Z rozhodnutí: Vrchní soud v Praze podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost vyžádaného P. O., alias A. A., P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2024, sp. zn. Nt 401/2023.…
Vrchní soud v Praze podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost vyžádaného P. O., alias A. A., P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2024, sp. zn. Nt 401/2023.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Napadeným usnesením Městský soud v Praze podle § 101 odst. 3 z. m. j. s. zamítl žádost vyžádaného o propuštění z vydávací vazby.
2. V odůvodnění usnesení městský soud shrnul dosavadní průběh vydávacího řízení. Připomněl, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2023, sp. zn. Nt 401/2023, byl vyžádaný vzat do předběžné vazby. Usneseními městského soudu ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. Nt 401/2023, Nt 410/2023 a Nt 411/2023, pravomocnými téhož dne, bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání vyžádaného do Gruzie, Kazachstánu a USA. Dne 17. 7. 2023 vydal ministr spravedlnosti České republiky rozhodnutí č. j. MSP-1191/2022-MOT-T/48, jímž podle § 97 odst. 1, 2 a § 102 odst. 1 z. m. j. s. povolil vydání vyžádaného k trestnímu stíhání do USA a zároveň nepovolil jeho vydání do Kazachstánu a Gruzie. Usnesením předsedy senátu Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. Nt 401/2023, byla předběžná vazba vyžádaného přeměněna na vazbu vydávací.
3. Dne 20. 7. 2023 byl městský soud informován ministerstvem spravedlnosti, že vyžádaný podal ústavní stížnost proti rozhodnutí ministra spravedlnosti, návrh na odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí a žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žádost o udělení mezinárodní ochrany byla Ministerstvu vnitra České republiky doručena dne 18. 7. 2023. Usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1904/2023, byla odložena vykonatelnost rozhodnutí ministra spravedlnosti do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1904/2023, byla ústavní stížnost vyžádaného proti rozhodnutí minstra spravedlnosti ze dne 17. 7. 2023 odmítnuta. Dne 13. 9. 2023 obhájce vyžádaného informoval městský soud o podání návrhu na předběžné opatření podle čl. 39 jednacího řádu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Dne 20. 9. 2023 Ústavní soud rozhodnutím sp. zn. IV. ÚS 1923/2023 odmítl ústavní stížnost vyžádaného proti jinému zásahu Police České republiky a Městského soudu v Praze. Dne 16. 10. 2023 vydalo Ministerstvo vnitra ČR rozhodnutí č. j. OAM-1000/LE/LE05-LE05-EX-2023, jímž žádost vyžádaného o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodnou zamítl. Dne 27. 12. 2023 Městský soud v Praze rozhodnutím č. j. 20 Az 24/2023-51 zamítl žalobu vyžádaného proti citovanému rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky.
4. Městský soud dále konstatoval, že předchozí žádost vyžádaného o propuštění z vydávací vazby byla zamítnuta usnesením městského soudu ze dne 26. 10. 2023. Stížnost vyžádaného proti uvedenému usnesení byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 14 To 120/2023. Dne 4. 1. 2024 podal vyžádaný prostřednictvím svého obhájce další žádost o propuštění z vydávací vazby. Městský soud shrnul argumentaci, o kterou vyžádaný svoji žádost opřel. Vyžádaný odkázal na judikaturu Ústavního soudu a ESLP s tím, že podle ní je řízení o udělení mezinárodní ochrany překážkou realizace vydání. Zákonem č. 173/2023 Sb. bylo však s účinností od 1. 7. 2023 do zákona o azylu vloženo ustanovení § 3d odst. 3 písm. b), které v rozporu s výše uvedenou judikaturou umožňuje vydání žadatele o mezinárodní ochranu ještě před skončením řízení o udělení mezinárodní ochrany. Vzhledem k tomu, že řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 3d odst. 3 písm. b) zákona o azylu nebrání vydání, nemůže podle vyžádaného toto řízení legitimně stavět maximální dobu trvání vydávací vazby ve smyslu § 101 odst. 6 písm. a) z. m. j. s., neboť by se jednalo o nepřiměřený zásah do základního práva vyžádaného na osobní svobodu. S ohledem na výše uvedené tak maximální přípustná doba trvání vydávací vazby uplynula dne 30. 11. 2023, neboť vazba vyžádaného byla na vazbu vydávací přeměněna dne 20. 7. 2023 a vykonatelnost rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání byla po dobu 41 dní odložena, a to usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1904/23. Vyžádaný má za to, že je ustanovení § 3d odst. 3 písm. b) zákona o azylu protiústavní. Avizoval, že současně s žádostí o propuštění z vydávací vazby podal k Ústavnímu soudu ústavní stížnost ve spojení s návrhem na zrušení tohoto ustanovení. Rozpor mezi právní úpravou zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a zákona o azylu je třeba podle vyžádaného řešit výkladem, který musí být v souladu s účelem posuzovaných ustanovení a nesmí jít v pochybnostech k tíži základních práv subjektů těchto norem, a tedy ani vyžádaného. Nad rámec uvedeného vyžádaný požádal, aby s ohledem na pochybnosti o ústavnosti recentních ustanovení zákona o azylu zaujal městský soud zdrženlivý postoj a vyžádaného nevydal k trestnímu stíhání do USA, neboť takové vydání, které by bylo učiněno z nezákonné vazby, by bylo samo o sobě nezákonným. Vyžádaný uvedl, že nežádá o konání vazebního zasedání.
