11 Tvo 16/2023 – Nejvyšší soud

11 Tvo 16/2023-1151USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2023 stížnost 1. obžalovaného M. P., t. č. Vazební věznice Brno, a 2. družky obžalovaného V. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 6 To 38/2023, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obžalovaného M. P. a jeho družky V. K. zamítají. O d ů v o d n ě n í : 1. Vrchní soud v Olomouci v rámci odvolacího řízení rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 9. 2023 usnesením pod č. j. 6 To 38/2023-1106 tak, že podle § 72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. řádu se obžalovaný M. P. ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu. 2. Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal obžalovaný M. P. (dále též jen „stěžovatel“ či „obžalovaný“) stížnost, kterou písemně odůvodnil svým nedatovaným podáním (které bylo Vrchnímu soudu v Olomouci doručeno dne 20. 9. 2023). V jejím rámci se doznal k ublížení na zdraví poškozeným J. a F. K., přičemž vyjádřil svůj zásadní nesouhlas s tím, že Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 30. 3. 2023, č. j. 2 T 3/2022-1022, projednávaný trestný čin právně kvalifikoval jako pokus zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1, odst. 3 písm. a), j) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 179 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 213 tr. zákoníku. 3. V souvislosti s rekapitulací událostí předcházejících projednávanému trestnému jednání stěžovatel zdůraznil, že smyslem jeho života je sbírka veteránů, kterou zdědil po svém dědečkovi. V letech 2012 až 2015 se mu dařilo vydělávat dostatečně vysoké částky na to, aby si mohl dovolit nakupovat staré automobily a motocykly, nicméně po jeho uvěznění vyšlo najevo, že peníze nepocházely z řádného podnikání, ale z výroby omamných látek. Jelikož jeho otec byl zklamán a těžce nesl jeho uvěznění, obžalovaný na něj chtěl „zapůsobit“, a proto se rozhodl získat do sbírky veteránů vozidla, jejíž koupi měl se svým známým F. K. již předjednanou. V této souvislosti zmínil, že spolu (v blíže neurčené) minulosti uzavřeli dohodu, že „F.“ mu všechna svá vozidla přenechá do jeho sbírky [obžalovanému šlo především o vozidla zn. Tatra T-87 a T-57 (tzv. hadimršku)]. K osobě F. K. alias „F.“) stěžovatel dodal, že byl velmi zručný, avšak v nadměrné výši konzumoval alkoholické nápoje. Poté, co byl obžalovaný v roce 2021 propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, F. kontaktoval a dohodl se s ním na odvozu dohodnutých vozidel. K tomu však nedošlo, neboť stěžovatel byl v danou dobu nucen řešit problémy spojené se svými pracovními aktivitami ve Vídni. Proto se F. ozval až v prosinci téhož roku, ten však byl nekontaktní. Z tohoto důvodu se jej rozhodl navštívit v jeho bydlišti ve XY, nicméně se sešel toliko s osobou, která mu sdělila, že „jeho bratr se upil k smrti“. Z tohoto sdělení vyrozuměl, že se jedná o F. 4. V následujícím období v důsledku problémů se získáním práce obžalovaný začal užívat nejen různé léky (zejména antidepresiva a opiáty), ale i omamné látky, a to ve velkých množstvích. Vzhledem k tomu, že měl za to, že F. je mrtvý, uvažoval nad tím, jak se dostat k výše uvedeným veteránům. Pod vlivem omamných látek nakonec naplánoval loupež, která se však z mnoha důvodů nepovedla. Navíc v jejím průběhu zjistil, že F. žije. V současnosti obžalovaný velmi lituje, že během loupežného přepadení oběma bratrům K. ublížil na zdraví. 5. K důvodům vazby útěkové podle § 67 písm. a) tr. řádu stěžovatel uvedl, že by velmi rád strávit alespoň pár dní s rodinou (kterou zklamal a která se na jeho osobu velmi hněvá), aby s jejími členy urovnal vzájemné vztahy. Současně dodal, že mu zemřel otec a řeší se tak dědictví po jeho osobě. Taktéž podotkl, že má přítelkyni (která žije společně se svou dcerou), jíž by chtěl seznámit se svojí matkou a sestrou. Závěrem z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2023, č. j. 6 To 38/2023-1106, a nově rozhodl o jeho propuštění z vazby. Pakliže by k jeho propuštění na svobodu fakticky došlo, přebýval by po určenou dobu u své přítelkyně V. K. v XY na adrese jejího trvalého bydliště. 