11 Tcu 134/2019 — Nejvyšší soud

11 Tcu 134/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2019 Spisová značka:11 Tcu 134/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.134.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní styk s cizinou Dotčené předpisy:§ 91 odst. 1 z. m. j. s. § 95 odst. 6 z. m. j. s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 4. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 134/2019U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal dne 18. 12. 2019 v neveřejném zasedání návrh ministryně spravedlnosti podaný podle § 95 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, na přezkoumání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2018, č. j. Nt 404/2018-685, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 14 To 140/2018-819, o přípustnosti vydání vyžádaného L. Y.-Ch., narozeného XY v XY, XY, Čínská lidová republika, státního příslušníka Čínské lidové republiky, trvale XY, Čínská lidová republika, k trestnímu stíhání do Čínské lidové republiky, a rozhodl t a k t o : Podle § 95 odst. 6 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se návrh ministryně spravedlnosti na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2018, č. j. Nt 404/2018-685, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 14 To 140/2018-819, zamítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 21. 8. 2018, č. j. Nt 404/2018-685, rozhodl, že vydání vyžádaného L. Y.-Ch., narozeného XY v XY, XY, Čínská lidová republika, státního příslušníka Čínské lidové republiky (dále také jen „vydávaný“), k trestnímu stíhání do Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) pro spáchání trestného činu podvodu podle článku 266 trestního práva ČLR je přípustné, a to za současného přijetí ujištění poskytnutých Ministerstvem zahraničních věcí ČLR, která jsou v označeném usnesení explicitně vyjmenována (konkrétně šlo o ujištění obsažená v nótě Ministerstva zahraničních věcí ČLR ze dne 7. 2. 2018, č. j. (2018) B.T.Zi.No28, a v nótě Velvyslanectví ČLR v České republice ze dne 7. 6. 2018 č. j. 075/2018. 2. Výrok usnesení městského soudu obsahuje také vymezení skutku, jímž měl vydávaný, společně s dalšími osobami, o jejichž vydání příslušné orgány ČLR rovněž požádaly Českou republiku, naplnit skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, který spočíval (stručně vyjádřeno) v tom, že: v době od července 2017 tyto osoby (t. j. vydávaný L. Y.-Ch.) společně s dalšími ustanovenými osobami – pozn. Nejvyššího soudu) společným jednáním založily v XY organizovanou skupinu, jejíž členové se vydávali za policisty ČLR, prokurátory a ostatní představitele státních orgánů ČLR a jiných subjektů, kontaktovali cestou internetové komunikace z nemovitosti na adrese XY státní příslušníky ČLR žijící v Austrálii, přičemž pod různými záminkami vylákali od kontaktovaných osob převedení různě vysokých finančních částek na bankovní účty v ČLR, a to 1) od 14. do 31. 8. 2017 od poškozené paní H. J., žijící v Austrálii, celkovou částku ve výši 13 630 000 Yuanů a 515 000 australských dolarů (tj. přibližně celkem 2 072 000 EUR), 2) od 24. 11. do 1. 12. 2017 od poškozené paní L. Y., žijící v Austrálii, celkovou částku ve výši 2 703 000 Yuanů (tj. přibližně 344 000 EUR) a 3) 22. 12. 2017 od poškozené paní Ch. L., žijící v Austrálii, celkovou částku ve výši 100 000 Yuanů (tj. přibližně 13 000 EUR). 3. Z podnětu stížnosti vydávaného se věcí zabýval Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“), který svým v záhlaví označeným usnesením podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. řádu zrušil napadené usnesení městského soudu, avšak pouze v té části výroku, jíž daný soud rozhodl o přijetí diplomatických záruk poskytnutých ze strany orgánů ČLR. Nově pak rozhodl o přijetí diplomatických záruk obsažených ve shora uvedené nótě Ministerstvem zahraničních věcí ČLR a v nótách Velvyslanectví ČLR v České republice ze dne 7. 6. 2018, č. j. 075/2018, a ze dne 22. 7. 2018, č. j. 102/2018, jakož i o přijetí ujištění obsažených v Dodatku 4 Žádosti o vydání ze dne 29. 1. 2018 a dodatku 2 nóty Velvyslanectví ČLR v České republice ze dne 3. 2. 