11 Tdo 336/2021

Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, pod bodem 1) uznal obviněného L. Z. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněnou Z. H. vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného R. L. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, obviněného D. Z. ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, obviněného V. B. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněného M. J. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Pod bodem 2) uvedeného rozsudku soud prvního stupně uznal obviněného K. Š. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

Uvedených trestných činů popsaných v bodu 1) rozsudku soudu prvního stupně se přitom obvinění L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V. B. a M. J. podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili společně s dalšími obviněnými V. M. a M. B. tím, že: nejméně od 16. 8. 2017 do 5. 5. 2018 na území České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji, na území Španělského království, Spolkové republiky Německo a na území Slovenské republiky, se společným záměrem získat majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou kokain, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili dobře organizovanou skupinu osob podílejících se každý svou dílčí úlohou ve výsledku společně na opakovaném a pravidelném dovozu této návykové látky ze Španělského království nebo Spolkové republiky Německo do České republiky a jejím následném prodeji zejména v XY, XY, v obci XY ve Slovenské republice a jinde, a po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli níže popsaným způsobem: obviněný L. Z. opakovaně opatřoval na území Španělského království od dosud nezjištěného zdroje drogu kokain, takto opatřený kokain sám či společně se Z. H. dělil a balil za účelem jeho přepravy, kokain ukrýval ve vozidlech určených pro převoz drog, kokain sám či společně se Z. H. anebo prostřednictvím najatých kurýrů, kterými nejméně ve výše uvedeném období byli G. H., J. K., R. L., D. Z. a M. J., dovážel z území Španělského království nebo Spolkové republiky Německo do České republiky, zejména do XY, na území Slovenské republiky a jinde, doprovázel kurýry řízená vozidla s drogami, jednal se zájemci o kokain a těmto předával sim karty za účelem skryté komunikace o drogách a s těmito projednával podmínky a možnosti odběru, kokain předával jeho odběratelům na území České republiky, Slovenska a Německa, společně se Z. H. nabízeli možnost dodání dalších drog (marihuany a extáze), společně se Z. H. užíval výnosů z prodeje návykových látek, obviněná Z. H. kokain opatřený L. Z. společně s ním dělila a balila za účelem jeho přepravy, kokain společně s L. Z. anebo prostřednictvím najatých kurýrů, kterými nejméně ve výše uvedeném období byli G. H., J. K., R. L., M. J. a D. Z., dovážela z území Španělského království nebo Spolkové republiky Německo do České republiky, zejména do XY, na území Slovenské republiky a jinde, společně s L. Z. doprovázela kurýry řízená vozidla s drogami, společně s L. Z. se účastnila jednání se zájemcem o kokain a tomuto předávala sim karty za účelem skryté komunikace o drogách, účastnila se jednání, na nichž L. Z. nabízel odběrateli možnost dodání dalších drog (marihuany a extáze), společně s L. Z. užívala výnosů z prodeje návykových látek, obviněný R. L. upomínal odběratele kokainu o úhradu ceny jimi převzatého kokainu, od prodejců kokainu v XY přebíral prostředky na úhradu kokainu a zajišťoval jejich doručení L. Z. do Španělska, zprostředkovával komunikaci mezi L. Z. a prodejci kokainu v XY, společně s L. Z. doprovázel kurýry řízená vozidla s drogami, převážel L. Z. na Slovensko za účelem prodeje kokainu slovenskému odběrateli, obviněný D. Z. upomínal odběratele kokainu o úhradu ceny jimi převzatého kokainu, od prodejců kokainu v XY přebíral prostředky na úhradu kokainu a zajišťoval jejich doručení L. Z. do Španělska, společně s L. Z. doprovázel kurýry řízená vozidla s drogami, na žádost svého otce převezl kokain vlakem z XY do XY, kde kokain smíchal dohromady za účelem jeho prodeje slovenskému odběrateli, další kokain přebral v XY od J. J. a tento předal v XY zčásti M. B. a zčásti K. Š., aktivně vyhledával další možné pravidelné odběratele kokainu, obviněný V. B. s L. Z. a V. M. dojednal podmínky dovozu kokainu ze Spolkové republiky Německo do České republiky, prostřednictvím V. M. L. Z. sdělil nákupní cenu kokainu ve Spolkové republice Německo a projednal s tímto způsob rozdělení zisku z plánovaného obchodu s kokainem, ve Spolkové republice Německo zakoupil od nezjištěné osoby jeden kilogram kokainu za cenu 34 000 €, společně s V. M. v XY naložili kokain do osobního vozu V. B. a tento za přislíbenou odměnu za transport a přislíbený podíl na zisku z prodeje převážel do XY, dne 5. 5. 2018 kolem 22:40 hodin v areálu obchodního centra Olympie v XY, nedaleko provozovny KFC předal L. Z. kokain za účelem jeho prodeje kupujícímu, obviněný M. J. dohodl se s L. Z., že bude za finanční odměnu převážet drogy jako jejich kurýr, jako kurýr převážel kokain ze Španělska do České republiky, kde kokain předával za účelem jeho dalšího prodeje M. B., po zadržení slovenského odběratele na pokyn L. Z. převezl kokain z XY do XY za účelem jeho ukrytí, kdy takto konkrétně přinejmenším: • dne 16. 8. 2017 v odpoledních hodinách L. Z. dovezl z území Spolkové republiky Německo do České republiky přesně nezjištěné množství kokainu, ze kterého téhož dne kolem 20:00 hodin v XY, na náměstí XY předal 100 gramů kokainu za účelem dalšího prodeje M. S., • dne 22. 9. 2017 L. Z. prostřednictvím kurýrek G. H. a J. K. dovezl nejméně 400 g kokainu ze Španělského království do České republiky, do XY, z čehož přesné nezjištěné množství kokainu předal M. B. za účelem jeho dalšího prodeje, což tento realizoval na území XY, a 300 gramů kokainu vyvezli L. Z. a R. L. za pomocí kurýrek G. H. a J. K. dne 23. 9. 2017 v odpoledních hodinách z České republiky přes hraniční přechod Mosty u Jablunkova do Slovenské republiky, do obce XY, kde nejméně 300 gramů kokainu prodali slovenskému odběrateli M. P., • v přesně nezjištěné době až do 12. 11. 2017 do 16:00 hodin L. Z. sám dovezl, anebo prostřednictvím dosud neustanovených kurýrů nechal dovézt, ze Španělského království do České republiky přesně nezjištěné množství kokainu, ze kterého nejméně 500 gramů předal M. B. za účelem jeho dalšího prodeje, což tento realizoval na území XY, a dne 13. 11. 