11 Tdo 1390/2007 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1390/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:17. 4. 2008 Spisová značka:11 Tdo 1390/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.1390.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1390/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2008 o dovolání obviněného D. C., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. května 2007, sp. zn. 5 To 542/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 691/2005, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání D. C. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 31. května 2006, sp. zn. 2 T 691/2005, byl obviněný D. C. uznán vinným trestným činem neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 2, 3 písm. b), c) tr. zák. a odsouzen podle § 178 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti (12) měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému povolen podmíněný odklad výkonu trestu a podle § 59 odst. 1 tr. zák. mu byla stanovena zkušební doba v trvání dvanácti (12) měsíců. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že ve Věznici v D., obviněná B. Ch. ve funkci sekretářky, tiskové mluvčí a pracovnice pro styk s veřejností poté, co dostala od ředitele věznice Mgr. M. H. v měsíci lednu 2003 pokyn k rozeslání Výroční zprávy Věznice D. za rok 2002 elektronickou poštou vedoucím oddělení věznice do jejich pracovních počítačů, tak učinila dne 27. ledna 2003 včetně příloh obsahujících osobní údaje zaměstnanců a odsouzených, a to i za účelem zveřejnění na internetu a obviněný D. C. jako pracovník oddělení informatiky Vězeňské služby ČR Věznice D. a jeden ze zaměstnanců, který měl přístup na veřejné internetové stránky a který přesto, že z jeho pracovního zařazení mu zvlášť vyplývala povinnost dbát na ochranu osobních údajů, zveřejnil dne 10. dubna 2003 na internetových stránkách www.vser.cz tuto výroční zprávu včetně přílohy č. 2 nazvané Rozbor stížností za rok 2002, která obsahovala kromě dalšího osobní údaje pěti odsouzených a pracovníků věznice, a přílohy č. 3 nazvané Přehled mimořádných událostí za rok 2002, která rovněž obsahovala osobní údaje odsouzených a zaměstnanců, a to celkem 25-ti osob s uvedením jmen, příjmení, dat narození a označení konkrétního porušení vnitřních předpisů Věznice D., pokud jde o odsouzené a pokud jde o pracovníky vězeňské služby včetně jejich funkčního zařazení, délky služby, čísel služebních průkazů a označení protiprávního jednání, jehož se měli dopustit. Proti tomuto rozsudku podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání, které zaměřil především do výroku o vině. Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. května 2007, sp. zn. 5 To 542/2006, jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu zamítl. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání. Dovolání opřel o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Namítl, že soudy nesprávně zhodnotily provedené dokazování a nevzaly v úvahu skutečnosti, které jednoznačně dokládají jeho nevinu. Uvedl v této souvislosti, že nebyl jedinou osobou, která měla přístup ke zveřejnění údajů na internet. Tvrdí, že přístup měl on i další zaměstnanci věznice, resp. další zaměstnanci v rámci oddělení informatiky, kteří znali přístupová práva k webovým stránkám. Upozornil na to, že tato práva se během 8-denní lhůty (od 16. 5. 2002 do 24. 5. 2002) nacházela v listinné podobě mimo oddělení informatiky. Dle dovolatele není možno doložit, jak bylo nakládáno s předmětným souborem umístěným na webové stránky. Uvádí dále, že výroční zpráva byla obsažena pouze v jednom word-dokumentu, který obsahoval jak hodnocení, tak i přílohy, v nichž byly uvedeny osobní údaje. Pokud se jedná o její zveřejnění, musela být tedy zveřejněna jako jediný nedělený dokument a nikomu nepříslušelo do této zprávy zasahovat, zvlášť ne obviněnému. Namítá, že pokyn ředitele ke zveřejnění zprávy nemohl znít „zveřejnit bez příloh”, ale pouze „zveřejnit výroční zprávu”, protože ředitel věznice schvaloval konečnou podobu výroční zprávy určenou ke zveřejnění. Dovolatel připomíná, že i tato skutečnost byla prokázána svědeckými výpověďmi. Pokyn ředitele zněl zveřejnit zprávu, ne zveřejnit zprávu bez příloh. Uvádí dále, že jednal na výslovný pokyn ředitele a výroční zprávu na internetu mohl zveřejnit jen jako jeden dokument (jako celek). Argumentuje dále, že za obsahovou stránku neodpovídalo oddělení informatiky, ale VOS a sekretářka ředitele. Dle dovolatele uvedené vyplývalo i ze zápisu vedení a shromáždění vedoucích oddělení Věznice D. ze dne 24. května 2002. Současně bylo stanoveno, že sekretářka ředitele je povinna aktualizovat obsah prezentace věznice na internetových stránkách alespoň jedenkrát za 14 dní. Tímto byly podle pokynu Paedr. L. B., ředitele sekretariátu Generální ředitelky VS ČR, určeny osoby zodpovědné za obsah internetových stránek. Dovolatel dále tvrdí, že dle nařízení č. 39/2002 ředitele Věznice D. oddělení informatiky odpovídalo pouze za „bezpečnostní správu (technické zajištění), spolehlivý provoz počítačové sítě a připojených zařízení včetně programového vybavení”. Konstatuje, že v letech 2002, 2003 nebyl seznámen s právy a povinnostmi ochrany údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a to vyplývalo rovněž z jednotlivých svědeckých výpovědí. V závěru dovolání dovolatel zdůrazňuje ohledně svých námitek, že v řízení nebylo prokázáno, že v podobě, v jaké byla správa na internetu zveřejněna, byla zveřejněna právě obviněným - přístupové heslo mohly znát i další osoby, dovolatel jednal na přímý pokyn ředitele, který zněl „správu zveřejnit”, neodpovídal za obsahovou stránku zprávy a nemohl do ní zasahovat a nebyl o svých povinnostech řádně proškolen. Dovolatel zároveň tvrdí, že za zveřejnění zprávy odpovídaly osoby z nejužšího vedení věznice a upozorňuje na to, že i samosoudce vyslovil v řízení přesvědčení a v této souvislosti požádal státního zástupce o prošetření odpovědnosti vedoucích pracovníků, přičemž státní zastupitelství na tuto výzvu nijak nereagovalo. Vzhledem na tyto skutečnosti dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil z důvodu uvedeném v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a přikázal příslušnému soudu, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce připomíná, že obsah dovolání je identický s obsahem odvolání obviněného. Dle státního zástupce všechny dovolatelem vyjádřené argumenty se týkají skutkových zjištění, jimiž se obviněný domáhá změny v posouzení provedených důkazů s cílem dosáhnout odlišných závěrů o skutečném stavu věci, nikoli odchylného právního posouzení skutkového stavu vyjádřeného ve výroku rozsudku nalézacího soudu. Uvádí, že dovolatel se k uveřejnění dotyčné zprávy na internetových stránkách Věznice D. opakovaně doznal, jeho doznání koresponduje obsahu dalších provedených důkazů. Za irelevantní považuje námitku obviněného, že by měl být stíhán za jiné osoby, zatímco jiní údajní pachatelé stíháni nejsou. Vzhledem na zásadu obžalovací žádné další osoby v této věci nefigurují. Někdejší spoluobviněná B. Ch. byla obžaloby zproštěna. Považuje za bezdůvodné opakovat argumentaci rozvedenou v odůvodnění napadeného usnesení vzhledem k tomu, že odvolací soud se náležitě vyjádřil ke všem námitkám obviněného. V závěru svého vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodl tak v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. řádu) a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. řádu. Podle § 265e odst. 1 tr. řádu se dov