11 Tdo 207/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 207/2025-564 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2025 o dovolání obviněného S. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha-Pankrác, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2024, č. j. 11 To 347/2024-512, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 146/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného S. S. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Semilech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 9. 2024, č. j. 4 T 146/2024–463, nejprve podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o vině a trestu z rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 4 T 48/2022, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 1 T 157/2022, jakož i všechna další rozhodnutí navazující na výroky o trestu z těchto rozsudků, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením výroku o trestu, pozbyla podkladu, a dále uznal obviněného S. S. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a dále samostatně spáchaného přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto přečiny soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 45 odst. 1 tr. zákoníku souhrnný společný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně též obviněnému uložil podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu obviněnému současně uložil povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem T. L. (dále jen „poškozený“) a to ve výši 34 912,80 Kč. Uvedených přečinů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že: 1) po předchozí dohodě společně s dalšími dvěma neustanovenými spolupachateli v Semilech dne 1. 9. 2022 kolem 7:00 hodin v ulici XY poblíž místní XY poté, co na parkoviště přijel poškozený T. L., tak po jeho vystoupení z auta mu společně zahradili cestu, po čemž poškozený L. z obav počal volat o pomoc a utíkat směrem k XY, kdy obžalovaný společně s oněmi dvěma neustanovenými spolupachateli jej pronásledovali a zhruba uprostřed parkoviště jej dostihli, chytili jej za triko cihlové barvy, které měl na sobě a které z něho strhli, a tak je znehodnotili (škoda 100 Kč), a poté ho srazili na zem, kde do ležícího poškozeného L. opakovaně kopali, a to zejména do jeho pravého boku; když se pak poškozenému L. podařilo zvednout, tak se všichni tři pachatelé počali stahovat ke svému vozidlu, jímž na parkoviště přijeli, a poté z místa činu společně odjeli; přičemž útokem všech tří osob utrpěl poškozený L. zlomeninu sedmého až desátého žebra v podpažní čáře vpravo bez posunu úlomků, zhmoždění měkkých tkání přední strany hrudníku vpravo a měkkých tkání levé čéšky s otokem a krevním výronem a povrchovou oděrku na přední straně kolenního kloubu vlevo, kteréžto zranění poškozenému L. po dobu nejméně čtyř týdnů způsobovalo problémy ve vedení běžného způsobu života, a to zejména zvýšenou bolestivost pravé poloviny hrudníku pohybu při dýchání, což jej omezovalo i během spánku, kdy se opakovaně probouzel, tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 2 T 223/2000, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 8 To 322/2002, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, byl odsouzen mimo jiné pro trestný čin výtržnictví dle § 202 odst. 1 trestního zákona a byl mu uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal dne 19. 2. 2012, 2) a) dne 15. 8. 2022 v době okolo 14:10 hodin v Praze XY po ulici XY řídil osobní automobil tovární značky Citroen, registrační značky XY, b) dne 16. 8. 2022 v době okolo 19:44 hodin v Praze XY po ulici XY řídil osobní automobil tovární značky Citroen, registrační značky XY, c) dne 12. 9. 2022 nejméně v době kolem 17:00 hod. v Praze po ul. XY do ul. XY, ul. XY až k XY, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, PMJ, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, zelené metalické barvy, RZ: XY, d) nejméně v XY dne 1. 9. 2022 kolem 07:00 hodin jel jako řidič s osobním automobilem zn. Škoda Octavia, RZ.: XY, po ulici XY směrem k parkovišti u místní XY, kde pak došlo k incidentu blíže popsanému pod bodem 1) shora, a po něm pak s tímtéž automobilem odejel jako řidič po ulici XY směrem na XY, tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že - trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 2. 2022, sp. zn. 1 T 7/2022, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2022, byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byl mu zaň mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 14 měsíců, - trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 4 T 2/2022, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2022, byl odsouzen pro pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a byl mu zaň uložen (za současného zrušení výroku o vině i trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 4 T 177/2021) společný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, - příkazem Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 8. 10. 2021, č.j. MHMP-1595390/2021/Vav, který nabyl právní moci dne 2. 11. 2021, mu byl uložen mimo jiné správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 24 měsíců, - příkazem Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 14. 12. 2021, č. j. MHMP-2075881/2021/Dol, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2022, mu byl uložen mimo jiné správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců, - příkazem Městského úřadu Lysá na Labem ze dne 9. 1. 2022, č.j. MULNL-OD-4763/2022/Cha, který nabyl právní moci dne 4. 2. 2022, mu byl uložen mimo jiné správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců, - příkazem Městského úřadu Tábor ze dne 12. 7. 2022, č. j. P 1042/2021-PIL, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2022, mu byl uložen mimo jiné správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců, které v době spáchání jednotlivých dílčích skutků nebyly vykonány. 2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozhodl usnesením ze dne 19. 11. 2024, č. j. 11 To 347/2024-512, tak, že jej podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Zuzany Sůvové, advokátky, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Nejvyšší soud na tomto místě poukazuje na to, že dovolání obviněného je z podstatné části opakováním námitek uplatněných již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, pročež níže je nastíněno pouze shrnutí podstatných námitek obviněného. 4. Obviněný po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení, zákonného vymezení uplatněných dovolacích důvodů a shrnutí skutkového stavu prezentuje argumentaci, kterou podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejprve brojí proti nedostatečné identifikaci jeho osoby jako pachatele. Je přesvědčen, že žádný důkaz jednoznačně neprokazuje jeho přítomnost na místě činu a to, že trestný čin spáchal. K tomu přibližuje stěžejní důkazy (záznamy z bezpečnostních kamer, znalecký posudek z oboru antropologie, fotografie pořízené poškozeným, rekognici a výpovědi svědků). Má za to, že žádný z důkazů jej jednoznačně neztotožňuje jako pachatele trestného činu a nedokládá jeho přítomnost na místě činu. Současně konstatuje nepřesvědčivost a nespolehlivost jeho identifikace policisty, neboť tito jej mohli zaměnit s jinou osobou. 5. Obviněný dále vyjadřuje nesouhlas se způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy, když především namítá, že „řetěz“ nepřímých důkazů je neúplný, nelogický a neprokazuje jeho vinu nade vší pochybnost. Žádný z důkazů jej jednoznačně neoznačil jako pachatele a samostatně žádný z nich dostatečně nedokládá jeho vinu. Soud podle obviněného nezohlednil, že se jeho mobilní telefon mohl nacházet na místě činu, aniž by tam sám obviněný byl (když svůj mobilní telefon zapomněl