2017 v ranních hodinách nejméně 100 gramů z dovezeného kokainu předal v XY svému synovi D. Z., aby kokain převezl vlakem do Slovenské republiky, do XY, přičemž L. Z. a R. L. do XY na Slovensko cestovali souběžně s vlakem vozidlem VW Passat, modré barvy, registrační značky XY, kde na vlakovém nádraží v XY vyzvedli D. Z. s kokainem a poté již všichni společně jeli uvedeným vozidlem do obce XY, kde L. Z. předal kokain za účelem dalšího prodeje M. P., • dne 24. 11. 2017 v čase kolem 23:00 hodin v XY, v Restaurantu XY, se setkali L. Z. a Z. H. s osobou vystupující jako „XY“, kterému L. Z. při osobní schůzce ve vážně míněném úmyslu nabízel možnost dovozu 300 gramů kokainu jako vzorek a pokud by byl „XY“ spokojen s kvalitou vzorku kokainu, tak mu nabízel možnost pravidelných dovozů a prodeje kokainu v množství 1 kilogramu za cenu 40 000 € a také možnost dovozu tablet extáze za cenu 1 € za tabletu, • dne 3. 12. 2017 okolo 15:40 hodin dovezl L. Z. společně s J. K. ze Španělského království do České republiky hraničním přechodem Rozvadov přesně nezjištěné množství kokainu vozidlem značky Mitsubishi Grandis modré barvy, registrační značky XY, německé imatrikulace, a téhož dne kolem 23:40 hodin z tohoto dovezeného kokainu u hotelu XY v XY, zdarma jako vzorek předal osobě vystupující jako „XY“ 0,745 gramu kokainu o koncentraci kokainu base 73,4 %, což představovalo 0,547 gramu kokainu base, • dne 6. 12. 2017 okolo 15:30 hodin vyvezli L. Z. a R. L. z České republiky přes hraniční přechod Mosty u Jablunkova do Slovenské republiky, do obce XY 300 gramů kokainu, který L. Z. předal za účelem dalšího prodeje M. P., • dne 10. 12. 2017 kolem 12:00 hodin L. Z. společně se Z. H., prostřednictvím kurýra M. J., který užíval vozidlo BMW X3 registrační značky XY, a kterého pro tento účel zajistil M. B., dovezli ze Španělského království do České republiky hraničním přechodem Rozvadov 1 kilogram kokainu, z něhož část byla určena pro prodejce kokainu v XY, konkrétně pro M. B. a další dosud přesně neustanovené odběratele a 200 gramů dovezeného kokainu bylo určeno pro slovenského odběratele M. P. a 100 gramů kokainu bylo určeno pro osobu vystupující jako „XY“, přičemž rozvážení a balení jednotlivých množství pro uvedené prodejce či kupce realizovali dne 11. 12. 2017 v ranních hodinách na penzionu XY v XY, sám L. Z. se Z. H., • dne 11. 12. 2017 kolem okolo 11:30 hodin v XY u prodejny podlah XY na ulici XY podle předchozí dohody L. Z. z kokainu dovezeného dne 10. 12. 2017 prodal za částku 4 500 € osobě vystupující jako „XY“ 99,6 gramů kokainu o koncentraci kokainu base 80,8 %, což představovalo 80,48 gramů kokainu base, • dne 11. 12. 2017 kolem 19:00 hodin vyvezli L. Z. společně s kurýrem R. L. jeho vozidlem VW Passat, modré barvy, registrační značky XY, z České republiky do obce XY ve Slovenské republice, přes hraniční přechod Mosty u Jablunkova, dalších 209,87 gramů z kokainu dovezeného dne 10. 12. 2017, kde kokain za účelem dalšího prodeje předali M. P., • dne 12. 12. 2017 kolem 21:45 hodin vyvezl L. Z. prostřednictvím kurýra M. J. z XY v České republice do Spolkové republiky Německo, přes hraniční přechod Rozvadov, vozidlem Ford Mondeo, asi 700 gramů kokainu do města XY, • dne 16. 12. 2017 vyslal L. Z. svého syna D. Z. vozidlem taxislužby řízeným K. Š. z XY do XY k hotelu XY na ulici XY, kde se D. Z. setkal podle pokynů svého otce L. Z. s jeho německým společníkem J. J., který pak v XY u hotelu XY dne 16. 12. 2017 kolem 05:45 hodin předal D. Z. nejméně 200 gramů kokainu uschovaného ve třech krabičkách o velikosti krabiček cigaret, který následně společně převezli D. Z. a K. Š. podle pokynů L. Z. do XY, kde D. Z. předal 100 gramů z tohoto kokainu za účelem dalšího prodeje M. B. a zbývajících nejméně 100 gramů si za účelem dalšího prodeje ponechal K. Š., který kokain následně předával za účelem dalšího prodeje D. V., • dne 21. 1. 2018 kolem 21:47 hodin D. Z. podle pokynů svého otce L. Z. dovezl vozidlem taxislužby řízeným K. Š. ze Spolkové republiky Německo do České republiky přes hraniční přechod Rozvadov přesně nezjištěné množství kokainu, které mu ve Spolkové republice Německo na blíže nezjištěném místě ve městě XY předal jeho otec L. Z. a tento dovezený kokain byl určen k další distribuci v XY pro dosud přesně nezjištěného prodejce, • dne 4. 5. 2018 ve večerních hodinách v XY u hotelu XY, se sešli L. Z. a Z. H. s mužem vystupujícím jako „XY“, kterému nabídli 1 kilogram vysoce kvalitního kokainu za 46 000 €, a když se na podmínkách tohoto prodeje domluvili, odjeli dne 5. 5. 2018 L. Z. se Z. H. z České republiky do Spolkové republiky Německo, do XY, dohodnout dovoz 1 kilogramu kokainu s V. M. a V. B., kteří obstarali jeden kilogram kokainu v XY, přičemž L. Z. se Z. H. se poté vrátili zpět do České republiky, do XY, kde se dne 5. 5. 2018 kolem 18:50 hodin opět sešli s mužem vystupujícím jako „XY“, kterému opětovně nabídli ke koupi 1 kilogram kokainu za částku 46 000 €, a když se v tomto případě už dohodli na konkrétních podmínkách obchodu, instruovali V. M. a V. B., aby 1 kilogram kokainu dovezli ze Spolkové republiky Německo do XY, což učinili a kolem 22:40 hodin dovezli kokain o čisté hmotnosti 993,9 gramů a koncentraci kokainu base 68,9 %, což představovalo 684,80 gramů kokainu base do areálu obchodního centra Olympie v XY, nedaleko provozovny KFC, kde ho předali L. Z., který ho následně za částku 46 000 € předal muži vystupujícímu jako „XY“, a poté byli všichni na místě zadrženi, přičemž všichni obvinění takto jednali v úmyslu se obohatit a aniž by byli držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 8 zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách a přestože kokain je uveden v příloze číslo 1 seznamu číslo 1 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek (podle § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách), jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obviněný L. Z. se takového jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ambergu ze dne 16. 10. 2017, spisová značka 9 Cs 106 Js 9752/17, s nabytím právní moci 12. 1. 2018, pro nedovolené držení omamných prostředků a řízení motorového vozidla v silničním provozu za působení omamného prostředku dle § 1 odstavec 1, § 3 odstavec 1 a § 29 odstavec 1 věta první německého zákona o omamných prostředcích (BtMG) a jiné k peněžitým trestům v celkové výměře 3 500 € a zákazu řízení motorového vozidla v délce 1 měsíc, obviněný D. Z. se takového jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ambergu ze dne 6. 10. 2017, spisová značka 9 Cs 106 Js 9705/17, s nabytím právní moci 25. 11. 2017, pro nedovolené držení omamných prostředků dle § 1 odstavec 1, § 3 odstavec 1 a § 29 odstavec 1 věta první německého zákona o omamných prostředcích (BtMG) k peněžitému trestu ve výměře 600 €.

