Nejvyšší soud 11 Tcu 48/2025 – Uznání a výkon

Rozsudkem Okresního soudu Szeged, Maďarská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 16.B.174/2022/24, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. Č. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b) maďarského trestního zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců a dále též trest vyhoštění z území Maďarska na dobu čtyř let a šesti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Z aktuálního opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob Nejvyšší soud zjistil, že rozsudek Okresního soudu Szeged, Maďarská republika, ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 16.B.174/2022/24, uznal Krajský soud v Ústí nad Labem, a to svým rozsudkem dne 25. 4. 2023, sp. zn. 51 T 16/2022. Tato skutečnost rovněž vyplývá z vyžádaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 51 T 16/2022-73, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2023.

Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

Z podaného návrhu, jakož i z obsahu připojeného spisu a dalších podkladů vyplývá, že o uznání rozsudku Okresního soudu Szeged, Maďarská republika, ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 16.B.174/2022/24, již dříve rozhodl podle § 306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění účinném ke dni vydání daného rozhodnutí, Krajský soud v Ústí nad Labem, a to výše uvedeným rozsudkem.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.