Z rozhodnutí: Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích z podnětu stížnosti obviněného M. F. podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 4 Nt 4182/2024.…
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích z podnětu stížnosti obviněného M. F. podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 4 Nt 4182/2024.
I. Rozhodnutí soudu prvního stupně
1. Napadeným usnesením okresní soud přiznal poškozenému J. S. nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně a současně podle § 51a odst. 4 tr. ř. zmocněncem poškozeného J. S. ustanovil advokáta L. B. V odůvodnění usnesení okresní soud stručně poukázal na trestní řízení vedené proti obviněnému M. F. pro pokus zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit vůči poškozenému J. S., a po rekapitulaci ustanovení § 51a tr. ř. a § 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obětech trestných činů“), dovodil, že poškozený má postavení zvlášť zranitelné oběti a jakožto oběť trestného činu, který zahrnoval násilí, je u něj v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy s ohledem na vztah k osobě obviněného.
II. Stížnost obviněného
2. Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost.
3. V ní připomněl znění § 2 odst. 4 písm. d) zákona o obětech trestných činů a namítl, že v dané věci poškozeného nelze považovat za zvlášť zranitelnou oběť ve smyslu uvedeného ani jiného ustanovení zákona. Nestačí totiž, že jde o oběť trestného činu, který zahrnoval násilí, ale je nezbytné, aby v konkrétním případě vyvstalo zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy, v posuzované věci pak podle názoru okresního soudu s ohledem na vztah k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislost na ní.
4. Obviněný připomněl, že jeho vzájemný vztah s poškozeným nebyl nijak mimořádný, šlo o běžné známé, nikoli o osoby, které by byly v postavení blízkých osob. Sám poškozený vztah popsal tak, že se s podezřelým stýkal, občas u něj přespal, nicméně trvale bydlí jinde. Není pak zřejmé, z čeho okresní soud dovodil, že by poškozenému hrozil vznik druhotné újmy, ani v čem by tato druhotná újma měla spočívat. V daném případě nebyl ani poškozený ve vztahu k obviněnému slabší osobou, natož osobou závislou. Bydliště měl zajištěné mimo bydliště obviněného, a obviněný je nadto pouhým nájemníkem a nájemní vztah lze považovat za skončený vzhledem k pobytu obviněného ve vazbě a nemožnosti hradit nájemné. Poškozený podle vlastních tvrzení bydlí u primární rodiny nebo u své přítelkyně, která žije navíc v jiné obci, a ani mu nehrozí vznik druhotné újmy, a to v žádném myslitelném ohledu.
5. Obviněný je proto přesvědčen, že poškozeného nelze považovat za zvlášť zranitelnou oběť ve smyslu zákona o obětech trestných činů, nejsou tedy podmínky pro to, aby mu podle § 51a odst. 2 tr. ř. byl přiznán nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně a aby měl být zmocněnec ustanoven podle § 51a odst. 4 tr. ř. Navrhl proto, aby bylo napadené usnesení změněno, a to tak, že se poškozenému nárok na bezplatnou právní pomoc poskytovanou bezplatně zmocněncem nepřiznává.
III. Posouzení přípustnosti a důvodnosti stížnosti
6. Krajský soud, jemuž byl spis se stížností obviněného předložen, nejprve zkoumal, zda je v posuzované věci přípustná stížnost proti usnesení v celém jeho rozsahu.
7. Z ustanovení § 51a odst. 6 tr. ř. nepochybně vyplývá, že proti usnesení, jímž byl poškozenému ustanoven zmocněnec podle § 51 odst. 4 tr. ř., je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Zákon však výslovně nezmiňuje možnost napadnout stížností postup podle § 51a odst. 2 tr. ř. Z textu zmíněného ustanovení i z výkladu jeho obsahu, jak bylo uvedeno například v nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. III. ÚS 2615/23, však nutno dovodit, že při posuzování otázky, zda má poškozený mít postavení zvlášť zranitelné oběti podle zákona o obětech trestných činů, není namístě rozhodovat formou usnesení, ani ze zmíněného ustanovení trestního řádu požadavek vydávání rozhodnutí nevyplývá. V citovaném nálezu Ústavní soud podrobně rozebral, v jakých situacích a jakým způsobem postupovat stran posuzování postavení poškozených, zejména pokud by mělo jít o poškozené v postavení zvlášť zranitelných obětí, s tím, že způsob uplatnění některých práv obětí plynoucích ze zákona o obětech trestných činů není ani v trestním řádu výslovně upraven. Soud obecně rozhoduje o tom, zda poškozený má nebo nemá nárok na bezplatnou právní pomoc, jde-li však zároveň o zvlášť zranitelnou oběť ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o obětech trestných činů, vyplývá její nárok automaticky přímo ze zákona, a proto není nutné o jeho přiznání vydávat usnesení. Shodný názor byl vyjádřen i v nálezu Ústavního soudu za dne 24. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 2842/20. Pokud by osoba, která se považuje za zvláště zranitelnou oběť, výslovně požádala, aby bylo rozhodnuto o tom, zda jí nárok na bezplatnou právní pomoc podle § 51a odst. 2 tr. ř. náleží či nikoliv, může soud usnesením existenci tohoto nároku deklarovat, a to přiměřeně postupem předvídaným v § 51 odst. 1 tr. ř., usnesením, proti němuž je přípustná stížnost ve smyslu § 51a odst. 6 tr. ř.
