11 Tdo 896/2023 – Nejvyšší soud

11 Tdo 896/2023-805 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2023 o dovolání obviněného J. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2023, č. j. 4 To 263/2022-750, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 29/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. F. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. 10. 2022, č. j. 4 T 29/2021-611, byl obviněný J. F. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obviněný – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustil následovně: ačkoli pervitin obsahoval metamfetamin, což je látka uvedená v příloze č. 5 jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách – nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a přestože nedisponoval oprávněním jakkoli nakládat s omamnými a psychotropními látkami dle § 3 a 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 11 T 80/2015, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2017, mimo jiné odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 28 měsíců, který vykonal dne 29. 11. 2019, 1. dne 15. 4. 2020 v obci XY, okres XY, v přízemních prostorách rodinného domu č. p. XY, užívaného L. O., za užití laboratorního skla, chemických látek a farmak s obsahem látky pseudoefedrin, se tzv. českou cestou pokusil vyrobit drogu pervitin s obsahem látky metamfetamin v blíže nezjištěném množství, kdy k výrobě pervitinu nedošlo, neboť v průběhu došlo k zahoření chemikálií, ačkoli nedisponoval příslušnou licencí či povolením k nakládání s prekursory drog, nakládal s farmaceutickými přípravky obsahujícími pseudoefedrin, který je jako prekursor zařazen do tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami a v návaznosti na to také v kategorii 1 příloh I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 i Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, 2. v době od ledna 2020 do 19. 7. 2020 v XY, v XY a v XY distribuoval návykovou látku metamfetamin H. A. G., které prodával do poloviny dubna 2020 pervitin obden a v následném období nejméně dvakrát v týdnu v množství nejméně vždy 1 gram, počátkem července 2020 vyměnil 3 gramy pervitinu za jízdní kolo, čímž H. A. G. celkem prodal či předal nejméně 68 g pervitinu v ceně 1 000 Kč za 1 gram. 2. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 11. 2021, č. j. 3 T 18/2021-447, obviněnému soud prvního stupně podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 (šesti) roků. Konečně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o společném trestu uložený obviněnému výše označeným rozsudkem Okresního soudu v Opavě, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, na jehož podkladu Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněnému za výše uvedené trestné činy a za sbíhající se pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 11. 2021, č. j. 3 T 18/2021-447, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 (šesti) roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku pak odvolací soud zrušil výrok o společném trestu uložený obviněnému výše označeným rozsudkem Okresního soudu v Opavě, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak ponechal odvolací soud napadený rozsudek nezměněný. 4. Nejvyšší soud toliko pro upřesnění dodává, že šlo v pořadí již o třetí rozhodnutí obou soudů nižších stupňů v této trestní věci obviněného. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Valy, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. j) [pozn. obviněný zjevně zamýšlel uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, čemuž odpovídá i navazující citace zákonného vymezení jím uplatněných dovolacích důvodů a dovolací argumentace] a písm. m) tr. řádu. 6. Obviněný soudům nižších stupňů předně vytýká že zasáhly do jeho soukromého života, když připustily použití nepřípustného důkazu – videozáznamu z mobilního telefonu nezákonně pořízeného svědkem L. O. (pozn. na němž je podle soudu prvního stupně zachycen obviněný při výrobě pervitinu), který tento svědek dne 5. 8. 2020 vydal policii. Pořízení takového záznamu totiž svědkovi podle obviněného doporučil policista D. J. (což se má podávat z výpovědi svědka O., avšak soudy nižších stupňů ani neuvedly, zda věří tvrzení svědka, že videozáznam pořídil v době, kdy již byl v kontaktu s policií, či výpovědi policisty J., který toto popřel). Tímto postupem byla porušena povinnost orgánů činných v trestním řízení uskutečňovat sledování osob a věcí, při nichž mají být podle § 158d odst. 2 tr. řádu pořizovány zvukové a obrazové záznamy, pouze na základě písemného povolení státního zástupce. Takto pořízený videozáznam je tudíž podle obviněného nepřípustným důkazem, přičemž tento závěr opírá o obsáhlou polemiku s hodnotícími úvahami odvolacího soudu. Ona videonahrávka byla podle něj pořízena s úmyslem obcházet příslušná zákonná ustanovení a její pořízení nebylo v souladu s požadavkem subsidiarity operativně pátracích prostředků zakotveným v § 158b odst. 2 větě druhé tr. řádu, pročež z ní nelze vycházet. 7. V následující části dovolací argumentace obviněný poukazuje na závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. III. ÚS 1285/07, týkající se institutu předstíraného převodu a tzv. policejní provokace. Podle jeho přesvědčení provokoval a dotvářel skutkový děj svědek O. (instruovaný policistou J.), jehož tvrzení o tom, že obviněný mu nechal vyhořet dům, resp. se v něm předtím pokusil o výrobu pervitinu, není podporováno žádnými dalšími důkazy a svědku se tak nepodařilo docílit toho, aby došlo k naplnění znaků skutkové podstaty pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. 8. Stran videozáznamu pořízeného svědkem O. obviněný dodává, že jej soud prvního stupně přehrál z DVD, tj. neformálně vytvořené kopie nahrávky, aniž by existoval jakýkoliv záznam o tom, jak byl videozáznam pořízen. Policejní orgán tak postupoval v rozporu s Pokynem policejního prezidenta č. 100/2018, o kriminalistické činnosti ze dne 21. 6. 2018 a pokynem ředitele Kriminalistického ústavu Praha č. 34/2019 (což obviněný dále podrobně rozvádí), a je tedy zřejmé, že soubory byly z mobilního telefonu svědka staženy nestandardním způsobem, nekvalifikovanou osobou a neznámým zařízením, pročež je jako důkaz vůbec nelze použít. Obviněný přitom odmítá úvahy odvolacího soudu, který konstatoval, že o pravosti videozáznamu nejsou pochybnosti, byť svědek mobilní telefon, jímž byl záznam pořízen, nevydal. Považuje je za zmatečné a dodává, že pravost a reálnost záznamu v řízení zpochybnil. 9. Obviněný dále poukazuje na samotnou