku stát se členem představenstva , právnická osoba, , IČ , IČO, , kterou mu učinil , Anonymizováno, v době, kdy byl jeho předsedou.9. Na základě uvedených skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že odstoupení od konkurenční doložky v poslední den výkonu funkce žalobce sice nebylo vedeno záměrem vyhnout se placení protiplnění z konkurenční doložky, žalovaná však neměla jediný legitimní důvod vyčkávat s odstoupením od ní až do posledního dne výkonu žalobcovy funkce, resp. neměla důvod, pro který žalobce o tomto záměru ani neinformovala. Odstoupení od konkurenční doložky v poslední den výkonu funkce žalobce ve výsledku poškodilo tím, že mu významně snížilo šanci najít si v přiměřeném časovém období novou práci v sektoru odpovídajícímu jeho kvalifikaci, žalobce tak byl fakticky nucen konkurenční doložku plnit, aniž by obdržel sjednané protiplnění. V daném oboru a vzhledem k délce výběrových řízení nelze najít odpovídající pozici ihned. Výběrové řízení může trvat několik týdnů až měsíců, přičemž „na ně navazují ještě schvalovací procesy ČNB“. Soud prvního stupně uzavřel, že takové právní jednání, i kdyby bylo výsledkem jen laxního přístupu žalované, nemůže požívat právní ochrany ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a ve svém důsledku vyloučit žalobcovo právo na náhradu z konkurenční doložky.10. Žalobci se podařilo získat zaměstnání až od 1. 6. 2022, a přísluší mu proto náhrada za konkurenční doložku za období tří měsíců od března do května 2022. Podle čl. 5 odst. 3 Smlouvy o výkonu funkce byla náhrada za konkurenční doložku určena jako jedna polovina maximální celkové roční odměny připadající na kalendářní rok, ve kterém došlo ke skončení funkce člena představenstva a měla být poukazována v šesti rovnoměrných měsíčních splátkách. Žalobcova celková roční odměna v roce 2022 činila částku 5 880 000 Kč, z toho polovina je 2 940 000 Kč, z toho jedna šestina je 490 000 Kč, za tři měsíce náleží celkem 1 470 000 Kč. Soud prvního stupně přiznal žalobci též úroky z prodlení v zákonné výši jednotlivě z těchto tří splátek od 11. 4., 11. 5. a 11. 6. 2022 s odůvodněním, že podle čl. 4 Smlouvy o výkonu funkce je řádný výplatní termín do 10. dne měsíce následujícího po měsíci, za který bude daná měsíční splátka poskytována.11. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalovaná. Navrhuje rozsudek soudu prvního stupně změnit, případně zrušit. Namítá, že odstoupení od konkurenční doložky nelze považovat za jednání, které by bylo zjevným zneužitím práva ve smyslu § 8 o. z. Tím je totiž podle judikatury Nejvyššího soudu pouze takové jednání, které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy a je vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu. Sám fakt, že žalovaná neměla podle soudu prvního stupně jediný důvod vyčkávat s odstoupením od konkurenční doložky, ještě neznamená, že by toto její jednání bylo vedeno přímým úmyslem způsobit žalobci újmu. Žalovaná je rovněž přesvědčena, že důkazní břemeno zneužití práva leží na žalobci.12. Namítá rovněž, že závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobci vznikla škoda proto, že musel odmítnout nabídku stát se členem představenstva společnosti , právnická osoba, , nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobci byla nabídnuta pouze účast ve výběrovém řízení, nikoli samotná funkce v představenstvu. Nebylo rovněž zjišťováno, zda případná činnost v tomto družstvu byla v rozporu s konkurenční doložkou či nikoli. Pokud totiž v rozporu s konkurenční doložkou nebyla, žalobce nemohl utrpět žádnou újmu v příčinné souvislosti s existencí konkurenční doložky a odmítnutím nabídky kvůli ní. Pokud by naopak v konkurenčním vztahu žalobcova činnost u družstva byla, pak žalobce svým nástupem v družstvu od 1. 