11 Tdo 8/2024 – Nejvyšší soud

11 Tdo 8/2024-460 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2024 o dovolání obviněného T. J., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, sp. zn. 11 To 104/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 91/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. J. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 4 T 91/2021, byl obviněný T. J. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl jmenovaný obviněný okresním soudem podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. l a § 82 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný dále odsouzen k trestu propadnutí věci, a to pistole zn. ČZ, vzor 75 B, ráže 9 mm Luger. Současně byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. řádu okresním soudem uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené AAAAA (pseudonym) (dále též jen „poškozená“) částku ve výši 100.000 Kč. Naopak se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozená I. K. pak byla okresním soudem podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázána s celým svým uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Kladně byl v zákonné lhůtě napaden jednak odvoláním ze strany obviněného T. J., jež bylo podáno proti všem výrokům, a jednak odvoláním poškozené AAAAA podaným proti ve výroku o náhradě nemajetkové újmy vztahujícímu se k její osobě. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 18. 5. 2023, sp. zn. 11 To 104/2023, a to tak, že z podnětu odvolání poškozené podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě nemajetkové újmy vztahujícím se k její osobě. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu současně krajský soud nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu zavázal obviněného zaplatit poškozené náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši 15% ročně ode dne právní moci rozsudku soudu prvního stupně. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy byla jmenovaná poškozená podle § 229 odst. 2 tr. řádu krajským soudem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Naopak odvolání obviněného Krajský soud v Praze podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kladně se obviněný T. J. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: dne 10. 7. 2020 v době od 20:45 hodin do 21:15 hodin na ulici XY, před brankou domu č. p. XY v obci XY, okres XY, poté, co vulgárním způsobem vyzval svou dceru, poškozenou AAAAA, aby opustila pozemek domu, a následně ji vytlačil za ramena před branku, se vrátil do garáže domu pro svou legálně drženou střelnou zbraň zn. ČZ, vzor 75B, ráže 9 mm Luger, výr. č. 9976A, se zbraní v ruce přišel k poškozené I. K., kterou se nejprve pokusil kopnout do stehna a poté ji zbraní udeřil do pravé části břicha takovým způsobem, že jí v uvedeném místě zůstal otisk hlavně, poškozená AAAAA, ve snaze jeho jednání zabránit, se mu snažila odstrčit rukou obličej, v tu chvíli obrátil pozornost k ní, začal ji od sebe odstrkovat tím, že do ní kopal, v jednom případě i do hrudi, následně jí vytrhl z ruky telefon zn. IPhone 8 se slovy, že už jí nepatří, protože mu však telefon nechtěla ponechat, začali se o něj přetahovat, přitom ji odstrkal do keře u branky, kdy po celou dobu v pravé ruce držel uvedenou zbraň, kterou máchal kolem sebe, díky tomu se poškozené podařilo vytrhnout mu telefon z ruky zpět, tímto jednáním vzbudil v poškozených obavu o život a zdraví, ačkoliv mu byly známy sklony poškozené AAAAA k psychické labilitě, přičemž v důsledku uvedeného jednání se u této poškozené od září 2020 rozvinuly příznaky posttraumatické stresové poruchy, které se u ní projevují zejména úzkostmi, depresivitou, poruchami spánku, sebepoškozování, včetně pokusu o sebevraždu, problémy s učením, zhoršenou sexuální funkcí a dalšími potížemi, v důsledku kterých musí poškozená do současné doby podstupovat psychiatrickou léčbu. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, sp. zn. 11 To 104/2023, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 4 T 91/2021, napadl obviněný T. J. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), m) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné. Zároveň mělo být rozhodnuto o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. 5. Dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že jeho trestní stíhání je od počátku nepřípustné z důvodu vymezeného v § 11 odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť k jeho zahájení nebyl řádným postupem zajištěn souhlas opatrovníka, který byl v přípravném řízení ustanoven poškozené jakožto jeho dceři, a to s ohledem na její nezletilost. Podle obviněného totiž musel být souhlas daný opatrovníkem poškozené k trestnímu stíhání jeho osoby schválen opatrovnickým soudem, což se však nestalo. Obviněný toto své tvrzení opřel o odkaz na ustanovení § 944 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník”), podle něhož pro opatrovnictví, opatrovníka a opatrovance platí ustanovení o poručenství, poručníkovi a poručenci přiměřeně. Dále v tomto směru poukázal též na ustanovení § 934 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož platí, že každé rozhodnutí poručníka v nikoli běžné záležitosti týkající se dítěte musí být schváleno soudem. K právnímu jednání poručníka, k němuž schází potřebný souhlas soudu, se pak nepřihlíží. Obviněný má za to, že s touto skutečností, jíž opakovaně vznášel před oběma soudy nižších stupňů, se tyto soudy nikterak nevypořádaly. Odkaz soudů nižších stupňů na ustanovení § 898 občanského zákoníku, jenž upravuje správu jmění opatrovníkem, pak není podle jeho mínění případný. 6. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále uvedl, že jím vznesená argumentace má oporu rovněž v dosavadní judikatuře, konkrétně v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 1991, sp. zn. 6 To 57/91, uveřejněném pod č. 33/1992 (dále jen „Rt 33/1992“), jakož i v odborné literatuře, která ve vztahu k ustanovení § 163a tr. řádu uvádí: „Nejde-li o případy uvedené v § 163a odst. 1 písm. b) nebo c), tedy v případě poškozeného mladšího osmnácti let, který však již dovršil 15 let, vykonává práva podle tohoto ustanovení jeho zákonný zástupce. Při střetu zájmů zákonného zástupce a poškozeného (např. zákonný zástupce je sám obviněným nebo je zároveň manželem obviněného) je třeba ustanovit opatrovníka (srov. § 45 odst. 2 a výklad k němu; srov. i § 460 NObčZ). Podle § 80 odst. 4 ZOR (srov. § 934 odst. 1 NObčZ) jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věcí týkající se nezletilého vyžaduje schválení soudu (taková výslovná úprava chybí u opatrovníka, kde jen opatrovník pro zvýšenou ochranu jmění podléhá dohledu soudu - srov. § 37b odst. 5; srov. též § 28 ObčZ - § 933 a 461 NObčZ). Soud úkon poručníka (zákonného zástupce) schválí podle § 179 OSŘ (§ 176 odst. 1 OSŘ), jestliže to je v zájmu nezletilého (srov. R 33/1992). Soud péče o nezletilé zde rozhoduje jen tak, že buď právní úkon učiněný v zastoupení nezletilého schválí, nebo ho neschválí. Obdobně bude třeba postupovat ohledně vyjádření souhlasu (či nesouhlasu) zákonného zástupce (poručníka, ale i opatrovníka) s trestním stíháním takového poškozeného mladšího osmnácti let, který však již dovršil 15 let, neboť § 28 ObčZ (§ 461 NObčZ) je třeba v souladu s celkovým pojetím občanského zákoníku (§ 1 odst. 2, 3 ObčZ - srov. úvodní ustanovení nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) vykládat tak, že se jeho právní režim vztahuje i na nakládání zákonného zástupce (poručníka, opatrovníka) s neběžnými osobními (nikoli tedy výlučně majetkovými) záležitostmi zastupovaného. Podobně také v případě, kde by se rodiče poškozeného mlad