94 Ncp 229/2026-322 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Písku (dále jen „předkládající soud“) dne 30. 1. 2026 domáhá určení, že je vlastníkem v žalobě specifikovaných nemovitostí. Téhož dne žalobce podal návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo účastníkovi , Jméno advokáta B, . uloženo zdržet se provedení elektronické veřejné dražby předmětných nemovitosti do pravomocného skončení tohoto řízení.2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce zakoupil předmětné nemovitosti od dlužníka smlouvou ze dne 21. 1. 2019 za cenu 12 500 000 Kč, která byla splatná ve dvou splátkách; první z nich ve výši 3 000 000 Kč měla být zaplacena před podpisem kupní smlouvy, druhá ve zbývající výši měla být zaplacena do 30. 6. 2020 s tím, že pokud se tak nestane, pozbude smlouva účinnosti. Žalobce následně nemovitosti prodal smlouvou ze dne 19. 11. 2020 žalované 2), která byla pak zapsána (a je dosud), jako jejich vlastník do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu 8. 12. 2020. Dne 5. 3. 2021 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka, žalovaný 1) jako insolvenční správce sepsal předmětné nemovitosti do majetkové podstaty, neboť nebylo prokázáno, že žalobce uhradil druhou splátku kupní ceny nemovitostí, takže byla naplněna rozvazovací podmínka, tj. tato kupní smlouva pozbyla účinnosti a následný převod na žalovanou 2) je absolutně neplatný, neboť nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má. Z výše uvedeného insolvenční správce dovodil, že vlastníkem předmětných nemovitostí je stále dlužník. Žalovaná 2) podala žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty, tato byla pravomocně zamítnuta, protože žalovaná 2) neprokázala, že byla zaplacena druhá splátka kupní ceny podle smlouvy ze dne 21. 1. 2019. Proti rozhodnutí odvolacího soudu byly žalovanou 2) podány mimořádné opravné prostředky, nelze tedy uzavřít, že spor o vyloučení věci z majetkové podstaty je definitivně vyřešen. Žalobce v žalobě v této věci zdůrazňuje, že účastníkem sporu o vyloučení věci z majetkové podstaty nebyl, a nemohl se tedy vyjádřit ke klíčové otázce úhrady celé kupní ceny z jeho strany dlužníkovi, nebyl do řízení povolán ani jako svědek. Tvrdí přitom, že kupní cena vypořádána byla, navíc v době, kdy nemovitosti kupoval, nebyla v katastru nemovitostí žádná poznámka zpochybňující vlastnictví dlužníka, z níž potom byl v řízení o vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty učiněn závěr o absenci dobré víry nabyvatele – žalované 2), neboť v době, kdy nemovitosti kupovala ona, nacházela se v katastru poznámka „dovolání se neúčinnosti právního jednání – podáno u Okresního soudu v Písku 1. 3. 2019.“ Žalobce má tedy za to, že pokud se nestala vlastníkem předmětných nemovitostí žalovaná 2), zůstal jím on, proto podal tuto žalobu o určení vlastnického práva, protože zápis v katastru nemovitostí skutečnému stavu neodpovídá (není v něm jako vlastník zapsán žalobce, ale žalovaná 2/).3. Usnesením ze dne 6. 2. 2026, č. j. 9 C 30/2026 – 40, nařídil předkládající soud předběžné opatření tak, jak bylo žalobcem žádáno. K odvolání žalovaného 1), vedlejšího účastníka na jeho straně a dalšího účastníka, bylo usnesení o nařízení předběžného opatření zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2026, č. j. 8 Co 245/2026 – 261) z důvodu, že odvolací soud uzavřel, že předkládající soud není k projednání věci věcně příslušným, když se jedná o incidenční spor podle § 159 odst. 1 písm. g) insolvenčního zákona k jehož projednání jsou věcně příslušné soudy krajské (insolvenční soud) podle § 7a písm. b) insolvenčního zákona, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1714/2017. Odvolací soud nepostupoval podle § 221 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tj. sám nepostoupil věc věcně příslušnému soudu, což odůvodnil tím, že projednával odvolání proti předběžnému opatření, které není rozhodnutím ve věci samé, takže je při přezkumu vázán § 212a odst. 6 o. s. ř., tj přezkoumává je pouze z důvodů, které se týkají toho, co bylo řešeno ve výroku. Zabýval se tedy pouze tím, zda byly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, a v případě negativního závěru mohl věc pouze zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (a předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí podle § 104a o. s. ř.), když sám by věc mohl postoupit podle něj věcně příslušnému soudu jen tehdy, pokud by rozhodoval ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu nabylo dle sdělení soudní kanceláře 9 C předkládajícího soudu právní moci dne 16. 