6. 2022 konkurenční doložku porušil.13. Žalovaná rovněž zdůrazňuje, že v posledních deseti letech z osmi ukončených mandátů členů představenstva nebyla konkurenční doložka uplatněna u šesti z nich, včetně žalobce, jde tudíž o dlouhodobou a konzistentní praxi. Na základě předchozích negativních zkušeností s uplatněním konkurenční doložky u předchozího člena představenstva, který ve funkci působil pouze 2 měsíce, ale náhradu uplatnil na 6 měsíců, byla konkurenční doložka přeformulována tak, jak to odpovídá smlouvě účastníky uzavřené, včetně možnosti od konkurenční doložky jednostranně odstoupit (dříve bylo praxí ukončit ji dohodou). Tuto změnu vzorové smlouvy o výkonu funkce předkládal dozorčí radě sám žalobce, tudíž si podle žalované musel být vědom, že žalovaná preferuje uplatňovat konkurenční doložky jen ve zcela specifických případech a musel být srozuměn též s tím, že žalovaná může využít práva odstoupit od konkurenční doložky. Současně sám byl v této otázce zcela pasivní, přestože znal obecný pohled majoritního akcionáře na uplatňování konkurenčních doložek. Byl-li v té době osobou s hlavním vlivem na tvorbu vůle žalované, jde případná pasivita žalované také k jeho tíži.14. Žalovaná namítá též nesprávnost skutkových zjištění soudu prvního stupně učiněná mj. ze svědeckých výpovědí. Je přesvědčena, že samotný fakt, že si , Anonymizováno, na případnou komunikaci se žalobcem nevzpomínala, nevyvrací výpověď člena představenstva žalované , Anonymizováno, o tom, že žalobce o stanovisku majoritního akcionáře neuplatnit konkurenční doložku věděl, pouze ji nepotvrzuje. Chybný je proto závěr soudu o tom, že žalovaná neprokázala, že důvodem pro vyčkávání s odstoupením od konkurenční doložky bylo poskytnout prostor žalobci pro vyjednání případné změny stanoviska majoritního akcionáře.15. Namítá konečně, že konkurenční doložka byla sjednána jako jednorázové plnění za splnění celého závazku zdržet se po dobu šesti měsíců konkurenční činnosti, nikoli jako nárok za jednotlivé měsíce dodržení tohoto závazku. Ve smlouvě dohodnuté splátky jsou pouhými zálohami na celkové plnění, na něž vzniká nárok až splněním celého závazku.16. Žalobce považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a navrhuje ho potvrdit. Je přesvědčen, že soud prvního stupně správně posoudil jednání žalované jako úmyslné, resp. zlomyslné. Přesto, že žalovaná tvrdí, že konkurenční doložka není pro její statutární orgány potřeba, a přesto, že měla doporučení akcionáře, odstoupila od ní až poslední den výkonu žalobcovy funkce. Žalobce jako předseda představenstva o jednání ostatních členů představenstva vůbec informován nebyl. Pouhý „laxní přístup“ zmiňovaný soudem prvního stupně úmyslné jednání žalované nevylučuje. Člen představenstva , Anonymizováno, s akcionářem zrušení doložky aktivně řešil, ale žalobci se o tom nezmínil. Souhlasí s hodnocením jeho výpovědi i výpovědi , Anonymizováno, tak, jak je provedl soud prvního stupně, a připomíná, že i svědek , Anonymizováno, (vedoucí právního oddělení) vypověděl, že , Anonymizováno, upozornil na právní problémy spojené s tím, řeší-li se odstoupení od konkurenční doložky na poslední chvíli.17. Trvá na tom, že mu odstoupení z funkce bylo doručeno až počátkem března 2022, odstoupení považoval za neplatné a novou práci proto nehledal. Teprve poté, kdy mu na výzvu k výplatě splátky kompenzace žalovaná sdělila, že nic plnit nebude, protože od konkurenční doložky platně odstoupila, začal hledat práci v oboru a nastoupil do , Anonymizováno, od 1. 6. 