Trestného činu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku popsaného v bodu 2) rozsudku soudu prvního stupně se obviněný K. Š. podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: nejméně od počátku měsíce prosince roku 2017 do 2. 4. 2018 v XY přebíral od L. Z. nebo od tímto pověřených osob návykovou látku kokain, kterou pak opakovaně prodával zčásti D. V. a zčásti dalším neztotožněným osobám a dne 16. 12. 2017 podle předchozí domluvy s L. Z., v úmyslu opatřit sobě a jinému kokain, vycestoval v nočních hodinách svým vozidlem Seat Alhambra, černé barvy, registrační značky XY, společně s D. Z. z XY do XY na XY, k hotelu XY, kde D. Z. v časných ranních hodinách převzal od J. J. nejméně 200 gramů kokainu, který hned poté dovezl zpátky do XY, kde z takto dovezeného kokainu převzal nejméně 100 gramů kokainu za účelem dalšího prodeje v XY, a následně dne 2. 4. 2018 v době kolem 20:11 hodin v XY, na psychiatrickém oddělení Fakultní nemocnice XY, na ulici XY, dle pokynů D. V., předal zde hospitalizovanému J. J. nejméně 15 gramů kokainu o koncentraci kokainu base 64 %, což představovalo nejméně 9,6 gramů kokainu base, oproti zástavě pánských hodinek značky Panerai v hodnotě asi 100 000 Kč, a tohoto jednání se dopustil i přesto, že byl srozuměn s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou kokain, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědom si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponuje, přičemž kokain je uveden v příloze číslo 1 seznamu číslo 1 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek (podle § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách), jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách.

Soud prvního stupně obviněným za shora uvedené trestné činy uložil následující tresty: obviněnému L. Z. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže specifikovaného a dále podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se v rozsudku konkretizovaného množství kokainu; obviněné Z. H. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon ji zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilních telefonů v rozsudku blíže specifikovaných a dále podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku i trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou; obviněnému R. L. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže specifikovaného; obviněnému D. Z. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže specifikovaného; obviněnému V. B. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest propadnutí části majetku, a to finanční částky v rozsudku konkretizované, a dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže specifikovaného a podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to papírové krabice obsahující bílou krystalickou látku v rozsudku blíže specifikovanou, a konečně podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou; obviněnému M. J. za výše uvedený zločin a dále za přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 10. 2018, č. j. 2 T 5/2018-467, s nabytím právní moci ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 6 To 2/2019, kterým byl zrušen trest uložený mu za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2018, č. j. 2 T 15/2017-230, s nabytím právní moci dne 30. 3. 2018, podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestech z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 10. 2018, č. j. 2 T 5/2018-467, s nabytím právní moci ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 6 To 2/2019, a z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2018, č. j. 2 T 15/2017-230, s nabytím právní moci dne 30. 3. 2018, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí ta tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; a obviněnému K. Š. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže specifikovaného.

Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byli uznáni vinnými též spoluobvinění V. M., M. B. a D. V. a byly jim uloženy tresty, jak je v tomto rozsudku blíže konkretizováno.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě (učinil tak v neprospěch obviněných L. Z., Z. H., V. M. a V. B. do výroku o vině a v neprospěch obviněného M. J. do výroku o trestu), jednak obvinění L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V. B., M. J., K. Š. a D. V. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) o těchto odvoláních rozhodl rozsudkem ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, tak, že

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní obvinění L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V. B., M. J. a K. Š. (dále převážně jen „obvinění“, případně „dovolatelé“) dovolání, přičemž obviněný L. Z. tak činí prostřednictvím obhájce JUDr. Stanislava Brtníka, advokáta, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněná Z. H. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Dagmar Hrudové, advokátky, z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu, obviněný R. L. prostřednictvím obhájce JUDr. Maria Hanáka, advokáta, s tím, že důvod dovolání nevymezuje odkazem na konkrétní zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, obviněný D. Z. prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Hykla, advokáta, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný V. B. prostřednictvím obhájce Mgr. Ladislava Bárty, advokáta, bez odkazu na konkrétní zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o něž dovolání opírá, obviněný M. J. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Hany Hučkové, advokátky, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a obviněný K. Š. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jarmily Lipnické Pešlové, advokátky, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Obviněný L. Z. v podrobnostech vytýká rozsudku odvolacího soudu, že spočívá na nesprávném právním posouzení okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, a to jednak podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. spáchání činu ve velkém rozsahu, a dále podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Ve vztahu k množství distribuované drogy odkazuje na svou obhajobu před oběma soudy nižších stupňů a tvrdí, že toto bylo uměle navýšeno prodejem drogy policejnímu agentovi, přestože se jednalo (a podle jeho názoru bylo i bezpochyby prokázáno) o zřejmou policejní provokaci. Pokud jde o naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, namítá, že v daném případě se o organizovanou skupinu nemohlo jednat, neboť jeho jednání chybí znak jakékoli organizovanosti, přičemž na podkladě zjištěných skutkových okolností mělo být vyhodnoceno, zda u obviněných lze nalézt znaky hierarchie a rozdělení specifických dílčích úkolů tak, aby tito tvořili funkční celek ve smyslu organizované skupiny, nebo jen obecně organizaci jako spojení více jednotlivců.

Ze shora rozvedených důvodů jmenovaný dovolatel navrhuje (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Pro úplnost je třeba uvést, že tento obviněný učinil u soudu prvního stupně dne 30. 9. 2020 další, jím sepsané podání označené jako doplnění dovolání. Vzhledem k tomu, že toto podání nebylo učiněno prostřednictvím obhájce (byť obviněný ve zřejmé snaze o vyvolání dojmu, že tomu tak bylo, v jeho závěru uvádí, že bylo vypracováno za přítomnosti jeho obhájce a v jeho spolupráci, je nutno poukázat na to, že obhájce uvedené skutečnosti nijak nestvrdil, například ani tím, že by k podání připojil svůj podpis), Nejvyšší soud k tomuto nemohl přihlížet [srov. § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu]. Považuje za vhodné navíc dodat, že v tomto podání obviněný v podstatě jen rozvádí stěžejní námitky uplatněné již v dovolání podaném prostřednictvím jeho obhájce, jimiž brojil proti závěru soudů obou stupňů o naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu, jímž byl uznán vinným, tj. znaků „ve velkém rozsahu“ a „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, jež opírá o shodná tvrzení o policejní provokaci ze strany policejního agenta a neexistenci organizované skupiny založená na vlastních skutkových závěrech na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů.

Obviněná Z. H. dovozuje důvodnost podaného dovolání ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotněprávním posouzení. Považuje za nepravdivé a neprokázané, že by se dopustila jednání uvedených v rozsudku odvolacího soudu, přičemž má za to, že soudy obou stupňů zcela nesprávně hodnotily provedené důkazy, a to vždy jednostranně a v její neprospěch. V této souvislosti zdůrazňuje, že ji usvědčující výpověď spoluobviněného M. B. ve vztahu k jednání, jehož se měla dopustit dne 10. 12. 2017, je lživá a vědomě křivá, stejně jako není pravdivá ani výpověď spoluobviněného M. J. Odkazujíc na provedené odposlechy přitom tvrdí, že v danou dobu prokazatelně nebyla na místě předávky drogy, kokain nedělila ani nevážila a byla toliko v hotelovém pokoji, z něhož odnášela věci s tím, že celá akce se odehrála za aktivní účasti jen spoluobviněných L. Z., M. B. a M. J. Obdobně namítá, že provedené důkazy byly vyhodnoceny nesprávně a zcela v její neprospěch i v případě skutku ze dne 4. 5. a dne 5. 5. 2018, přestože i policejní agent ohledně tohoto vypovídal v její prospěch. Poukazuje na to, že do hovoru spoluobviněného L. Z. a policejního agenta se nijak nezapojovala, neangažovala a jeden kilogram kokainu tomuto agentovi nenabídla, když pouze pasivně seděla v jejich přítomnosti, a dále, že po celou dobu cesty autem do Spolkové republiky Německo jen mlčela nebo spala a jednání o obstarání drogy se nezúčastnila, nešla do domu obviněného V. B. Je přesvědčena, že z jednoho z provedených odposlechů vyplývá i to, že kurýrku G. H. odrazovala od její činnosti, přičemž vytýká soudům, že tento důkaz nijak nehodnotily, resp. jej interpretovaly v její neprospěch, ačkoli jej měly zohlednit v její prospěch. Za naprostý nesmysl označuje konstatování odvolacího soudu v bodu 45. odůvodnění jeho rozsudku, že si musela být vědoma, čeho se týkaly schůzky, jichž se účastnila; namítá, že sice rozumí česky, avšak daných schůzek se aktivně neúčastnila, do jednání a jakékoli činnosti týkající se drog se nezapojovala a ani spoluobviněnému L. Z. neasistovala při předání drogy a již vůbec mu vědomě neposkytovala krytí. Uvedené námitky pak uzavírá tvrzením, že v jejím případě veškeré důkazy svědčící v její prospěch byly oběma soudy hodnoceny v její neprospěch a v rozporu s tím, o čem skutečně vypovídaly, a to takovým způsobem, aby byla uznána vinnou, přičemž k těm důkazům, které jednoznačně vypovídají o její nevině, nebylo soudy nijak přihlédnuto.

Poslední výhradou, kterou tato dovolatelka vznáší, je pak ta, jejímž prostřednictvím namítá, že přestože nebyla splněna zákonná podmínka podle § 259 odst. 4 tr. řádu, když odvolání státního zástupce nebylo podáno v její neprospěch, odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o jejím zařazení pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou tak, že ji zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a tudíž jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněná navrhuje (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, ve výrocích o vině a výrocích o trestu v celém rozsahu a přikázal věc (zřejmě soudu prvního stupně) k novému projednání.

Obviněný R. L. ve svém dovolání [aniž odkazuje na konkrétní zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které se toto opírá], vytýká soudům obou stupňů, že vynesly prakticky totožný rozsudek, ačkoli se dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou, kterou uplatňuje od počátku trestního řízení. Ta spočívá na jeho tvrzení, že obviněný L. Z. jej využil k páchání trestné činnosti s tím, že čtyři cesty, které s ním podnikl v období od 22. 9. 2017 do 11. 12. 2017 na Slovensko, vykonal, aniž by věděl, že převáží jakoukoli drogu. Namítá, že soud prvního stupně se s jeho obhajobou vypořádává velice krátce v bodu 90. odůvodnění jeho rozsudku a odvolací soud s poukazem na telefonické hovory hodnotí provedené důkazy v jeho neprospěch, přestože ani jeden z odposlechů není ve vztahu k němu usvědčujícího charakteru. Shodně jako již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně přitom konkrétně tvrdí, že obviněnému L. Z., svému známému a příteli z mládí, se snažil odvděčit za možnost rehabilitace ve Španělsku, kde nabyl přesvědčení, že tento spoluobviněný obchoduje s citrusy. Dále v podrobnostech uvádí, že pokud jde o skutky ze dne 22. 9. 2017 a 12. 11. 2017, soudy dovozují jeho účast na nich pouze ze skutečnosti, že na Slovensku s hlavním obviněným L. Z. opravdu byl a potkal se i s obviněným D. Z. zdůrazňuje však, že u předávky kokainu z otce na syna, ani u pozdějšího prodeje této drogy na Slovensku nebyl. Poukazuje na to, že až do dne 6. 12. 2017, kdy se měl dopustit posledního skutku, nelze ani z jednoho z odposlechů dovodit jeho vědomost o páchání jakékoli trestné činnosti obviněným L. Z., natož o tom, že tento na Slovensko převáží kokain; tuto informaci poprvé zaznamenal až dne 13. 12. 2017 v 16 hodin po telefonním hovoru s obviněným M. B., jenž ho informoval o zadržení kurýra na Slovensku, na což reagoval sdělením, že o tom nechce nic vědět, a dále přerušením styku s oběma jmenovanými a ukončením aktivit s nimi. Zdůrazňuje, že soudy obou stupňů interpretují důkazy nepřesně, když například soud prvního stupně ve svém rozsudku uvedl, že drogu nalezenou německou policií schoval do kapsy bundy, ačkoli obviněný L. Z. mu ji dal do peněženky.

Dále tento dovolatel namítá, že v dané věci se nemůže jednat o organizovanou skupinu, neboť nejsou prokázány nějaké bližší vazby mezi ním a dalšími osobami. Uvádí, že znal pouze obviněného L. Z., kterého do té doby považoval za svého přítele, a zběžně i syna tohoto spoluobviněného, který je spolužákem jeho syna, přičemž s obviněným M. B. komunikoval velice málo. Má rovněž za to, že pokud by měl být uznán vinným, bylo by vhodné zohlednit jeho míru zapojení do předmětné trestné činnosti a skutek překvalifikovat toliko podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, případně použít ustanovení § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu. V této souvislosti poukazuje na svoje komplikované zdravotní problémy a též na skutečnost, že k nepodmíněnému trestu odnětí svobody byl odsouzen již před více než dvaceti lety a hledí se na něj jako na osobu netrestanou. Ve vztahu k výměře uloženého trestu odnětí svobody zdůrazňuje i to, že je v zásadním nepoměru s ostatními uloženými tresty odnětí svobody v dané trestní věci, zejména ve srovnání s výměrou tohoto trestu uloženého obviněnému M. B.

V závěru svého dovolání obviněný vyslovuje názor, že rozsudky obou soudů nižších instancí jsou nepřezkoumatelné, opírají se o řadu nepřímých důkazů, které však samy o sobě nevytvořily spolehlivý a zejména zákonný podklad pro odsuzující výrok soudů, přičemž opakovaně soudům vytýká, že si obsah telefonních hovorů vyložily zcela jednostranně a pominuly stěžejní rozhovor ze dne 6. 12. 2017, který jednoznačně svědčí o tom, že o trestné činnosti nevěděl. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek (zřejmě jak odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně, jak lze usuzovat z dalšího textu jeho návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu) v celém rozsahu zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. řádu vrátil věc k opětovnému projednání Krajskému soudu v Ostravě se závazným právním pokynem k doplnění dokazování a novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný D. Z. spatřuje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Namítá přitom, že na základě skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů nelze jednoznačně usuzovat na jeho vinu, a považuje proto právní kvalifikaci skutků popsaných v soudních rozhodnutích za nesprávnou a nerespektující trestněprávní zásadu in dubio pro reo.

