11 Tdo 344/2017 – Nejvyšší soud

NEJVYŠŠÍ SOUD TRESTNÍ KOLEGIUM sp. zn. Tpjn 301/2018 Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022 k výkladu znaku „prekursor“ u trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku a výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku a k posuzování trestnosti držení léčivých přípravků obsahujících efedrin a pseudoefedrin a nakládání s nimi. I. Léčivé přípravky humánní a léčivé přípravky veterinární určené pro léčebné účely u lidí nebo zvířat nelze považovat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani v případě, že samy obsahují prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin). Přitom není rozhodné, zda takové léčivé přípravky pochází z některého členského státu Evropské unie nebo z třetích zemí. II. Neoprávněným nakládáním s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin, zejména jeho použitím k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, lze za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, jeho pokusu podle § 21 tr. zákoníku k § 283 tr. zákoníku nebo přípravy k tomuto trestnému činu podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku, popř. účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 tr. zákoníku. Stejně se tato ustanovení uplatní, dojde-li k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich použití ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek. Jednání pachatele nelze posoudit jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, neboť v těchto případech je trestný čin podle § 286 tr. zákoníku ve vztahu subsidiarity k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku, a je tak vyloučen jednočinný souběh těchto trestných činů. III. Za „jiný předmět“ určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky než prekursor ve smyslu § 286 tr. zákoníku lze považovat též léčivé přípravky obsahující prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin), které pachatel za tímto účelem sobě nebo jinému opatřil anebo přechovával. O d ů v o d n ě n í :I. Zadání návrhu stanoviska a vymezení problému 1. Předseda Nejvyššího soudu podle § 21 odst. 1 a § 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), a čl. 25 odst. 1 písm. f) jednacího řádu Nejvyššího soudu učinil dne 16. 10. 2018 návrh, pozměněný dne 9. 6. 2021, aby trestní kolegium Nejvyššího soudu podle § 14 odst. 3 zákona o soudech a soudcích a podle čl. 12 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Nejvyššího soudu zaujalo stanovisko k výkladu znaku „prekursor“ u trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku a výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku a k posuzování trestnosti držení léčivých přípravků obsahujících efedrin a pseudoefedrin a nakládání s nimi. 2. K návrhu na zaujetí stanoviska přistoupil předseda Nejvyššího soudu s ohledem na závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 344/2017, které sice nebylo na zasedání trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 26. 4. 2018 schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, avšak byl jím pozměněn právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1363/2011 (uveřejněném pod č. 50/2012 Sb. rozh. tr.), což mohlo rozkolísat stávající rozhodovací praxi, a proto by bylo vhodné, aby trestní kolegium Nejvyššího soudu (dále též jen „trestní kolegium“) v zájmu vyjasnění dané problematiky a jednotného rozhodování soudů zaujalo k výše uvedeným otázkám sjednocující stanovisko. V souvislosti s dalším vývojem rozhodovací činnosti v posuzované oblasti a vzhledem k zásadním výhradám řady připomínkových míst vzneseným v průběhu let 2019 a 2020 k již dříve vypracovanému návrhu stanoviska přistoupil předseda Nejvyššího soudu k pozměnění svého návrhu na zaujetí tohoto stanoviska a k modifikaci vymezených otázek, které má řešit. 3. Impulsem pro návrh na zaujetí stanoviska byl tedy návrh na uveřejnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 344/2017, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (materiál pro zasedání trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 26. 4. 2018, sp. zn. Et 2/2018, rozhodnutí pod č. 10) s následujícími právními větami: I. Léčivé přípravky obsahující látky, které by samy o sobě odpovídaly definici pojmu prekursor (např. efedrin nebo pseudoefedrin), s ohledem na změnu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 11. 2. 2004 č. 273/2004 o prekursorech drog, provedenou s účinností od 30. 12. 2013 nařízením ze dne 30. 11. 2013 č. 1258/2013, nelze pokládat za prekursor. Tím se mění právní názor obsažený v rozhodnutí uveřejněném pod č. 50/2012-I. Sb. rozh. tr. II. Protože objektivní stránka trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku nepostihuje nedovolené nakládání s přípravky obsahujícími prekursor, ale jen nedovolené nakládání s prekursorem, lze jednání pachatele, který si pouze opatřil nebo přechovával takové léčivé přípravky, za splnění dalších zákonných podmínek posoudit jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, neboť jde o „jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu“ ve smyslu v něm uvedeného zákonného znaku. III. V případě přeshraničního nakládání s takovými léčivými přípravky (tj. jejich dovoz, vývoz a průvoz přes „vnější“ hranice Evropské unie) se použije ustanovení o trestní odpovědnosti za nedovolené nakládání s prekursory ve smyslu § 283 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí pod č. 50/2012-II. Sb. rozh. tr.). Tímto rozhodnutím mělo dojít ke změně právního názoru obsaženého v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1363/2011, publikovaném pod č. 50/2012-I. Sb. rozh. tr. s následujícími právními větami: I. Prekursor je definován v čl. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog. Podle této definice se za prekursor považují všechny látky, které jsou uvedeny v příloze I citovaného nařízení včetně směsí a přírodních produktů, které tyto látky obsahují, ale i takové látky obsažené v léčivých přípravcích, které jsou sice jinak z této definice vyloučeny, avšak odpovídající látku (prekursor) z nich lze snadno použít nebo extrahovat snadno dostupnými nebo hospodárnými prostředky. Extrakcí snadno dostupnými prostředky ve smyslu této definice prekursoru se rozumí např. rozpuštění ve vodě nebo v jiném roztoku, zahřátí nad otevřeným ohněm nebo jiným tepelným zdrojem za použití zcela běžných nástrojů, náčiní či hospodářských zařízení apod. Může tedy jít o běžné úkony jednotlivce či skupiny osob v rámci individuální nebo manufakturní výroby, při nichž dojde k vyloučení nebo jinému oddělení prekursoru, aniž by k tomu bylo nutno použít složitých chemických, laboratorních nebo obdobných náročných postupů. II. Úpravu dovozu a vývozu (a též zprostředkovatelských činností) prekursoru obsaženou v nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. 12. 2004, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi (tj. přímo použitelný předpis Evropských společenství), lze aplikovat jen na jím předpokládané povolené a legální obchodní vztahy, nikoliv však na případy nezákonné distribuce drog včetně prekursorů za účelem toxikomanie. V těchto souvislostech se zásadně použije vnitrostátní právní úprava vztahující se na neoprávněný dovoz, vývoz a průvoz nejen prekursorů, ale i ostatních omamných a psychotropních látek nebo jedů, obsažená v ustanovení § 283 tr. zákoníku. 4. Shora uvedeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 344/2017, evidentně došlo k odklonu od dosavadní rozhodovací praxe v otázce, zda lze považovat za prekursor i léčivý přípravek, který jinak obsahuje prekursor, resp. zda držení takového přípravku naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. 5. Z odůvodnění výše citovaného usnesení senátu č. 11 trestního kolegia vyplývá, že ke změně judikatury, dosud založené na rozhodnutí publikovaném pod č. 50/2012-I. Sb. rozh. tr., vedl tento senát výsledek řízení u Soudního dvora Evropské unie. Nejvyšší soud totiž usnesením ze dne 25. 8. 2016, sp.