2022. Zdůrazňuje, že náhradu škody žádá pouze za tři měsíce a zohledňuje přitom čas nutný k hledání nové pozice. , Anonymizováno, má licenci jako spořitelní družstvo, nevykonává tedy činnost na základě bankovní licence, vykonává však činnost ve smyslu konkurenční doložky „podobnou“, tj. činnost z „oboru“, které žalovaný z opatrnosti odmítal. Žalobce má zato, že byla prokázána doba potřebná pro získání pozice v oboru. Žalobce nebyl včas vyrozuměn o záměru žalované odstoupit od konkurenční doložky, byl proto tři měsíce bez prostředků.18. Vysvětluje rovněž, že v minulosti nebyla konkurenční doložka uplatněna mj. proto, že podle dřívějších smluv bylo na volbě odcházejícího člena statutárního orgánu, zda zvolí odstupné, nebo náhradu za výkon rozhodčí doložky. Oproti jiným členům statutárního orgánu působil ve funkci nejdelší dobu, srovnatelnou s dobou výkonu funkce , Anonymizováno, , u něhož (nesporně) byla konkurenční doložka uplatněna. Žalobce tedy mohl rozumně očekávat, že konkurenční doložka uplatněna bude, nikdo mu záměr od ní odstoupit neavizoval, navíc se s penězi nutnými pro výplatu původně počítalo v rozpočtu na příští rok. Odstoupení od konkurenční doložky mohlo být vedeno snahou , Anonymizováno, získat bonus za úsporu 3,5 mil Kč, kritéria pro jehož přiznání schvalovala valná hromady až týden před Vánoci 2021.19. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.20. Odvolací soud považuje za správná skutková zjištění soudu prvního stupně tak, jak jsou stručně shrnuta v bodech 5, 6, 7 a 8 shora a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud považuje za správný též závěr soudu prvního stupně z nich plynoucí, že žalobci náleží náhrada za tři měsíce, po které fakticky dodržoval zákaz konkurence.21. Soud prvního stupně, oproti mínění žalované, při svých úvahách postupoval v souladu se závěry Nejvyššího soudu vyjádřenými v jeho shora již citovaném rozhodnutí, své úvahy vycházející z provedeného dokazování srozumitelně shrnul a dovodil, že bezdůvodné (žalovanou rozumně neodůvodněné) vyčkávání s odstoupením od konkurenční doložky až na poslední den lhůty je zneužitím práva. Odvolací soud na závěry soudu prvního stupně v tomto rozsahu rovněž pro stručnost odkazuje a k námitkám dovolatelky dodává následující:22. Odvolací soud je zajedno se soudem prvního stupně, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce o úmyslu žalované upustit od konkurenční doložky nebyl předem informován. Tato skutečnost byla totiž prokázána nejen svědeckou výpovědí , Anonymizováno, , která vyloučila, že by řešila odstoupení od konkurenční doložky s tou osobou, jíž se tato věc týká, ale rovněž jejím emailem ze dne 31. 1. 2022, který zaslala , Anonymizováno, a v kopii , Anonymizováno, . S uvedeným zjištěním je v souladu výpověď svědka , Anonymizováno, , vedoucího právního oddělení žalované, podle něhož se vše s konkurenční doložkou související řešilo na poslední chvíli a on sám , Anonymizováno, na rizika s tím související upozorňoval. Z emailu z 31. 1. 2022 je navíc zřejmé, že otázku odstoupení od konkurenční doložky již dříve řešil , Anonymizováno, s předsedou dozorčí rady žalované (, Anonymizováno, ), že tudíž úvahami o tom, že od konkurenční doložky bude upuštěno, se představenstvo žalované zabývalo delší dobu, aniž by však o tomto záměru informovalo svého předsedu. V té souvislosti je rovněž vhodné dodat, že podle obsahu spisu žalovaná až do rozhodnutí Nejvyššího soudu ani netvrdila, že by žalobce předem informovala o tom, že konkurenční doložka nebude uplatněna. Jestliže (nesporně) byla v průběhu posledních let nebyla konkurenční doložka uplatněna vůči členům představenstva, kteří u žalované pracovali