11 Tcu 123/2019 — Nejvyšší soud

11 Tcu 123/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2019 Spisová značka:11 Tcu 123/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.123.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní styk s cizinou Dotčené předpisy:§ 91 odst. 1 z. m. j. s. § 95 odst. 6 z. m. j. s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 4. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 123/2019USNESENÍ Nejvyšší soud projednal dne 18. 12. 2019 v neveřejném zasedání návrh ministryně spravedlnosti podaný podle § 95 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, na přezkoumání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2018, č. j. Nt 403/2018-659, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č. j. 14 To 138/2018-794, o přípustnosti vydání vyžádaného W. H. Ch., narozeného XY v XY, XY, Čínská lidová republika, státního příslušníka Čínské lidové republiky, trvale bytem XY, Čínská lidová republika, k trestnímu stíhání do Čínské lidové republiky, a rozhodl takto: Podle § 95 odst. 6 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se návrh ministryně spravedlnosti na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2018, č. j. Nt 403/2018-659, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č. j. 14 To 138/2018-794, zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 14. 8. 2018, č. j. Nt 403/2018-659, rozhodl, že vydání vyžádaného W. H. Ch., narozeného XY v XY, Tchaj-wan, Čínská lidová republika, státního příslušníka Čínské lidové republiky (dále také jen „vydávaný“), k trestnímu stíhání do Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) pro spáchání trestného činu podvodu podle článku 266 trestního práva ČLR je přípustné, a to za současného přijetí ujištění poskytnutých Ministerstvem zahraničních věcí ČLR, která jsou v označeném usnesení explicitně vyjmenována [konkrétně šlo o ujištění obsažená v nótě Ministerstva zahraničních věcí ČLR ze dne 7. 2. 2018, č. j. (2018) B.T.Zi.No28, a v nótách Velvyslanectví ČLR v České republice ze dne 7. 6. 2018 č. j. 075/2018, a ze dne 22. 7. 2018, č. j. 102/2018]. 2. Výrok usnesení městského soudu obsahuje také vymezení skutku, jímž měl vydávaný, společně s dalšími osobami, o jejichž vydání příslušné orgány ČLR rovněž požádaly Českou republiku, naplnit skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, který spočíval (stručně vyjádřeno) v tom, že: v době od července 2017 tyto osoby (t. j. vydávaný W. H. Ch.) společně s dalšími ustanovenými osobami – pozn. Nejvyššího soudu) společným jednáním založily v XY organizovanou skupinu, jejíž členové se vydávali za policisty ČLR, prokurátory a ostatní představitele státních orgánů ČLR a jiných subjektů, kontaktovali cestou internetové komunikace z nemovitosti na adrese XY státní příslušníky ČLR žijící v Austrálii, přičemž pod různými záminkami vylákali od kontaktovaných osob převedení různě vysokých finančních částek na bankovní účty v ČLR, a to 1) od 14. do 31. 8. 2017 od poškozené paní H. J., žijící v Austrálii, celkovou částku ve výši 13.630.000 Yuanů a 515.000 australských dolarů (tj. přibližně celkem 2.072.000 EUR), 2) od 24. 11. do 1. 12. 2017 od poškozené paní L. Y., žijící v Austrálii, celkovou částku ve výši 2.703.000 Yuanů (tj. přibližně 344.000 EUR) a 3) 22. 12. 2017 od poškozené paní Ch. L., žijící v Austrálii, celkovou částku ve výši 100.000 Yuanů (tj. přibližně 13.000 EUR). 3. Z podnětu stížnosti vydávaného se věcí zabýval Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“), který svým v záhlaví označeným usnesením podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. řádu zrušil napadené usnesení městského soudu, avšak pouze v té části výroku, jíž daný soud rozhodl o přijetí diplomatických záruk poskytnutých ze strany orgánů ČLR. Nově pak rozhodl o přijetí diplomatických záruk obsažených ve shora specifikovaných nótách Ministerstva zahraničí ČLR a Velvyslanectví ČLR v České republice, jakož i o přijetí ujištění obsažených v Dodatku 4 Žádosti o vydání ze dne 29. 1. 2018 a dodatku 2 nóty Velvyslanectví ČLR v České republice ze dne 3. 2. 2019, č. 034/2019, o závazku týkajícího se spravedlivého procesu a zákazu mučení, nebo nelidského či ponižujícího zacházení v podobě výslovného prohlášení o „Právech podezřelých z trestné činnosti po jejich vydání do Čínské lidové republiky“. 