8. S ohledem na uvedené tak krajský soud dovodil, že i v situaci, kdy okresní soud ve výroku svého rozhodnutí odkázal na ustanovení § 51a odst. 2 tr. ř. stran posuzování otázky, zda má mít poškozený nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně v postavení zvlášť zranitelné oběti, šlo o řešení předběžné otázky, o níž nebylo nutné rozhodovat samostatným výrokem ve smyslu § 51a odst. 2 tr. ř. V návaznosti na ustanovení zmocněnce podle § 51a odst. 4 tr. ř. však jde o součást rozhodnutí, proti němuž je namístě připustit stížnost jako opravný prostředek. Stížnost pak podal obviněný jako osoba dotčená obsahem rozhodnutí, a to v zákonné lhůtě, takže z podnětu podané stížnosti musel krajský soud ve smyslu § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumat napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k následujícím závěrům.
9. Zmíněné rozhodnutí bylo vydáno v rámci trestního řízení vedeného proti obviněnému M. F. pro pokus zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit stručně řečeno tím, že dne 1. 7. 2024, krátce po 9:00 hodině vystřelil z krátké střelné zbraně na hlavu poškozeného J. S. střelu menší ráže a způsobil mu střelné poranění obličeje v podobě těžkého poranění s možným ohrožením života, udušením při vdechnutí krve, přičemž následně byla poškozenému poskytnuta odborná lékařská pomoc a podrobil se operaci a vyjmutí střely z čelistní oblasti. V posuzované věci byl v pozici svědka vyslechnut poškozený J. S. a po jeho výslechu policejní orgán předložil spis okresnímu soudu s poukazem na to, že při svém výslechu poškozený uvedl, že žádá ustanovení zmocněnce a podle názoru policejního orgánu má zároveň postavení zvlášť zranitelné oběti ve smyslu § 2 odst. 4 písm. d) zákona o obětech trestných činů, jakožto oběti násilného činu s rizikem sekundární újmy nejen pro specifický vztah k pachateli.
10. Okresní soud pak na podporu uvedeného závěru jen stručně uvedl, že poškozený má postavení zvlášť zranitelné oběti a jakožto oběť trestného činu, který zahrnoval násilí, je v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy s ohledem na vztah k osobě podezřelé.
11. Po seznámení s obsahem výpovědi poškozeného i dalším obsahem předloženého spisu však dospěl krajský soud závěru, že dosud shromážděné podklady nijak přesvědčivě neprokazují, že by na straně poškozeného mělo vyvstat zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy, ani v čem by takové nebezpečí mělo spočívat. Ve své výpovědi poškozený podrobně popsal vzájemné vztahy mezi ním a obviněným, uvedl, že se znají dlouhou řadu let, společně pracovali při provádění zednických prací. Poškozený popisoval chování obviněného a to, jak obviněný požívá alkohol. Motivem činu pak mělo být podezření obviněného, že právě poškozený ho připravil o zaměstnání, respektive zavinil jeho propuštění z práce, na základě oznámení o požívání alkoholu obviněným. Na výslovný dotaz týkající se jejich vzájemného soužití poškozený uvedl, že u obviněného měl jen pár věcí, občas u něj přespal, nebydlel tam trvale. Poškozený později nastoupil na pracovní pozici, kterou původně zastával obviněný. Poškozený také uvedl, že si chování obviněno vysvětluje tím, že se chová jako blázen a že nepatřičně jednal pod vlivem alkoholu. Popřel, že by mu obviněný někdy v minulosti vyhrožoval.
12. Z obsahu spisu zároveň vyplývá, že sám poškozený je osobou, která se účastnila jiných incidentů a dopouštěla se sama na jiných osobách násilí. V minulosti byl poškozený pravomocně odsouzen za přečin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 352 odst. 2 tr. zákoníku, za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a násilným způsobem se projevoval pod vlivem alkoholu.
13. Každá oběť je per se zranitelná, a proto vyžaduje citlivé a starostlivé zacházení. Přesto existují oběti, které jsou zvl