kratší dobu, neznamená to, že žalobce mohl automaticky předpokládat, že vůči němu uplatněna nebude, jestliže vůči jinému členu představenstva se srovnatelnou délkou funkce uplatněna byla.23. Žalovaná ani rozumně nevysvětlila důvody, pro které od konkurenční doložky upustila. Samotné odstoupení od konkurenční doložky je odůvodněno „stanoviskem akcionáře“. Tento závěr však byl relativizován výpovědí , Anonymizováno, , podle níž bylo konečné rozhodnutí (a je to logické vzhledem k úloze statutárního orgánu v obchodní korporaci) nakonec v rukou představenstva. Tvrdí-li dnes žalovaná, že se žalobce neseznamoval s takovými informacemi, které by bylo třeba chránit cestou konkurenční doložky, pak je otázka, proč vlastně konkurenční doložku vtělila do smlouvy o výkonu funkce, kterou se žalobcem uzavírala poté, co již v jejím statutárním orgánu působil několik a žalovaná tudíž dobře věděla, jaká je náplň jeho činnosti.24. Za zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. lze považovat též šikanózní výkon práva, tedy výkon práva vedený nikoli záměrem chovat se v souladu s jeho smyslem, ale vedený úmyslem jinému uškodit. V jednání žalované, resp. členů jejího představenstva, jejichž jednání je žalované přičitatelné, lze shledat přinejmenším nepřímý úmysl žalobci zkomplikovat život. V řízení totiž bylo prokázáno, že získat žalobcově kvalifikaci odpovídající práci v bankovním, resp. peněžním sektoru, vyžaduje čas v řádu měsíců, čehož si členové představenstva pohybující se v tomtéž sektoru museli být vědomi. Museli být tudíž srozuměni s tím, že žalobce zůstane po určitou dobu bez prostředků, bude-li hledat odpovídající práci teprve poté, co se o odstoupení od konkurenční doložky dozví. Přestože již od listopadu 2021 věděli, že žalobce končí ve své funkci k 28. 2. 2022 a přestože iniciativa týkající se konkurenční doložky, resp. neuplatnění konkurenční doložky vzešla od nich (od orgánů banky, nikoli od akcionáře), jak rovněž plyne z výpovědi , Anonymizováno, , neměli rozumný důvod žalobce o svých úvahách a konzultacích s akcionářem alespoň včas neinformovat. Museli si být vědomi, že nebude-li žalobci včas známo, že ho konkurenční doložka nebude vázat, nebude mít dostatek času hledat si práci. Ačkoli měli odpovídající informace, neposkytli je žalobci, který je potřeboval. Jejich snaha o upuštění od konkurenční doložky byla definitivně akceptována akcionářem 31. 1. 2022, ani tehdy žalobce neinformovali, jednání představenstva, které o doložce mělo jednat, svolali až o měsíc později na poslední den výkonu žalobcovy funkce.25. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dovodil, že je-li odstoupení od konkurenční doložky zneužitím práva, nelze je považovat za platné právní jednání. Je proto třeba vycházet z toho, že konkurenční doložka (bez ohledu na to, že odstoupení od ní lze považovat za doručené poslední den lhůty, tj. 28. 2. 2022, kdy byla vhozena do žalobcovy domovní schránky, a to bez ohledu na to, kdy se o ní žalobce skutečně dozvěděl) nadále platila, tudíž požadavek uplatněný žalobou lze považovat nikoli za požadavek na náhradu škody, ale požadavek na odpovídající plnění podle smlouvy. Nabízí se tudíž otázka, kterou v řízení argumentuje žalovaná strana, zda žalobci náleží náhrada za tři měsíce, po které skutečně nepracoval (nejprve přesvědčen, že je rozhodčí doložkou vázán, poté proto, že hledal práci), nebo zda mu tato náhrada nepřísluší, jak prosazuje žalovaná, protože konkurenční doložku v průběhu předpokládaných šesti měsíců, po které měla trvat, porušil.26. Popsaná argumentace žalované je absurdní. Žalobci bylo počátkem dubna (v době prvního výplatního termínu) na