4. Dne 26. 8. 2019 obdržel Nejvyšší soud návrh ministryně spravedlnosti podle § 95 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“) na přezkoumání shora označených usnesení městského soudu a vrchního soudu s tím, aby tato rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil městskému soudu k opětovnému projednání, doplnění dokazování a k novému rozhodnutí, nebo aby po zrušení označených usnesení sám rozhodl tak, že vydání W. H. Ch. k trestnímu stíhání do ČLR je podle § 91 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. nepřípustné. II. Návrh ministryně spravedlnosti na přezkum uvedených rozhodnutí 5. Svůj návrh ministryně spravedlnosti rozdělila na několik částí. V první a druhé části po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení úvodem namítá, že městský a vrchní soud nedostatečně zkoumaly všechny právně relevantní skutečnosti, jež se mohou stát překážkou vydání, včetně existence závažných důvodů zakládajících domněnku, že vydávanému, bude-li vydán, hrozí v ČLR nebezpečí špatného zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). V tomto kontextu ministryně spravedlnosti připomíná závazky České republiky vyplývající z mezinárodních smluv o lidských právech a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), a zdůrazňuje, že Česká republika je povinna v každém konkrétním případě posoudit, zda hrozí reálné riziko, že vyžádaná, resp. vydávaná osoba bude v cílové zemi podrobena mučení či nelidskému zacházení. Je přitom nutné vycházet z pokud možno aktuálních informací o situaci v daném státě, které lze získat ze zpráv mezivládních a nevládních organizací o stavu dodržování lidských práv. Toto riziko je dle ministryně spravedlnosti v projednávané věci založeno především na základě celkové situace v ČLR, osobní situace vydávaného, jakož i na kvalitě diplomatických záruk. 6. K celkové situaci v ČLR ministryně spravedlnosti uvádí, že soudy nižších stupňů pochybily, když k této pouze uvedly své závěry učiněné z listinných materiálů, aniž by obsah těchto materiálů adekvátně hodnotily jednotlivě i v souvislosti s dalšími provedenými důkazy, a tedy tyto řádně odůvodnily. Poukazuje přitom na to, že se soudy nižších stupňů například nikterak nevypořádaly s informací obsaženou v soudním spisu, z níž plyne, že v ČLR, která dle zpráv ministerstev USA a Velké Británie čelí řadě lidskoprávních problémů, jsou zaznamenávány případy nelidského a ponižujícího zacházení a v některých případech i mučení. Ministryně spravedlnosti je přitom přesvědčena, že i když městský soud a vrchní soud v odůvodnění svých usnesení odkazují na několik zpráv nevládních organizací stran stavu lidských práv v ČLR, závěry, které z těchto vyvozují, jsou vágní. Vydávaný je stíhán v dané trestní věci pro majetkovou trestnou činnost, avšak soudy nižších stupňů se dle ministryně spravedlnosti nikterak blíže nezabývaly tím, jakým způsobem je vedeno trestní stíhání v ČLR proti takovým osobám, když pouze poukázaly na zprávu zastupitelského úřadu České republiky v Pekingu, podle které se zaznamenané případy nelidského zacházení, ponižujícího zacházení, případně i mučení týkají výslechů lidskoprávních aktivistů, či osob podezřelých z korupce nebo jiného nežádoucího chování, které poškozuje veřejný dojem (tzv. image) Komunistické strany Číny. Trestná činnost vydávaného a dalších souvisejících osob je přitom specifická v tom ohledu, že se při jejím páchání údajně měly vydávat za představitele státních orgánů ČLR (policie, prokuratury a soudů), čímž snižovaly důvěru v uvedené orgány moci veřejné. Postupu soudů nižších stupňů dále ministryně spravedlnosti vytýká, že si tyto nezabezpečily spolehlivé a objektivní informace o situaci v ČLR ve smyslu příslušné judikatury ESLP. Dále ministryně spravedlnosti soudům nižších stupňů vytýká, že v rozporu se svojí povinností nikterak nezkoumaly podmínky ve věznicích, v nichž by měl být vydávaný umístěn, ačkoliv Velvyslanectví ČLR v České republice ve své nótě ze dne 3. 2. 2019, č. 034/2019, výslovně uvedlo, že vydávaný bude v případě vzetí do vazby umístěn ve věznici Wuhan v provincii Hubei a v případě odsouzení k trestu odnětí svo