11 Tz 87/2022 — Nejvyšší soud

11 Tz 87/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 8. 2022 Spisová značka:11 Tz 87/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:11.TZ.87.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Doručování Zahájení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. § 43 z. m. j. s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tz 87/2022-105USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 8. 2022 stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné I. V., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, Australia, následně XY, Australia, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 1 ZT 13/2020-57, a rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona zamítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství Libereckého kraje, Územního odboru Liberec ze dne 8. 1. 2020, č. j. KRPL-60610-50/TČ-2019-180571, bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání I. V. pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že dne 25. 6. 2019, v přesně nezjištěné době od 19.00 hod. do 19.45 hod., v prvním patře domu na adrese XY, neoprávněně, úmyslně a vědomě otevřela uzavřené vstupní dveře pronajatého bytu poškozené D. H., nar. XY, bez vyzvání do bytu vstoupila a po opakované žádosti, aby z bytu odešla, ho neopustila a dále přes výslovný nesouhlas poškozené v bytě setrvávala, byt si fotografovala na mobilní telefon, po čemž došlo k oboustranné drobné fyzické potyčce, při které znesnadnění obvyklého způsobu života poškozené ani obviněné nevzniklo. 2. Obviněná I. V. udělila dne 27. 4. 2021 plnou moc k zastupování ve věci obhájkyni Mgr. Ivaně Hákové a jejím prostřednictvím podala proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 3. 5. 2021 stížnost bez bližšího odůvodnění. 3. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci usnesením ze dne 16. 6. 2021 , č. j. 1 ZT 13/2020-57, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost obviněné I. V., směřující proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu, vydaného policejním orgánem Policie České republiky, Krajským ředitelstvím Libereckého kraje, Územním odborem Liberec, č. j. KRPL-60610-50/TČ-2019-180571, zamítla pro nedůvodnost. 4. Dne 30. 5. 2022 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. řádu proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 1 ZT 13/2020-57, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné I. V. Ministr spravedlnosti v rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že z předloženého trestního spisu vyplývá, že obviněné bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručováno celkem třikrát, vždy prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Ve dvou případech (zasíláno na adresu XY, a dále na adresu XY, Australia) se písemnost doručit vůbec nepodařilo. Ve třetím případě (zasíláno na adresu XY, Australia) sice I. V. dne 14. 9. 2020 oznámila policejnímu orgánu prostřednictvím e-mailové zprávy, že předmětným usnesením o zahájení trestního stíhání disponuje, avšak policejní orgán, i přes urgenci učiněnou u České pošty, nikdy neobdržel doklad provozovatele poštovních služeb o řádném doručení a převzetí předmětného rozhodnutí (dodejku či doručenku). Nejen že tedy není zřejmé, jakým způsobem usnesení o zahájení trestního stíhání I. V. obdržela, ale není ani známo, kdy konkrétně si jej měla převzít. Právě zmíněného nedostatku si je podle ministra spravedlnosti vědoma i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci, která v napadeném usnesení konstatuje, že usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 1. 2020 nebylo ke dni 16. 6. 2021 obviněné účinně doručeno. Datum doručení je přitom jedním z nejdůležitějších okamžiků trestního řízení, neboť se od něj odvíjí jak hmotněprávní, tak procesně právní účinky, mimo jiné i běh lhůty pro podání řádného opravného prostředku – stížnosti, vyplývající z ustanovení § 143 odst. 1 tr. řádu. Usnesení o zahájení trestního stíhání je nadto nezbytné, v souladu s ustanovením § 64 odst. 1 písm. b) tr. řádu, prokazatelně doručit obviněnému do vlastních rukou, přičemž doručení nelze nahradit fikcí uložením [viz § 64 odst. 5 písm. a) tr. řádu]. Ministr spravedlnosti současně konstatoval, že způsob doručování písemností v trestním řízení adresátovi v cizím státu je nad rámec obecných ustanovení upraven v § 43 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, podle něhož se tak děje prostřednictvím žádosti o právní pomoc. Ačkoliv podle 43 odst. 3 téhož zákona může justiční orgán doručit písemnost v trestním řízení adresátovi v cizím státu přímo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, lze takto konat pouze na základě mezinárodní smlouvy nebo trestního řádu. Podmínky pro přímé doručování do Austrálie však žádná mezinárodní smlouva nestanovuje, a ani trestní řád tento postup nepřipouští. 5. Z důvodu nesprávně zvoleného postupu při doručování, a na to navazující neexistenci dokladu o doručení usnesení o zahájení trestního stíhání do rukou I. V., vznikla podle ministra spravedlnosti situace, kdy nelze stanovit okamžik (datum) převzetí rozhodnutí policejního orgánu posledně jmenovanou. Proto není současně možné určit zda, a pokud ano, pak kdy uplynula lhůta k podání stížnosti všem oprávněným osobám (viz § 143 odst. 1 tr. řádu), jakož ani posoudit existenci podmínek pro předložení věci k rozhodnutí státnímu zástupci vyplývajících z ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu a v návaznosti na to k vydání samotného rozhodnutí o stížnosti směřující proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Ministra spravedlnosti zastává názor, že rozhodnutí o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nemohlo být za stávajícího stavu státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Liberci vůbec vydáno. Naopak, v souladu s § 43 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, měly být realizovány veškeré zákonné kroky k řádnému doručení usnesení o zahájení trestního stíhání I. V. do Austrálie, tedy požádat australské justiční orgány o součinnost cestou žádosti o právní pomoc, spočívající v doručení usnesení o zahájení trestního stíhání na jednu z adres, jež I. V. sdělila policejnímu orgánu, eventuálně ve vypátrání jejího aktuálního faktického pobytu na území Austrálie. 6. Ministr spravedlnosti shrnul, že usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 1 ZT 13/2020-57, která na základě § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu [správně má být podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu] zamítla jako nedůvodnou stížnost obviněné, směřující proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu, vydaného policejním orgánem Policie České republiky, Krajským ředitelstvím Libereckého kraje, Územním odborem Liberec, č. j. KRPL-60610-50/TČ-2019-180571, nemůže ve svém výroku obstát, neboť bylo zjevně učiněno na podkladě nezákonné aplikace ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) tr. řádu, § 143 odst. 1 tr. řádu a § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu. 7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 1 ZT 13/2020-57, byl porušen zákon v neprospěch obviněné I. V., a to v ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) tr. řádu, § 143 odst. 1 tr. řádu a § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu, a aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 1 ZT 13/2020-57, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 8. Obviněná I. V. se ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu k podané stížnosti pro porušení zákona nikterak nevyjádřila. 9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřil tak, že s obsahem stížnosti pro porušení zákona se ztotožňuje a argumentaci ministra spravedlnosti považuje za správnou. Z uvedených důvodů má za to, že stížnosti pro porušení zákona by mělo být vyhověno v souladu s jejím závěrečným návrhem. 10. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona