11 Tdo 683/2025 — Nejvyšší soud

11 Tdo 683/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:11 Tdo 683/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TDO.683.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.01.2026III.ÚS 190/26 Jan Svatoň Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 683/2025-537 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2025 o dovolání obviněného D. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2025, č. j. 5 To 79/2025-483, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 2/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. D. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. 3. 2025, č. j. 25 T 2/2025-424, byl obviněný D. D. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že: od přesně nezjištěné doby, nejméně od července 2023 do července 2024, v obci XY, okres XY, na adrese XY a na dalších přesně nezjištěných místech okresu XY, neoprávněně distribuoval pervitin osobám z řad uživatelů, a to nejméně - J. K., nejméně ve dvou případech prodal přesně nezjištěné množství pervitinu jednorázově za částku 200 Kč až 300 Kč, - L. M., nejméně v jednom případě prodal přesně nezjištěné množství pervitinu za částku 500 Kč, - R. B., nejméně čtyřikrát do měsíce po dobu nejméně 1 roku, tj. nejméně ve 48 případech prodal pervitin, vždy v jednorázovém množství od 0,3 g do 0,4 g za částku většinou 500 Kč, tedy celkem nejméně 14,4 g pervitinu, - M. V., nejméně ve dvou případech prodal přesně nezjištěné množství pervitinu za celkovou částku 500 Kč, přičemž metamfetamin je psychotropní látka uvedená v seznamu č. 5 vyhlášky č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a zařazené do seznamu č. II vyhlášky č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách, přičemž k zacházení s omamnými a psychotropními látkami neměl obžalovaný povolení ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů. 2. Za tento přečin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře dva a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, a to dvou mobilních telefonů konkretizovaných ve výroku o tomto trestu jeho rozsudku. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí and Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 4. 2025, č. j. 5 To 79/2025-483, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Milana Hadravy, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu s tím, že jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a také, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože již v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dále uplatňuje i námitky skutkové, přestože si je vědom toho, že tyto jsou dovolacím důvodem pouze v případě, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy; má totiž za to, že v jeho případě se o takový rozpor jedná, protože pro závěr o jeho vině neměly soudy odpovídající obsahový podklad v důkazech, přičemž zhodnotily tyto důkazy způsobem, který nemůže být z hlediska zásad volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu přijatelný. 5. V podrobnostech dovolatel předně zdůrazňuje, že i nadále nesouhlasí s tím, že byl uznán vinným a byl mu uložen trest, neboť nebylo prokázáno, že by se dopustil toho, co mu bylo kladeno za vinu obžalobou, a výrok o jeho vině nemá oporu v provedených důkazech. Nadto je přesvědčen, že řízení trpí zásadními vadami. Dále poukazuje na to, že přiznal toliko, že byl uživatelem pervitinu, ale odmítl, že by prodal pervitin osobám jmenovaným v obžalobě a následně v rozsudku soudu prvního stupně, tj. J. K., L. M., R. B. a M. V. Vytýká soudům obou stupňů především, že zcela nekriticky uvěřily výpovědím uvedených svědků rekrutujících se z řad dlouhodobých uživatelů návykových látek, ačkoli jejich výpovědi v různých procesních stadiích trestního řízení vykazovaly podstatné rozpory vyvolávající důvodné pochybnosti o jejich věrohodnosti. 6. V dalším textu dovolání obviněný namítá, že postup orgánů činných v trestním řízení u svědka M. V. neodpovídal trestnímu řádu, a nelze jej proto považovat za zákonný. Nesouhlasí přitom s názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, na který odkázal odvolací soud, a to z důvodů uvedených již v odvolání. V daném případě měl být tento svědek zjištěn až po zahájení trestního stíhání (v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 7. 2024 vůbec uveden nebyl); následně byl vyslechnut až dne 10. 10. 2024 podle § 158 odst. 6 tr. řádu, tedy formou úředního záznamu o podaném vysvětlení podle „části“ deváté trestního řádu, kde je upraven postup před zahájením trestního stíhání. Obviněný tedy tvrdí, že jeho trestní stíhání pro skutek spočívající v údajném prodeji pervitinu tomuto svědkovi nikdy nebylo zahájeno, nevedlo se o něm přípravné řízení a jemu ani jeho obhájci nebyla před podáním obžaloby dána možnost zúčastnit se výslechu jmenovaného svědka a klást mu otázky, přičemž ani on v pozici obviněného nebyl k tomuto skutku vůbec vyslechnut; pouze při skončení vyšetřování v rámci prostudování spisu dne 12. 11. 2024 byl upozorněn na údajnou změnu skutkových okolností spočívající v tom, že měl být dodatečně zjištěn prodej pervitinu tomuto svědkovi. Namítá tak, že postup policejního orgánu neodpovídal § 160 odst. 5 tr. řádu, přesto soudy obou stupňů žádné pochybení neshledaly a v podstatě tak tvrdí, že v usnesení o zahájení trestního stíhání pro přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku nemusí být uvedeno, kdy, komu a kolik měl obviněný prodat drogy. S takovým závěrem zásadně nesouhlasí, přičemž podle jeho názoru se nejedná pouze o „upřesnění“ skutkových okolností. Poukazuje navíc na rozpor ve výpovědi daného svědka, když tento nejdříve uvedl, že mu měl prodat ve čtyřech případech dva gramy pervitinu za celkovou částku 2 000 Kč, avšak v hlavním líčení vypověděl verzi jinou, podle níž mu měl zaplatit celkem 500 Kč, a nesouhlasí s tím, jak se s tímto rozporem soudy vypořádaly. Dodává, že si je vědom nepoužitelnosti úředního záznamu o podaném vysvětlení bez souhlasu stran v řízení před soudem, nicméně skutečnost, že svědek vypovídal něco jiného v řízení přípravném a v řízení před soudem, nelze přehlédnout a přinejmenším vyvolává pochybnosti o tom, zda tento vůbec někdy v průběhu trestního řízení vypovídal pravdu, případně kdy. 7. Značné pochyby podle názoru dovolatele vyvolává i výpověď svědka L. M. v hlavním líčení, neboť tento nemohl nákup pervitinu popsat, protože byl tehdy opilý, a nepamatoval si, komu předával peníze. Jestliže pak tento svědek k dotazu soudu uvedl, že „pán, který sedí za mnou, byl ten, kdo mi pervitin prodal“, vyslovuje obviněný názor, že k takovému vyjádření nelze vůbec přihlížet, neboť má-li svědek v průběhu trestního řízení poznat osobu, stanoví trestní řád přesný postup ve formě rekognice, která je upravena v jeho § 104b, jejíž podmínky však nebyly splněny. Obviněný nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, jenž k dané námitce uvedl, že nešlo o rekognici, nýbrž o součást výpovědi svědka. Nadto zdůrazňuje, že vyjádření jmeno