3. 2026.4. Předkládající soud pak dle pokynu svého odvolacího soudu předložil věc Vrchnímu soudu v Praze (dále jen „nadřízený soud“) k rozhodnutí podle § 104a odst. 2 o. s. ř. Ačkoliv je nadřízený soud přesvědčen, že postup Krajského soudu v Českých Budějovicích spočívající v nepostoupení věci podle něj věcně příslušnému soudu nebyl správný, protože zkoumání podmínek řízení (včetně otázky věcné příslušnosti) je nutné ze strany odvolacího soudu provést u každého rozhodnutí (ať už procesního nebo meritorního, navíc předběžné opatření je meritorním rozhodnutím sui generis, nikoliv procesním), protože věcně nepříslušný soud správně nesmí vydat v předmětné věci žádné rozhodnutí, a to bez ohledu na to, co je v jeho výroku řešeno (viz § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., které platí obecně pro všechna „rozhodnutí“, na které je pak, v případě zjištění věcné nepříslušnosti, navázán postup podle § 221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), takže jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že věcně příslušné k rozhodnutí návrhu na předběžné opatření (u něhož je věcná příslušnost zcela závislá na žalobě ve věci samé § 74 odst. 3 o. s. ř.) jsou soudy krajské (konkrétně soud, u něhož je vedeno insolvenční řízení), měl správně postupovat podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř., napadené usnesení vydané věcně nepříslušným soudem zrušit a věc postoupit soudu, který je podle jeho názoru věcně příslušným k projednání žaloby, a tedy i návrhu na nařízení předběžného opatření, s ohledem na to, že jeho rozhodnutí již nabylo právní moci a nelze je tedy již zhojit, nadřízený soud věcnou příslušnost posoudil.5. Z obsahu spisu nadřízený soud dále zjistil, že vedlejší účastník na straně žalovaného 1) podáním ze dne 17. 2. 2026 vznesl námitku věcné nepříslušnosti předkládajícího soudu, neboť předmětné nemovitosti jsou zahrnuty v majetkové podstatě dlužníka, který je v konkursu, a právo s nimi nakládat má jen žalovaný 1) jako insolvenční správce. Spor je tedy sporem incidenčním, a má ho tedy projednat a rozhodnout insolvenční soud. Žalovaný 1) se k výzvě předkládajícího soudu vyjádřil tak, že souhlasí, aby byl spis předložen k rozhodnutí o věcné příslušnosti s tím, že také on je přesvědčen, že je dána věcná příslušnost insolvenčního krajského soudu. Následným podáním žalovaný 1) rovněž vznesl námitku věcné a místní nepříslušnosti Okresního soudu v Písku. Podle žalované 2) se o incidenční spor nejedná. Není si vědoma, že by se žalobce domáhal žalobou v rámci insolvenčního řízení svého práva k nemovitostem, které jsou předmětem tohoto řízení, zřejmě ani nebyl vyrozuměn žalovaným 1), že nemovitosti sepsal do majetkové podstaty. V insolvenčním řízení sice probíhal spor o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty, kterého se ale žalobce neúčastnil. Tento spor je tedy běžným sporem, který by měl řešit okresní soud, v jehož obvodu se nemovitosti nacházejí. Žalobce k věcné příslušnosti uvedl, že se kloní k závěru, že příslušným soudem je předkládající soud. Při podání žaloby se řídil tím, že v obvodu tohoto soudu se nacházejí nemovitosti, o které v tomto řízení jde, přičemž podle něj spor o určení vlastnického práva nemá charakter incidenčního sporu, proto je k jeho projednání věcně i místně příslušný Okresní soud v Písku.6. Řízení se koná u toho soudu, který je věcně příslušný. Pro určení věcné příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.). Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení (§ 104a odst. 1 o. s. ř.). Podle § 74 odst. 3 o. s. ř. je věcně příslušným k řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Věcnou příslušnost krajských soudů jako soudů prvního stupně vymezuje § 9 odst. 2 o. s. ř., dále také některá ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon; dále jen „IZ“).7. Podle § 7a IZ krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupněa) v insolvenčním řízení,b) v incidenčních sporech,c) ve sporech o náhradu škody či jiné újmy, která vznikla porušením povinnosti podat insolvenční návrh,d) ve sporech o náhradu škody či jiné újmy, která vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu,e) ve věcech vyplývajících