11 Tdo 981/2024 – Nejvyšší soud

11 Tdo 981/2024-245 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2025 o dovolání obviněného R. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2024, č. j. 4 To 134/2024-159, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 14/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. P. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 4. 2024, č. j. 3 T 14/2024–106, byl obviněný R. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustil následovně: v blíže nezjištěných dobách, přinejmenším od 14. 10. 2022 do 30. 4. 2023 poté, co si neoprávněně opatřil drogu pervitin, obsahující metamfetamin, tuto pak na různých místech v XY, okres XY, neoprávněně prodával či předával jiným osobám, a to přinejmenším: N. S., které v uvedené době u ní před domem na ul. XY v XY, zdarma poskytl v jednom případě nejméně 0,1 g drogy pervitin, S. H., kterému v období od února 2023 do dubna 2023 v XY u XY na XY, ve dvou případech, prodal 2 g drogy pervitin, každou dávku za 2 000 Kč, S. Ž., kterému v období od října 2022 do dubna 2023 v XY, a to dvakrát u svědka na zahradě a jednou na XY, mu poskytl zdarma dávku drogy pervitin, pokaždé po 0,1 gramu, v celkovém množství 0,3 g drogy pervitinu, přičemž látka pervitin je pod mezinárodním nechráněným názvem metamfetamin zařazen podle Nařízení vlády č. 463/2013 o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, do seznamu psychotropních látek č. 5 a Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod č. j. 2 T 204/2020-207 ze dne 29. 3. 2021, v právní moci dne 6. 5. 2021, uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a byl mu uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, z něhož byl dne 14. 10. 2022 podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 3 PP 50/2022, se zkušební dobou v trvání 3 let do 14. 10. 2025, a rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod č. j. 2 T 69/2021-493 ze dne 13. 12. 2022, v právní moci dne 13. 12. 2022, uznán vinným mimo jiné ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let se zkušební dobou do 13. 12. 2025. 2. Za uvedený zvlášť závažný zločin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. 3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný do výroku o vině a státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou v neprospěch obviněného do výroku o trestu, odvolání, která Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Adama Zavřela, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. i) tr. řádu a porušení jeho práva na spravedlivý proces. Své dovolání následně dvěma podáními učiněnými jeho dalším obhájcem Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem, doplnil v zákonné lhůtě. 5. Po označení napadeného usnesení odvolacího soudu a uplatněných dovolacích důvodů obviněný uvádí, že ve svém odvolání navrhoval nové důkazy (posudek Sboru dobrovolných hasičů XY, prohlášení matky a snímky komunikace mezi ním a svědkyní N. S.), které však odvolací soud bezdůvodně neprovedl, nerozhodl o nich a jejich neprovedení neodůvodnil. Usnesení odvolacího soudu je podle něj nepřezkoumatelné a postup tohoto soudu nezákonný, neboť soud musí o důkazních návrzích rozhodnout a jejich neprovedení náležitě odůvodnit, což se nestalo, k čemuž doplňuje citaci nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. II. ÚS 1318/23. 