V dalším textu svého mimořádného opravného prostředku tento dovolatel rozvádí, že nevěděl o obchodování s drogami a pouze slepě plnil příkazy svého otce, jak již uvedl v řízení před oběma soudy nižších stupňů. Jestliže soudy naopak konstatovaly, že o činnosti svého otce prokazatelně věděl (stejně jako celá jeho rodina), z provedených důkazů takové zjištění v žádném případě nevyplynulo, a jedná se tak o uměle vytvořenou konstrukci ze strany státního zastupitelství, kterou soudy převzaly jako pravdivou. Další výhrady pak směřuje vůči uloženému trestu odnětí svobody. Poukazuje na to, že v řízení před soudy obou stupňů navrhoval užití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 tr. zákoníku, avšak ani jeden ze soudů k jeho užití nepřistoupil, přestože tento je v trestním zákoníku upraven právě pro takové případy jako je ten jeho. Je přesvědčen, že splňuje všechny podmínky stanovené zákonem pro jeho aplikaci, kdy na jeho straně jsou dány takové okolnosti a poměry, které způsobují, že použití normální sazby by bylo nepřiměřeně přísné a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Zdůrazňuje, že opakovaně projevil lítost, z celé situace se psychicky zhroutil a není ničeho, čeho by ve svém životě litoval více. S odkazem na své námitky k trestu odnětí svobody uplatněné již dříve v závěrečné řeči před soudem prvního stupně a zejména ve svém odvolání uvádí, že mu nebyl uložen přiléhavý trest odnětí svobody, neboť soudy nijak nezohlednily tzv. individuální prevenci, když na něj nahlížely jako na recidivistu a člena organizované skupiny a dostatečně se nezaobíraly rodinným pozadím jeho vztahu s otcem, z něhož je zřejmé, že na rozdíl od všech ostatních spoluobviněných nepáchal trestnou činnost za účelem osobního zisku, nýbrž nevědomky a toliko z pozice vztahu podřízenosti vůči svému otci a touhy zalíbit se mu. Tvrdí, že přestože byl odsouzen v Německu, recidiva v jeho případě je pouze formálně – právní, nikoli faktická, neboť skutky páchal v krátkém časovém období a nebyl schopen rozlišit, že budou posuzovány samostatně různými soudy, navíc ani netušil, že se dopouští trestné činnosti; právě „pokuta“ za zadržení v Německu, jak si fatálně chybně rozsudek vyložil, byla navíc záminkou pro jeho otce, aby jej donutil páchat trestnou činnost. Je přesvědčen i o tom, že též represivní funkce trestu by byla jednoznačně splněna trestem odnětí svobody kratšího trvání, nehledě na to, že v jeho případě byla splněna již samotným průběhem trestního řízení. Dodává, že není ani zločinec, ani reálný recidivista a rovněž není pro společnost nebezpečný, přičemž možnost jeho nápravy je do očí bijící. Domnívá se, že ze zmíněných důvodů soudy měly jemu ukládaný trest odnětí svobody mnohem více individualizovat a zohlednit veškeré shora uvedené okolnosti.

Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, a přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl a uložil mu trest odnětí svobody za použití § 58 tr. zákoníku.

Obviněný V. B. po stručné rekapitulaci výrokové části rozsudku odvolacího soudu ve vztahu k jeho osobě uvádí v dovolání pouze to, že je podává proti tomuto rozsudku a odůvodní je následně.

Obviněný M. J. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vytýká přitom zejména, že skutky, jimiž byl uznán vinným, nebyly zjištěny způsobem, který odpovídá zásadám spravedlivého procesu, neboť skutková zjištění soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, když postrádají s těmito obsahovou spojitost. Dále namítá, že mu byl uložen zjevně nespravedlivý a nepřiměřený trest.

K prvně uvedené výhradě dovolatel poukazuje na to, že od počátku trestního řízení tvrdí, že nevěděl o tom, že mu obviněný L. Z. přibalil do zásilky obsahující lidokain, kterou měl pro něj převézt ze Španělského království do České republiky, i kokain. Zdůrazňuje, že tuto skutečnost potvrdil též jmenovaný spoluobviněný, naopak obviněný M. B. vypovídal lživě a účelově, neboť se chtěl vyhnout vazebnímu stíhání tím, že ve své výpovědi na policii uvede nepravdivé informace o něm a dalších spoluobviněných. Vytýká odvolacímu soudu, že k jeho návrhu neprovedl opětovně ani výslech obviněného L. Z., ani obviněného M. B., jeho námitkami se nezabýval a pouze formálně se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Tvrdí, že se daného protiprávního jednání nedopustil, že skutečnými kurýry byly obviněné J. K. a G. H., a že ani soudy tvrzené množství kokainu, které měl převézt, nevyplývá z provedeného dokazování a nepotvrdil je ani obviněný M. B., přičemž popírá svou vědomost o převozu kokainu rovněž dne 12. 12. 2017 do Spolkové republiky Německo. V rámci druhé uplatněné námitky stran nespravedlivého a nepřiměřeně přísného trestu odnětí svobody, jenž mu byl odvolacím soudem uložen ve vyšší výměře, než v jaké mu byl uložen soudem prvního stupně, a to poté, co odvolací soud shledal, že tento byl nepřiměřeně mírný, vyslovuje názor, že jako polehčující okolnost měla být zohledněna skutečnost, že spáchal pouze dva skutky (dne 10. 12. 2017 a dne 12. 12. 2017) a v organizované skupině zastával podřadnou pozici. S odkazem na tresty odnětí svobody uložené jednotlivým spoluobviněným vzhledem k jejich osobám, postavení v celé věci a míře jejich zapojení má za to, že jako přiléhavý by se v jeho případě jevil trest odnětí svobody ve výměře uložené soudem prvního stupně. Zmiňuje rovněž, že v případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je třeba (v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu) zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele je ještě proporcionálním zásahem, či nikoliv.

V závěru dovolání tento obviněný shrnuje, že hodnocení důkazů provedené soudy v dané věci vybočuje z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu do takové míry, že skutková zjištění, která jsou výsledkem tohoto hodnocení, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy; následkem takto provedeného důkazního řízení je porušení jeho základních práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces, a rozhodnutí soudů jsou v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje proto (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019- 3871, a to v celém jejich rozsahu.