6. Stran důvodu trvání vazby útěkové podle § 67 písm. a) tr. řádu podala stížnost proti témuž usnesení Vrchního soudu v Olomouci také družka obžalovaného V. K. V jejím rámci uvedla, že si je vědoma, že její přítel bude odsouzen k citelnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a proto soud žádá, aby obžalovanému umožnil do doby, než bude o jeho vině a trestu pravomocně rozhodnuto, jeho propuštění z vazby na svobodu. Současně dodala, že by obžalovaný v tuto dobu pobýval na adrese jejího trvalého pobytu, tedy na adrese XY, XY. 7. Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu stížností podaných jednak obžalovaným M. P. a jednak jeho současnou družkou V. K. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2023, č. j. 6 To 38/2023-1106, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obžalovaným stejně jako jeho družkou podané stížnosti nejsou důvodné. 8. Obžalovaný M. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2023, č. j. 2 T 3/2022-1022, uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1, odst. 3 písm. a), j) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen jednak trest odnětí svobody ve výměře osmnácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a jednak trest propadnutí věci. (Pro úplnost je vhodné doplnit, že týmž rozsudkem byl uznán vinným rovněž spoluobviněný K. Č., a to za spáchání totožných trestných činů.) 9. Předmětný rozsudek však právní moci nenabyl, neboť proti němu oba obžalovaní podali odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 6 To 38/2023-1132, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek stran obžalovaného M. P. částečně zrušil ve všech výrocích vztahujících se k jeho osobě a následně věc podle § 259 odst. 3 tr. řádu vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Naopak spoluobviněnému K. Č. vrchní soud za spáchání projednávané trestné činnosti, jakož i za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2022, č. j. 12 T 114/2022-115, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2022, č. j. 4 To 249/2022-140, nově uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.) 10. Řízení proti obžalovanému M. P. je od počátku vedeno vazebně, když stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 1. 2022, č. j. 4 Nt 301/2022-14, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. b), písm. c) tr. řádu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 2. 2022, kdy byla stížnost obžalovaného usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. 9 To 49/2022-32, zamítnuta. V následujícím období bylo orgány činnými v přípravném řízení i nalézacím soudem o vazbě obžalovaného opakovaně rozhodováno, naposledy usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2023, č. j. 2 T 3/2022-1068, které nabylo právní moci dne 12. 6. 2023, resp. usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2023, č. j. 6 To 38/2023-1106, kterým bylo konstatováno, že se obžalovaný M. P. ponechává ve vazbě, neboť u něho i nadále trvá důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) tr. řádu. 11. Vrchní soud ve vztahu k tomuto vazebnímu důvodu prohlásil, že obžalovaný již byl (byť nepravomocně) odsouzen pro spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy a přečinu porušování domovní svobody ve spolupachatelství, pročež mu byl uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Již tato skutečnost je sama o sobě způsobilá založit obavu, že stěžovatel by se v případě svého propuštění z vazby mohl skrývat či uprchnout a tím se vyhýbat probíhajícímu trestnímu stíhání. Pro vysoký stupeň společenské škodlivosti jednání, kterého se měl obžalovaný dopustit, včetně způsobu, jakým měl být tento čin proveden, odvolací soud neshledal za vhodné, aby byla předmětná vazba nahrazena dohledem probačního úředníka či některým jiným zákonem předpokládaným opatřením. 12. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obžalovaného M. P. ve vazbě Vrchní soud v Olomouci přesvědčivě a logicky správně vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej vedly k jeho závěrům. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 134 odst. 2 a § 73c tr. řádu. Za tohoto stavu nelze prezentovaným závěrům Vrchního soudu v Olomouci ničeho