11 Tdo 541/2009 — Nejvyšší soud

11 Tdo 541/2009 citace  Právní věta: Ve skutkové části výroku o vině rozsudku, jímž je obviněný uznán vinným trestným činem nepřekažení trestného činu podle § 167 odst. 1 tr. zák., musí být uvedeny i skutečnosti odůvodňující, že obviněný měl reálnou možnost páchání trestného činu překazit a že mu v tom nebránila žádná z překážek uvedených v ustanovení § 167 odst. 2 tr. zák.*) *) Poznámka redakce: Nyní jde o ustanovení § 167 odst. 1, 2 tr. zák. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 6. 2009 Spisová značka:11 Tdo 541/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.541.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřekažení trestného činu Dotčené předpisy:§ 167 odst. 1 tr. zák. § 167 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:A Publikováno ve sbírce pod číslem:4 / 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 541/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2009 dovolání podané obviněnou T.  H.  H. ,  proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 8 To 13/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 74/2008, a rozhodl  t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.  s e  ohledně obviněné T.  H.  H.   z r u š u j e  rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 8 To 13/2009. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného použití § 261 tr. ř.  s e  rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 8 To 13/2009,  z r u š u j e  i ohledně T.  T.  L. , nar. 18. 3. 1988. Podle § 265k odst. 2 tr. ř.  s e  současně  z r u š u j í  také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř.  s e  Městskému soudu v Praze  p ř i k a z u j e ,  aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 46 T 74/2008, byla obviněná T.  H.  H.  uznána vinnou skutkem kvalifikovaným jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák., za který byla podle § 188 odst. 1 tr. zák. odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Dále jí byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Shodně byla odsouzena spoluobviněná T.  T.  L. Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podala obviněná T.  H.  H.  a spoluobviněná T.  T.  L.  odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 8 To 13/2009, tak, že zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek u obou obviněných v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými trestným činem nepřekažení trestného činu podle § 167 odst. 1 tr. zák., přičemž jim podle tohoto ustanovení uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon je podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Dále jim také uložil podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let.     Podle skutkových zjištění zčásti upravených Městským soudem v Praze se obviněná a její spoluobviněná měly trestné činnosti dopustit tím, že společně v době nejméně od 1. 4. 2008 do 16. 4. 2008 se zdržovaly v pronajatém domě v P. ,  s vědomím, že jsou zde pěstovány jinými osobami rostliny konopí, které byly následně zajištěny při provedené domovní prohlídce ve vzrostlém stavu v počtu 151 ks, a zajištěny byly i tři pytle sušeného konopí, tyto rostliny byly pěstovány za využití umělého osvětlení a umělých hnojiv, přičemž rostlina konopí (marihuana) je uvedena v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, přičemž konopí obsahuje látku THC, která je uvedena v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách, páchání trestného činu podle § 187 tr. zák. neoznámily orgánům činným v trestním řízení.   Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl mimo jiné doručen obviněné T.  H.  H.  dne 25. 3. 2009, jejímu obhájci dne 24. 2. 2009, společně stíhané T.  T.  L.   dne 25. 3. 2009, její obhájkyni dne 24. 2. 2009 a Okresnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 dne 20. 2. 2009. Proti rozsudku Městského soudu v Praze, podala obviněná T.  H.  H.  prostřednictvím svého obhájce Mgr. M.  S.  dovolání, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 4. 3. 2009. Obviněná svým dovoláním napadla celou výrokovou část rozsudku odvolacího soudu, přičemž uvedla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a odkázala na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná deklaruje, že si je vědoma omezenosti dovolacích důvodů. V úvodu svého opravného prostředku však zdůraznila, že napadený rozsudek i řízení, které mu přecházelo, je projevem hrubého a sofistikovaného nerespektování základních zásad trestního řízení ze strany soudů obou stupňů, zejména Městského soudu v Praze. Je si vědoma nemožnosti zpochybňovat v dovolacím řízení skutkové závěry, odkázala však na své odvolací námitky, se kterými se odvolací soud ve svém rozhodnutí nevypořádal (neurčité vymezení prostor, kde se předmětné látky nacházely a ke kterým obviněná a spoluobviněná neměly přístup, nepřezkoumatelnost úředních záznamů o zápachu v nemovitosti, který mohl vzniknout otevřením uzamčených prostor nebo nakládáním s těmito látkami policií, a subjektivní charakter těchto záznamů). Obviněná však zdůrazňuje, že fatálně nesprávný je skutkový závěr, podle kterého se měla v předmětném domě zdržovat od 1. 4. 2008 do 16. 4. 2008, z provedeného dokazování jasně vyplývá, že se v domě zdržovala pouze dva dny. Obviněná má za to, že se v jejím případě nejednalo o trestný čin. Byly zde podmínky pro postup podle § 167 odst. 2 tr. zák., a to i za předpokladu správnosti učiněných skutkových zjištění. Zároveň stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v jejím případě nebyl vyšší než nepatrný. Odvolací soud se však materiální stránkou trestného činu vůbec nezabýval. V této souvislosti obviněná zdůraznila, že jak konstantně v průběhu řízení vypovídala, pobývala na území ČR před zadržením asi měsíc, v předmětné nemovitosti pak dva dny. Její orientace v prostředí, které je naprosto odlišné od prostředí, kde vyrůstala, je tak naprosto omezená, ne-li nulová. Od počátku pobytu byla zcela závislá na pomoci dalších osob, které jsou v ČR usazeny, veškerá její komunikace s orgány ČR probíhala prostřednictvím třetí osoby z důvodu neznalosti prostředí (právního, sociálního apod.) a především z důvodu absolutní neznalosti jazyka. Měla tak naprosto minimální možnost a potenciál překazit páchání trestného činu. Pokud se týká její osoby, zdůrazňuje obviněná, že se v minulosti žádného protiprávního jednání nedopustila, natož jednání trestného, a to ani ve své domovské zemi (výpis z vietnamského trestního rejstříku předkládala spolu s žádostí o vízum). V době spáchání činu byla ve věku blízkém věku mladistvých, bylo jí necelých dvacet let. Z popsaného jednání neměla ani nemohla mít žádný prospěch. Její pohnutku nepřekazit páchání trestného činu by tak bylo možno dovozovat snad pouze z obav o vlastní bezpečnost. S ohledem na její příslušnost k vietnamské komunitě by případná snaha překazit trestný čin (kdyby o něm věděla) musela znamenat perzekuci ze strany jejích členů. I pokud tedy soud vycházel z jejího vědomí o tom, že byl páchán trestný čin, nebyla v dané věci naplněna materiální stránka. Dále obviněná namítá, že nebyla naplněna ani subjektivní stránka trestného činu. Výrok napadeného rozhodnutí sice obsahuje konstatování, že se v nemovitosti zdržovala s vědomím, že jsou zde pěstovány rostliny konopí, z tohoto konstatování však nelze subjektivní stránku ve smyslu § 4 písm. a) nebo b) tr. zák. dovozovat. Z provedeného dokazování vyplývá, že obviněná neměla přístup do místností, kde se konopí pěstovalo, její vědomí o tom soud dovodil z úředních záznamů, podle kterých byla marihuana v domě velmi cítit. Pokud je k jednoznačnému závěru, že v předmětných rostlinách se nacházela