Obviněný K. Š. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu setrvale popírá jednak úmysl opatřit sobě nebo jinému kokain tím, že cestoval svým vozidlem společně s obviněným D. Z. za účelem převzetí nejméně 200 g kokainu od J. J., a dále i skutečnost, že přebíral od obviněného L. Z. nebo od jiných osob kokain, který dále distribuoval. Doznává pouze to, že od obviněného D. Z. převzal 100 g kokainu, tento pak předal obviněnému D. V. a podle pokynů tohoto spoluobviněného následně 15 g z uvedeného množství dané drogy předal ve Fakultní nemocnici v Olomouci J. J. trvá přitom na tom, že e-mailová a telefonická komunikace s obviněným L. Z. se týkala pouze možnosti podnikání v oblasti obchodování s ovocem a zeleninou s tím, že i jeho návštěva ve Španělsku se uskutečnila čistě za účelem dovolené. Shodně jako ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vytýká tomuto soudu, že provedené důkazy vyhodnotil způsobem neodpovídajícím skutečnosti, když zejména vyhodnocení provedených odposlechů je zcela extenzivní s tím, že soud tyto doplňuje a interpretuje dle vlastního uvážení tak, aby zjištěný skutkový stav odpovídal znění obžaloby, přičemž takové chybné hodnocení se týká i výpovědí spoluobviněných (zejména výpovědi obviněného M. B., jenž byl veden především snahou obhájit sám sebe) a svědků; naopak jeho výpověď zapadající do rámce výpovědí spoluobviněných L. Z. a D. Z. a výpovědi těchto spoluobviněných hodnotí nesprávně jako nevěrohodné. Ve vztahu k subjektivní stránce daného trestného činu uvádí, že v případě jeho jednání zcela chyběla složka vědění o tom, že obvinění L. a D. Z. se dopouštěli trestné činnosti, a k těmto skutečnostem pak i složka volní; to, že se jedná o protiprávní jednání, mu mohlo být známo až v okamžiku, kdy se od obviněného D. Z. dozvěděl, že tento má v držení kokain, tedy až po cestě z XY do XY.

Při vědomí, že Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů nižších instancí, dále tento dovolatel namítá, že v předmětné věci je dán extrémní nesoulad, neboť v jeho případě existují logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, když skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, s tím, že rovněž nedošlo k vyhodnocení stěžejních důkazů, především jím doložené fotodokumentace. Vytýká dále i to, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí řádně nevyložil a neodůvodnil svůj postup a úvahy, a odvolací soud se zákonným způsobem nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Trvá na tom, že jeho jednání tak, jak je popsáno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, není trestným činem; tímto je pouze v části konstatující jednak převzetí 100 g kokainu od obviněného D. Z., ovšem bez toho, že se tak stalo za účelem dalšího prodeje v XY, a dále předání 15 g kokainu J. J. dle pokynů obviněného D. V. Uzavírá, že pokud by byl uznán vinným pouze ve výše uvedeném rozsahu, pak by tomu musel odpovídat i přiměřený trest.

Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, a současně všechna další rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

V doplnění dovolání prostřednictvím obhájkyně tento dovolatel vyjadřuje požadavek, aby se Nejvyšší soud zabýval rovněž výpověďmi spoluobviněného M. B., neboť je zřejmé, že tyto jsou zcela účelové s tím, že tento spoluobviněný chce svalit veškerou vinu na ostatní obviněné, aby se pak sám vyhnul výraznému trestu. V této souvislosti poukazuje na to, že ve výpovědích jmenovaného spoluobviněného jsou značné rozpory, a to nejen v rámci nich samotných, ale tyto nejsou souladné ani s provedenými odposlechy. Navrhuje tudíž provedení nové konfrontace mezi ním a tímto spoluobviněným a svoje dobrovolné podrobení se vyšetření polygrafem.

K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněných předně uvádí, že soud prvního stupně v dané věci provedl v podstatě všechny v úvahu přicházející důkazy, které také řádným způsobem – nejen jednotlivě, jak to činí někteří z dovolatelů, ale zejména ve vzájemných souvislostech – vyhodnotil, a dospěl k takovým skutkovým závěrům, které z nich (vyjma drobné nepřesnosti, jež byla v rámci dílčí úpravy skutkové věty napravena odvolacím soudem) lze logicky dovodit. Své povinnosti se následně nezpronevěřil ani soud odvolací, který všechna odvolání řádně přezkoumal a s výhradami obviněných, jež jsou z valné části shodné s argumentací v podaných dovoláních, se (shodně jako soud prvního stupně) bezezbytku a správně vypořádal. Státní zástupce v této souvislosti vyslovuje názor, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou správná, provedeným důkazům odpovídající, přičemž v posuzované věci nelze dovodit vadu tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů. Zdůrazňuje přitom, že sama nespokojenost dovolatelů s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými zjištěními, odsuzujícím rozsudkem a s faktickým nevyhověním uplatněným odvolacím námitkám (či jejich převážné části) není chybou soudů a neznačí, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná (a už vůbec ne extrémně) a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva, která zákon obviněným garantuje. Dále poukazuje na to, že obdobně nelze mít výhrady ani k úplnosti provedeného dokazování; pokud totiž někteří z obviněných v průběhu trestního řízení vznesli požadavek na doplnění dokazování, soudy takové návrhy nepominuly, těmito se zabývaly a logicky zdůvodnily, proč je považují za nadbytečné, a rozhodnutí soudů proto nemohou být zatížena ani vadou tzv. opomenutých důkazů. Vzhledem k uvedeným skutečnostem má státní zástupce za to, že skutková zjištění soudů je namístě respektovat s tím, že výlučně tato, nikoli vlastní představy obviněných o průběhu skutkového děje, jsou stěžejní pro přisouzení odpovídající právní kvalifikace; v návaznosti na to pak konstatuje, že podstatná část dovolacích námitek prezentovaných obviněnými se s jimi vytýkanými dovolacími důvody zcela míjí.