2019, č. 034/2019, o závazku týkajícího se spravedlivého procesu a zákazu mučení, nebo nelidského či ponižujícího zacházení v podobě výslovného prohlášení o „Právech podezřelých z trestné činnosti po jejich vydání do Čínské lidové republiky“. 4. Dne 9. 9. 2019 obdržel Nejvyšší soud návrh ministryně spravedlnosti podle § 95 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“) na přezkoumání shora označených usnesení městského soudu a vrchního soudu s tím, aby tato rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil městskému soudu k opětovnému projednání, doplnění dokazování a k novému rozhodnutí, nebo aby po zrušení označených usnesení sám rozhodl tak, že vydání L. Y.-Ch. k trestnímu stíhání do ČLR je podle § 91 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. nepřípustné. II. Návrh ministryně spravedlnosti na přezkum uvedených rozhodnutí 5. Svůj návrh ministryně spravedlnosti rozdělila na několik částí. V první a druhé části po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení úvodem namítá, že městský a vrchní soud nedostatečně zkoumaly všechny právně relevantní skutečnosti, jež se mohou stát překážkou vydání, včetně existence závažných důvodů zakládajících domněnku, že vydávanému, bude-li vydán, hrozí v ČLR nebezpečí špatného zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). V tomto kontextu ministryně spravedlnosti připomíná závazky České republiky vyplývající z mezinárodních smluv o lidských právech a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), a zdůrazňuje, že Česká republika je povinna v každém konkrétním případě posoudit, zda hrozí reálné riziko, že vyžádaná, resp. vydávaná osoba bude v cílové zemi podrobena mučení či nelidskému zacházení. Je přitom nutné vycházet z pokud možno aktuálních informací o situaci v daném státě, které lze získat ze zpráv mezivládních a nevládních organizací o stavu dodržování lidských práv. Toto riziko je dle ministryně spravedlnosti v projednávané věci založeno především na základě celkové situace v ČLR, osobní situace vydávaného, jakož i na kvalitě diplomatických záruk. 6. K celkové situaci v ČLR ministryně spravedlnosti konstatuje, že městský soud v Praze ve svém usnesení toliko uvedl, že „[byly] provedeny zejména listinné materiály přeložené Ministerstvem zahraničních věcí ČR, Ministerstvem vnitra ČR a Ministerstva spravedlnosti ČR, přičemž ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí ČR mj. vyplývá, že v souladu se zjištěními našeho zastupitelského úřadu v ČLR, zejména z č. l. 198 spisu, bylo zjištěno, že zastupitelský úřad České republiky v Pekingu nemá informace, které by poukazovaly na nedodržování lidských práv v Čínské lidové republice v trestním řízení“, a to aniž by obsah těchto materiálů adekvátně hodnotil jednotlivě i v souvislosti s dalšími provedenými důkazy, a tedy tyto řádně odůvodnil. Uvedený závěr městského soudu navíc ministryně spravedlnosti považuje za nelogický, když ze Zprávy zastupitelského úřadu České republiky v Pekingu (č. l. 196) se podává, že tento zaznamenal případy nelidského zacházení, ponižujícího zacházení, případně i mučení. Za nepřiléhavou pak ministryně spravedlnosti považuje Zprávu Human Rights Watch ze dne 18. 1. 2019, na kterou městský soud ve svém usnesení odkázal, neboť tato se zabývá zacházením s jinou skupinou obviněných (obránci lidských práv, ženy a dívky, postižení apod.) než je vydávaný, tedy nikoli obviněných z majetkové trestné činnosti, jímž by se vydávaný v případě jeho extradice stal. Obdobně ministryně spravedlnosti vytýká vrchnímu soudu, že tento ve svém usnesení pouze odkazuje na některé zprávy Ministerstva zahraničních věcí České republiky o lidskoprávní situaci v ČLR, aniž by je jakkoliv zkoumal a hodnotil. Za další pochybení pak označuje skutečnost, že ani jeden ze soudů nižších stupňů si neobstaral žádné zprávy, které by se týkaly průběhu trestního řízení vůči osobám stíhaným v ČLR pro majetkovou trestnou činnost, ačkoliv z veřejně dostupných zdrojů a médií lze zjistit, že právě tyto osoby jsou vystavovány špatnému zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy. Nadto nelze přehlédnout skutečnost, že vydávaný se při páchání trestné činnosti měl vydávat za policii, státní zástupce, soudce či jiné představitele státních orgánů ČLR, což jde podle názoru ministryně spravedlnosti nad rámec běžné majetkové trestné činnosti. K uvedeném