4 Cmo 70/2026-790 – Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přerušil řízení „do ukončení šetření v trestní věci vedené Policií ČR, Obvodní ředitelství policie Praha II, SKPV, Odbor hospodářské kriminality – 2. oddělení, pod č. j. , Anonymizováno, , popř. do pravomocného rozhodnutí soudu ve stejné trestní věci“.2. Učinil tak v řízení o náhradu škody vzniklé, podle žalobních tvrzení, nedostatkem péče řádného hospodáře ze strany žalovaného jako bývalého statutárního orgánu žalobcova právního předchůdce, společnosti , právnická osoba, . Žalovaný v řízení zpochybňuje žalobcovu aktivní legitimaci s argumentem, že postupní smlouva, kterou žalobce spornou pohledávku nabyl, je neplatná, neboť ji za , právnická osoba, uzavřel , Anonymizováno, , který za ni nikdy nebyl oprávněn jednat, neboť nenabyl její akcie, nestal se tak jejím jediným akcionářem a tudíž nemohl sám sebe jmenovat statutárním orgánem. Smlouva o převodu akcií společnosti , právnická osoba, ze dne 24. 7. 2018 byla totiž za převodce podepsána , Anonymizováno, na základě padělané plné moci. Způsob a proces převodu akcií jsou v tuto chvíli v šetření policie, jehož závěry mohou mít vliv na rozhodnutí zdejšího soudu související s otázkou žalobcovy aktivní legitimace. Soud prvního stupně sice v tuto chvíli nemá o žalobcově aktivní legitimaci pochybnosti, nicméně tu skutečnost, že způsob a proces převodu akcií šetří policie, považuje za podstatnou skutečnost, kvůli níž je třeba řízení přerušit. Vývoj trestního řízení sice nelze nyní předvídat, nicméně i v případě, že trestní věc neskončí rozhodnutím soudu, jímž by zdejší soud mohl být vázán, může šetření policie přispět k rozhodnutí v této věci, protože soudu může v tomto řízení využít důkazy, které policie shromáždí.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce. Namítá, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože z něj není jasné, co je předmětem řízení před policií a jaká prejudiciální otázka v něm má být řešena, není zřejmé ani to, jak by měl znít výrok případného rozhodnutí v trestní věci a zda by jím byl soud v civilním řízení vázán. Soud prvního stupně nespecifikuje, proč by si sám nemohl vyřešit prejudiciální otázku související s tím, kdo byl v určité době oprávněn jednat za , právnická osoba, , když navíc, jak sám uvádí, v tuto chvíli je o žalobcově aktivní legitimaci přesvědčen. Přerušení řízení není hospodárné, výrok rozhodnutí je navíc neurčitý.4. Žalobce současně upozorňuje, že , Anonymizováno, při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky, z níž žalobce dovozuje svou aktivní legitimaci, nejednal jako akcionář společnosti , právnická osoba, , ani jako její statutární orgán, ale jako člen správní rady, do níž byl zvolen v r. 2021 jediným akcionářem společnosti, společností , právnická osoba, , za kterou jednal , Anonymizováno, Otázka statusových věcí , právnická osoba, , v roce 2020 a předcházejících letech nemůže mít na žalobcovu aktivní legitimaci vliv.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Vrchní soud v Praze odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně přezkoumal podle § 212a odst. 6 o. s. ř., aniž by za tím účelem musel nařizovat jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Odvolání je důvodné.7. Soudem prvního stupně aplikované ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. míří na situace, v nichž probíhá jiné řízení, v němž soud či jiný orgán řeší otázku, kterou si soud sice může vyřešit sám, zpravidla však je z důvodu hospodárnosti vhodnější řízení přerušit a na vyřešení této předběžné otázky počkat.8. Vyřešením předběžné otázky míní se odpovídající rozhodnutí vydané k tomu příslušným orgánem. Hospodárnosti postupu soudu tedy odpovídá, aby řešení nalezené jiným orgánem a pojaté do jeho rozhodnutí skutečně mohlo být východiskem pro pozdější rozhodnutí soudu prvního stupně. Ustanovení § 109 o. s. ř. je totiž třeba vykládat v souvislosti s § 135 o. s. ř., podle něhož je soud vázán (pouze) rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek či jiný správní delikt a kdo je spáchal, a rozhodnutím o osobním stavu (odst. 1). Jiné otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, si soud může vyřešit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odst. 2).9. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na úvaze, velmi stručně řečeno, že je praktické, aby policie obstarala důkazy související s okolnostmi převodu akcií společnosti , právnická osoba, , na pana , Anonymizováno, , které by civilní soud mohl použít i v případě, i kdyby výsledky policejního šetření nebyly důvodem pro podání obžaloby a následné řízení před trestním soudem. Tato úvaha se však zcela míjí se smyslem přerušení civilního řízení, jak byl shora popsán. Výsledek přípravného řízení trestního, i kdyby nakonec vedl k podání obžaloby, nemůže být důvodem pro přerušení tohoto řízení, neboť v něm vydané rozhodnutí není tím, z něhož by soud mohl vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř., natož o rozhodnutí, jímž by soud byl vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. Spekulace o případném budoucím řízení před trestním soudem nejsou v tuto chvíli namístě, protože není vůbec jasné, o jakém skutku a zda vůbec se trestní řízení povede.10. Soud v civilním řízení je ve smyslu uvedeného ustanovení vázán pouze výrokem (nikoliv odůvodněním) trestního rozsudku. Rozsah vázanosti rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku. Soud však není vázán zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení, ani odůvodněním rozhodnutí vydaného v trestním řízení, pokud jde o odpovědnost za škodu. V občanském soudním řízení vede soud (zásadně k návrhu účastníků) vlastní dokazování, jež je oprávněn (mimo rámec výše vymezené vázanosti trestním rozsudkem) hodnotit nezávisle na výsledcích trestního řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 4. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1493/2015 a judikaturu tam citovanou).11. Lze snad dodat, že osud civilního řízení, je výlučně v rukou jeho účastníků; oni jsou těmi, kdo mají plnit své procesní povinnosti, včetně povinnosti důkazní. Úkolem policie rozhodně není shromažďovat důkazy pro potřeby civilního soudního řízení.12. Rozhodnutí soudu prvního stupně přerušit řízení je nyní založené na pouhých spekulacích o budoucím průběhu trestního řízení a je tak přinejmenším předčasné. Důvody pro přerušení řízení podle 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. v této chvíli dány nejsou. Odvolací soud z uvedených důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je ve výroku uvedeno.