V dalším textu vyjádření se státní zástupce zaměřuje na dovolací argumentaci jednotlivých obviněných. Co se týče dovolání obviněného L. Z., především zdůrazňuje, že pokud v něm tento dovolatel odkazuje na svou dřívější obhajobu vedenou před soudy obou nižších stupňů, aniž by cokoli bližšího uvedl, nelze k takovému obecnému konstatování přihlížet, neboť není úkolem dovolacího soudu domýšlet, co přesně měl obviněný odkazem na v minulosti uplatněnou obhajobu na mysli. K výhradě obviněného proti rozsahu spáchané trestné činnosti, ve formě, v jaké byla uplatněna, uvádí, že ji nelze pod vytýkaný dovolací důvod podřadit; obviněný jejím prostřednictvím totiž zpochybňuje skutková zjištění stran množství dovezené, vyvezené, nabízené, prodané, jinak opatřené či přechovávané drogy, přičemž tvrdí, že její část do rozsahu trestné činnosti započítat nelze, neboť ze strany orgánů činných v trestním řízení se jednalo o nepřípustnou policejní provokaci. S odkazem na příslušné body odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů konstatuje, že taková jeho úvaha postrádá jakýkoli reálný podklad, a tudíž je namístě respektovat skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž obviněný nakládal s kokainem v množství výrazně převyšujícím 1 000 g, a tedy stíhaného jednání se dopustil ve velkém rozsahu (a to i bez jednotlivých případů, v nichž policejní agent figuroval). Druhou námitku tohoto obviněného týkající se spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, pak státní zástupce v zásadě za podřaditelnou pod deklarovaný dovolací důvod považuje, avšak shledává ji zjevně neopodstatněnou. Poukazuje na to, že v posuzovaném případě se do realizace protiprávní činnosti objektivně zapojily více než tři osoby, provedení činu se vyznačovalo pečlivou a promyšlenou přípravou a jasným naplánováním tak, aby byl zaručen úspěšný převoz a prodej drogy, maximální zisk, a aby bylo pokud možno zabráněno odhalení trestné činnosti; jednalo se tedy o řetěz dílčích úkonů více osob, kdy jednotliví obvinění (jak nepochybně vyplývá z provedeného dokazování a na jeho podkladě učiněných skutkových zjištění) měli pevně stanovenou pozici s určením konkrétní úlohy, přičemž v čele stál obviněný L. Z., který disponoval patřičnými kontakty, kokain obstarával a sám či společně s další osobou ho rozděloval a balil. Plánovitost a koordinace mezi obviněnými je zřejmá také ze stylu provedení, kdy komunikaci a domlouvání jednotlivých okolností obstarání a distribuce kokainu kamuflovali různými „šiframi“. Současně větší počet osob podílejících se na obchodu s kokainem, koordinovanost, předem promyšlený způsob provedení a jednotlivé úlohy osob v řetězci ztěžovaly rozkrytí celé skupiny, jež prokazatelně působila ve Španělském království, Spolkové republice Německo, České republice a Slovenské republice. Státní zástupce tak vyslovuje názor, že tento obviněný svým jednáním naplnil znak „spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Konečně k doplnění dovolání sepsanému obviněným, o němž vyjadřuje pochybnosti stran toho, zda je lze považovat za učiněné prostřednictvím obhájce, poukazuje na to, že i v něm uplatněné námitky jsou pouze skutkové a procesní povahy, jež pod žádný dovolací důvod nelze podřadit; současně zdůrazňuje, že k obviněným tvrzené nepřípustné ingerenci orgánů činných v trestním řízení, a tedy vyprovokování protiprávního jednání policejním agentem se již velmi podobně vyjádřily soudy obou stupňů, přičemž pokud jde o samotný výslech policejního agenta jakožto utajeného svědka soudem, tento byl proveden zcela v souladu s ustanovením § 102a tr. řádu, když navíc jeho výpověď nebyla jediným usvědčujícím důkazem (o vině obviněných svědčí též obsah odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, výpověď spoluobviněného M. B., výpovědi svědků, záznamy o sledování osob a věcí, kriminalistické expertizy, audiozáznamy a další důkazy). Důvodnou pak neshledává ani tu námitku, jejímž prostřednictvím obviněný zpochybňuje postup soudů, které nevyhověly všem jeho důkazním návrhům, s tím, že ani pochybením ve smyslu tzv. opomenutých důkazů soudní rozhodnutí zatížena nejsou. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhuje dovolání tohoto obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Pokud jde o dovolání obviněného D. Z., i zde státní zástupce poukazuje na to, že v dovolacím řízení nelze přihlížet k jeho obecným odkazům na vyjádření prezentovaná v předchozích stadiích trestního řízení. Dále uvádí, že vědomost jmenovaného obviněného o té skutečnosti, že převáží kokain, vyplývá jednoznačně mimo jiné například z výpovědi spoluobviněného M. B. a svědčí o ní rovněž provedené odposlechy i výpovědi spoluobviněných L. Z., K. Š. a samotného dovolatele, a tvrdí-li tedy tento opak, pak pouze zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění na podkladě hodnocení provedených důkazů, což jsou námitky, jež pod žádný dovolací důvod nelze podřadit. V podstatě shodný závěr činí i ve vztahu k jeho výhradám o údajně nepřiměřeně přísném trestu odnětí svobody, v jejichž rámci soudům mimo jiné vytýká, že nepostupovaly podle § 58 tr. zákoníku. Zdůrazňuje přitom, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu; oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, což však trest odnětí svobody uložený dovolateli ještě při spodní hranici zákonné trestní sazby v žádném případě není. K námitce obviněného založené na nevyužití moderačního práva soudu zakotveného v § 58 tr. zákoníku, ovšem bez konkretizace některé z alternativ vymezených v citovaném ustanovení, dovozuje, že zřejmě měl na mysli možnost mimořádného snížení trestu odnětí svobody vyplývající z ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku; konstatuje, že ani takovou výhradu však pod jím vytýkaný (ani žádný jiný) dovolací důvod podřadit nelze, neboť v případě aplikace uvedeného ustanovení jde o fakultativní postup soudu. S ohledem na sh