11 Tdo 644/2004 — Nejvyšší soud

11 Tdo 644/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2004 Spisová značka:11 Tdo 644/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.644.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 644/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2004 o dovolání obviněných Ing. J. R. a P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2003, sp. zn. 4 To 381/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 169/2002, t a k t o : Dovolání obviněných Ing. J. R. a P. K. s e podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2003, sp. zn. 2 T 169/2002, byli obvinění uznáni vinnými trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. Uvedené trestné činnosti se měli dopustit tak, že jako společníci a prokuristé společnosti PB-v., s.r.o., se sídlem B., P. 8/D, v době od 12. června 2000 do 31. května 2001 v B. v areálu autobazaru U Č. m. prodávali v mobilní čerpací stanici L. plyn do motorových vozidel a vykonávali tak činnost, která je ve smyslu zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, obsahovou náplní vázané živnosti „plnění nádob plyny“, ačkoliv k takové činnosti neměli příslušné oprávnění, přičemž samotný prodej plynu pro ně zajišťoval J. B. na základě mandátní smlouvy. Pro uvedené byli odsouzeni podle § 118 odst. 1 tr. zák., § 53 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 3 tr. zák. obviněný Ing. J. R. k peněžitému trestu ve výměře 30.000,- (třicet tisíc) Kč, obviněný P. K. k peněžitému trestu ve výměře 30.000,- (třicet tisíc) Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. se oběma obviněným stanovil pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán peněžitý trest, náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě oba obvinění odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. října 2003, sp.zn. 4 To 381/2003, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu uplatnili oba obvinění prostřednictvím advokáta dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dle dovolatelů rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž napadli výrok o vině i výrok o výši trestu. Důvod dovolání spatřují v tom, že se nedopustili trestného činu, za který byli odsouzeni. Tvrdí, že soudy nesprávně právně kvalifikovaly okolnosti skutkové povahy a to ustanovení živnostenského zákona. Dle dovolatelů soud nesprávně vyložil příslušná ustanovení živnostenského zákona, zejména obsah živnostenského oprávnění k nákupu zboží za účelem jeho dalšího prodeje a dále nesprávně vyložil obsah živnostenského oprávnění - plnění nádob plyny. Argumentují i tím, že podle živnostenského zákona v pochybnostech má rozhodnout živnostenský úřad po vyjádření příslušné hospodářské komory a živnostenského společenstva. Dovolatelé upozorňují, že ve věci byla podána stížnost k Č. ú. b. p., přičemž po projednání stížnosti a vzhledem k nejasnostem společnost PB-v., s.r.o., převedla výkon předmětné činnosti na společnost J., s.r.o., a to ke dni 31. května 2001. Dovolatelé naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřují v tom, že čerpací stanice L. byla schválena jako tlakové zařízení podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Z tohoto důvodu tvrdí, že zmíněné oprávnění se vydává jen na schválená plynová zařízení, kterým předmětná čerpací stanice L. dle certifikátů není. Z toho dovolatelé vyvozují, že neměli za povinnost obstarat si oprávnění ve smyslu vyhl. Č. ú. b. p. a Č. b. ú. č. 21/1997 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti a pro provozování popsané činnosti jim postačovalo živnostenské oprávnění s předmětem činnosti „nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, které jim bylo vydáno a postačovalo tak pouhé „ohlášení živnosti“ a nebylo třeba, aby příslušný živnostenský úřad vydal rozhodnutí, jak to vyžaduje u tzv. „vázaných živností“. Dovolatelé poukázali na to, že nebylo jednoznačně prokázáno, že dle příslušných ustanovení živnostenského zákona nesplňuje živnostenské oprávnění - nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, podmínky