6. Obviněný je přesvědčen, že důkazní návrh snímků jeho konverzace se svědkyní N. S. (dále jen „svědkyně“) byl zásadní pro posouzení věrohodnosti její výpovědi, jejíž významnou část vyvracel. Neprovedením tohoto důkazu porušil odvolací soud zásadu materiální pravdy a jednal v rozporu s právem obviněného na spravedlivý proces. Jelikož výpověď svědkyně byla v podstatě jediným důkazem svědčícím o onom dílčím útoku, je pečlivost přezkoumávání pravdivosti jednotlivých výpovědí zcela zásadní (k čemuž obviněný přibližuje nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 37/03). Je přesvědčen, že ve věci nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 7. Obviněný dále připomíná, že již v odvolání namítal, že soud prvního stupně neprovedl jím navrhovaný výslech F. L., který jako nadbytečný zamítl. Výpověď tohoto svědka přitom byla stěžejní pro posouzení pravdivosti a věrohodnosti výpovědi svědka S. H., která byla jediným usvědčujícím důkazem v souvislosti s dílčím útokem vůči tomuto svědkovi. V hlavním líčení svědek H. uvedl, že se s obviněným po jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody setkal dvakrát, a to za účelem předání pervitinu v XY. Popřel přitom, že by se s ním setkal po jeho propuštění jindy. V případě vyvrácení takto významné části výpovědi svědka H., lze podle obviněného usuzovat, že ani zbytek jeho výpovědi není pravdivý a že svědek není důvěryhodný. Proto nelze výpověď svědka L. považovat za nadbytečnou. Odvolací soud se s opětovným navržením tohoto důkazu ani s namítanou nedůvodností jeho zamítnutí podle obviněného nevypořádal. 8. Další námitky obviněného směřují k porušení práva na spravedlivý proces a existenci zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Má za to, že oba soudy nižších stupňů dospěly ke skutkovému stavu výlučně na základě výpovědí tří svědků (Ž., H. a S.), které se nijak nepodporují a o každém dílčím útoku svědčí vždy jediná výpověď. Jejich výpovědi jsou podle obviněného nepravdivé a důkazní situace se tudíž nachází ve stavu tvrzení proti tvrzení, což doplňuje o citace nálezů Ústavního soudu. Oba soudy měly podle něj postupovat mimořádně pečlivě při zkoumání pravdivosti výpovědí a důvěryhodnosti svědků. Namísto toho tyto přijaly jako pravdivé, a to i přes jejich rozpory a částečné vyvrácení listinnými důkazy. Zdůrazňuje, že oba soudy překročily zásadu volného hodnocení důkazů, když přejaly verzi svědků bez ohledu na ostatní důkazy, které marginalizovaly. Odvolací soud došel ke zcela nelogickému závěru, že rozpory ve výpovědích svědčí o věrohodnosti těchto výpovědí. Argumentace soudu, že absence jakýchkoliv rozporů by svědčila o naučenosti výpovědí podle obviněného nemůže obstát. 9. Obviněný podle svého přesvědčení nemá jinou možnost obrany, než tvrdit, že k těmto skutkům nedošlo a poukazovat na rozpory ve výpovědích svědků svědčící o tom, že tito nevypovídají pravdu. Při zkoumání pravdivosti výpovědí je zapotřebí zkoumat tyto jako celek, včetně zdánlivě dílčích aspektů (místo, čas a počet předání, množství drogy či oblečení účastníků předávek). Postup obou soudů, které ostatně samy uvádí, že odsouzení obviněného spočívá čistě na výpovědích oněch tří svědků (bod 9. usnesení odvolacího soudu), v podstatě umožňuje, aby byl kdokoliv odsouzen čistě na základě tvrzení jiné osoby, že mu někdy někde předala drogu. Takový postup je podle obviněného v rozporu se zásadou materiální pravdy, jelikož pokud je skutkový stav podložen v případě každého dílčího útoku pouze jedinou výpovědí, musí být dána jistota, že tato je pravdivá. Ta však v žádném ze tří případů dána není. Naopak ve všech výpovědích byly buď vnitřní rozpory, rozpory oproti dřívějším výpovědím, nelogičnosti či byla dílčí tvrzení dokonce zcela vyvrácena ostatními provedenými důkazy. Všechny tyto rozpory obviněný popsal ve svém odvolání a tyto stručně opakuje. 10. Obviněný konstatuje, že svědci tvrzené předávky přesvědčivě časově nezařadili. Svědek S. Ž. uvedl rozpětí od října 2022 do dubna 2023, svědek H. únor až duben 2023, svědkyně pak zimu 2023, přičemž není jasné, zda míní leden až březen 2023 nebo prosinec 2023. Pokud svědci věděli, že obviněný byl v říjnu 2022 propuštěn z výkonu trestu a k této věci podávali v květnu 2023 vysvětlení, není nikterak složité, aby se při výpovědi do období předávek „trefili“. Takto široké časové zařazení událostí nelze považovat za dostatečně konkrétní na to, a