5. Městský soud citoval ustanovení § 101 odst. 1, 5 a 6 z. m. j. s., z jejichž znění dovodil, že vydávací vazba je po kladném rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání vazbou obligatorní, sloužící pro zajištění výkonu realizace vydání. Reagoval na námitky vyžádaného uplatněné v žádosti. Zdůraznil, že základním právním předpisem, který upravuje proces vydávání osob, a na rozdíl od azylového zákona výslovně upravuje trvání vydávací vazby v extradičním řízení, je zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Ten jednoznačně a bez dalšího stanoví, že do trvání vydávací vazby se nezapočítává doba, po kterou se na osobu, o jejíž vydání jde, hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, jak již bylo shora uvedeno. Na vyžádaného se přitom stále hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, což bude třeba vyhodnotit v blízké budoucnosti ve vztahu k tomu, zda si vyžádaný proti rozhodnutí zdejšího soudu o zamítnutí jeho žaloby proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany podá již avizovanou kasační stížnost. Městský soud proto dospěl k závěru, že nejvyšší přípustná doba vydávací vazby vyžádaného po tuto dobu neběží a neběžela.
6. Městský soud připustil, že si je vědom ustanovení § 3d odst. 3 písm. b) zákona o azylu, ale zastává názor, že i přes poněkud nešťastnou formulaci tohoto ustanovení ve vztahu k úpravě zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních je třeba výsledku řízení o mezinárodní ochraně vyčkat a postupovat v duchu shora uvedeného, přičemž v konečném důsledku je takový postup ve prospěch vyžádaného, neboť po tuto dobu ani nemůže být logicky realizováno jeho vydání. Městský soud ve prospěch vyžádaného vyčkává, jak by tomu bylo mimo jiné i v situaci, kdyby vyžádaný byl státním příslušníkem státu, do kterého má být vydán, zda řízení o mezinárodní ochraně, vedené se zřejmým záměrem vyžádaného oddálit realizaci vydání, resp. této se vyhnout, může mít reálný vliv na samotné vydání. Jakkoli může považovat počínání vyžádaného za účelové, nepřísluší mu hodnotit samotné azylové řízení, ve kterém mohou rozhodovat toliko orgány k tomu příslušné. Zopakoval, že postupuje v souladu se zákonnou úpravou zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a judikaturou Ústavního soudu. Konkrétně poukázal na rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 1924/18, z něhož citoval, že probíhá-li řízení o žádosti osoby o udělení mezinárodní ochrany, včetně navazujícího soudního přezkumu, ministr nesmí povolit její vydání do cizího státu podle § 97 odst. 1 z. m. j. s., ledaže by šlo již o opakovanou žádost. To platí i tehdy, žádá-li o vydání jiný stát, než který je či se jeví být státem původu této osoby, jakkoliv toliko vůči státu původu může udělením mezinárodní ochrany vzniknout nepřekročitelná překážka vydání. Byť si je městský soud vědom, že dané rozhodnutí Ústavního soudu řeší procesní situaci před rozhodováním ministra spravedlnosti o povolení vydání osoby, má za to, že uvedené závěry lze uplatnit i ve vztahu k aktuální fázi řízení, tím spíše vzhledem k ustanovení § 101 odst. 6 z. m. j. s.
7. Městský soud je proto přesvědčen, že musí vyčkat konečného výsledku azylového řízení, a to i s vědomím, že vyžádaný je státním příslušníkem jiného státu, nežli do kterého má být vydán. Teprve v závislosti na výsledku řízení o mezinárodní ochraně bude moci posoudit podloženě další možnost činění úkonů směřujících k realizaci vydání. Jakkoli nemůže předvídat výsledek, v případě, že by vyžádanému mezinárodní ochrana udělena byla, musel by se následně vypořádat s touto skutečností z hlediska shora uvedených východisek s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným v průběhu azylového řízení. To platí o to více za situace, kdy je nepochybné, že vyžádaný v řízení o mezinárodní ochraně uplatňuje obsáhle námitky i ve vztahu k USA, byť doposud zcela neúspěšn