stanovené pro plnění nádob plyny, protože společnost PB-v., s.r.o., nádoby plnila. Odvolatelé dále uvádí, že nebylo prokázáno, že věděli, že k provozování předmětné činnosti je potřeba dalšího živnostenského oprávnění. K naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 118 odst. 2 písm. b) tr. řádu namítají, že nebylo zjištěno ani prokázáno, že získali svým jednáním značný prospěch. V souvislosti s tím uvádějí, že společnost PB-v., s.r.o., provozovala prokazatelně od 10. června 2000 po provedení zkoušek tlakové zařízení a vzhledem k nejasnostem ve výkladu v květnu 2001 převedla výkon předmětné činnosti na společnost J., s.r.o. Žalované jednání nebylo provozováno po období jednoho roku a nebyly zjištěny skutečné náklady společnosti PB-v., s.r.o., aby bylo možné prokázat skutečnou výši zisku společnosti PB-v., s.r.o., tedy zda měli obvinění ze žalovaného činu prospěch. V petitu dovolání dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2003, sp. zn. 2 T 169/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2003, sp. zn. 4 To 381/2003, a obviněné zcela zprostil obžaloby. K dovolání obviněných se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Dle něj podstata podaného dovolání spočívá v tom, zda soudy obou stupňů náležitě posoudily otázku, zda obvinění provozovali živnost ohlašovací či živnost vázanou, jejíž provozování vyžaduje vydání příslušného oprávnění živnostenským úřadem. Odpověď dává přímo zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, který v příloze č. 2 uvádí „plnění nádob plyny“ mezi vázanými živnostmi, přičemž je dále upraveno, jaké další podmínky musí subjekt splnit, aby došlo k vydání příslušného rozhodnutí o živnostenském podnikání. Státní zástupce konstatoval, že je naprosto nepodstatné, zda čerpací stanice byla v konkrétním případě schválena podle zákona č. 22/1997 Sb., jelikož je zřejmé, že se v případě „plnění nádob plyny“ ze zákona jedná o vázanou živnost, již lze provozovat pouze na základě rozhodnutí živnostenského úřadu a nepostačuje tak pouhé ohlášení živnosti a její provozování na základě živnostenského oprávnění s předmětem činnosti „nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“. Vlastní certifikát č. I-61-0051/00/TZ ze dne 31. července 2000 vydaný S. z. ú., s.p., podle § 5 vl. nař. č.182/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlakové zařízení (bylo zrušeno vl. nař. č. 26/2003 Sb. - dnem vstupu v platnost smlouvy o připojení České republiky k Evropské unii), má výlučný vztah k výrobci čerpací stanice L. a plnírny PB lahví se dvěma zásobníky I., a.s., Ch., a deklaruje se jím shoda tlakového zařízení s požadavky tohoto zařízení, které se na ně vztahují. Státní zástupce v návaznosti na to uvedl, že nemůže obstát námitka obviněných, že z obsahu tohoto certifikátu lze dovodit, že osobám provozujícím předmětnou čerpací stanici z pohledu zákona o živnostenském podnikání postačuje „ohlášení živnosti“ spočívající v předmětu činnosti „nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, jelikož uvedený certifikát tuto otázku neřeší a je významný toliko pro výrobce tohoto zařízení. Pokud obvinění uvedenou čerpací stanici provozovali, na jejich činnost se vztahovala příloha č. 2 k zákonu č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, kde je „plnění nádob plyny“ uvedeno mezi vázanými živnostmi. Současně státní zástupce upozornil, že oba obvinění nepopírají, že předmět jejich podnikání spočíval v plnění nádob plynem, a současně věděli o existenci zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a museli si být tudíž vědomi, že se jedná o vázanou živnost, k jejímuž provozu nepostačuje pouhé ohlášení, nýbrž ze zákona je třeba, aby živnostenský úřad vydal rozhodnutí o živnostenském oprávnění. Státní zástupce vyslovil názor, že pokud se dovolatelé domáhají vydání rozhodnutí živnostenského úřadu ve smyslu ust. § 28 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., je takové rozhodnutí zcela evidentně úkonem nadbytečným, jelikož citované ustanovení stanoví, že je-li provozování živnosti podle příloh č. 2 a 3