jeho dotaz řečeno, že žalovaná konkurenční doložku neuplatní, žalobce pouze z tohoto důvodu začal hledat své odbornosti odpovídající práci. Nebylo možné po něm spravedlivě požadovat, aby i nadále zůstával bez příjmů. Žalobce přitom tvrdí, a žalovaná nezpochybňuje, že se po celou dobu své profesní kariéry pohyboval v bankovním, resp. peněžním sektoru, začal tudíž hledat práci, která jeho kvalifikaci odpovídala. Podařilo se mu ji sehnat relativně rychle, zjevně proto, že už měl z dřívější doby nabídku od tehdejšího předsedy představenstva , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kterou však právě kvůli obavám z porušení konkurenční doložky předtím odmítl, což bylo prokázáno výpovědí , Anonymizováno, . Nástup do zaměstnání v průběhu šestiměsíční lhůty tedy nebyl žalobcovým rozmarem, nebyl veden úmyslem porušit konkurenční doložku, ale byl jen logickou reakcí na postup žalované. Argument žalované, že žalobce neprokázal, že by kvůli konkurenční doložce přišel o zaměstnání, protože mu byla nabízena pouze účast ve výběrovém řízení, nikoli funkce samotná, rovněž neobstojí. Ve výběrovém řízení, jehož se později zúčastnil, zjevně uspěl, není tedy důvod předpokládat, že by neuspěl již dříve.27. Žalovaná současně argumentovala též opačně. Namítala, že žalobce neprokázal, že by činnost ve statutárním orgánu spořitelního družstva, které nemá bankovní licenci, byla ve vztahu k ní konkurenční a žalobce tudíž mohl takovou nabídku zaměstnání přijmout. Odvolací soud je jiného názoru. Přesto totiž, že žalovaná má mezi bankami v České republice specifické postavení, nelze vyčítat žalobci, že konkurenční doložku vzhledem k tomu, jak byla formulována, vnímal obecně jako omezení vztahující se k práci ve finančním sektoru. Pojem „soutěžní vztah“ použitý v konkurenční doložce (viz „nebude vykonávat ani jinou činnost, která by měla vůči společnosti soutěžní povahu“) chápe ostatně odborná literatura i judikatura velmi široce. Nevzniká jen mezi přímými soutěžiteli, ale všemi subjekty působícími v podobných, nebo navzájem zaměnitelných oborech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2026, sp. zn. 32 Odo 1642/2005, nebo ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5910/2016).28. Žalobce požaduje náhradu za faktické dodržování konkurenční doložky pouze za dobu, po kterou nesporně nepracoval, tj. za dobu tří měsíců. Takový požadavek odpovídá smyslu dohodnuté náhrady za konkurenční doložku, která jednoznačně plní alimentační funkci. Náhrada měla být za každý měsíc trvání konkurenční doložky vyplácena v termínech dohodnutých pro výplatu mzdy, resp. odměny za výkon funkce (srovnej bod 6 shora), aby osoba zavázaná konkurenční doložkou nezůstala bez příjmů. Žalobcův požadavek je rozumný, odpovídá obsahu konkurenční doložky a spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky.29. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud, vázán shodně jako soud prvního stupně závazným názorem dovolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady za zastoupení advokátem. Jejich výše byla určena podle § 6 odst. 1, § 7 odst. 6, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, jako odměna vycházející z tarifní hodnoty sporu za každý úkon právní služby, který zástupce v odvolacím řízení vykonal. Zástupce žalobce se vyjádřil k podanému odvolání a zúčastnil se jednání odvolacího soudu, učinil tedy dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, za každý z nich náleží odměna 14 180 Kč a paušální náhrada 2x po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Včetně daně z přidané hodnoty ve výši 7 633,50 Kč je výše nákladů odvolacího řízení celkem 43 983,50 Kč.