20 Cdo 1065/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1065/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 6. 2022 Spisová značka:20 Cdo 1065/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1065.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Osvojení Uznání cizích rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 63 odst. 1 předpisu č. 91/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 8. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2210/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1065/2022-124 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci navrhovatelů a) D. B., narozeného dne XY, a b) A. B., narozeného dne XY, obou bytem XY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, obou zastoupených Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze 6, Slavíčkova č. 372/2, o návrhu na uznání cizího rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 19 C 48/2021, o dovolání navrhovatelů a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2022, č. j. 17 Co 7/2022-99, takto: I. Dovolání navrhovatelů a) a b) se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kladně v pořadí již druhým rozsudkem ze dne 20. října 2021, č. j. 19 C 48/2021-75, zamítl návrh navrhovatelů a) a b) na uznání rozsudku Rodinného soudu v Liverpoolu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. LV 53/19, kterým bylo rozhodnuto o osvojení nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, bytem XY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, ve výroku o určení rodičovství D. B., narozeného dne XY, bytem XY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, v České republice bytem XY, a rodičovství A. B., narozeného dne XY, bytem XY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska – dále též jen „předmětné rozhodnutí“ (výrok I.), a rozhodl, že navrhovatelé jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně zjistil, že navrhovatel a) je státním občanem České republiky a navrhovatel b) je státním občanem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, že navrhovatelé žijí v neformálním stejnopohlavním svazku, že předmětným rozhodnutím bylo rozhodnuto o osvojení a změně jména a příjmení nezletilého dítěte, že se v jeho důsledku stali právními rodiči nezletilého a podle předmětného rozhodnutí byl po nabytí právní moci založen stejný vztah mezi osvojencem a osvojiteli, jako by se nezletilý osvojitelům narodil, a to včetně nároků na dědictví. Soud prvního stupně dovodil, že podle ustanovení § 63 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále též jen „ZMPS“), lze rozhodnutí o osvojení uznat pouze v případě, že se to nepříčí veřejnému pořádku, nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 800 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), není osvojení dítěte stejnopohlavním párem přípustné, nejsou dány ani podmínky pro uznání předmětného rozhodnutí, zvláště když Ústavní soud České republiky již danou problematiku ze své kompetence posoudil a důvod pro zrušení platné právní úpravy neshledal (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 6/2020). 2. K odvolání navrhovatelů a) a b) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 2. 2022, č. j. 17 Co 7/2022-99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud v souladu se soudem I. stupně dovodil, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné předpoklady dané českým právním řádem pro uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky, neboť platná česká právní úprava brání společnému osvojení nezletilých dětí navrhovateli, kteří nejsou manželé, a proto je dán i důvod pro zamítnutí návrhu na uznání předmětného rozhodnutí. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali navrhovatelé a) a b) dovolání, jehož přípustnost zakládají na řešení právních otázek, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, než v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 20 Cdo 1173/2021-123: a) je možné uznat na území České republiky zahraniční osvojení nezletilého dítěte dvěma osobami stejného pohlaví? b) je osvojení nezletilého dítěte dvěma osobami, které nežijí v manželství, v rozporu s § 800 odst. 1 o. z.? c) je neuznání zahraničního osvojení v souladu s právem Evropské unie? Zejména pak se svobodou volného pohybu, a to s přihlédnutím k rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 2. 2021 ve věci C-490/20? Dále mají navrhovatelé za to, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to: - nemělo být v případě, že nelze na území České republiky uznat osvojení nezletilého dítěte dvěma osobami stejného pohlaví, uznáno alespoň osvojení jednou z osob tvořících pár? V konkrétním případě osvojení panem D. B.? Namítají, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 20 Ncu 85/2015, a rozsudkem ze dne 22. 5. 2015, sp. zn. 28 Ncu 251/2014. Dovolatelé rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ustanovení § 63 odst. 1 ZMPS vylučuje uznání cizího rozhodnutí v projednávané věci, resp. namítají, že toto ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a s právem Evropské unie. Nezletilé dítě mají navrhovatelé v péči od roku 2019, tvoří rodinu a mají mezi sebou silné psychické vazby jako v každé rodině. Uznání cizího rozhodnutí o osvojení nezletilého dítěte žádají uznat z důvodu častých pobytů v České republice a s tím spojeným žádoucím nastolením souladu mezi faktickým a právním stavem. Dovolatelé v dovolání podrobně analyzují znění ustanovení § 63 odst. 1 ZMPS se závěrem, že toto ustanovení, resp. v něm zakotvená podmínka souladu osvojení s hmotněprávními ustanoveními českého práva, značně vybočuje z kolizněprávních ustanovení jiných států, které zpravidla jako jediný a dostačující důvod pro odepření stanovují výhradu veřejného pořádku, a je proto nadbytečná. Dovolatelé se rovněž domnívají, že osvojení společnými osvojiteli odlišnými od manželů je v nejlepším zájmu dítěte a mělo by být umožněno. Naopak současná právní úprava zasahuje do základních lidských práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, Evropskou úmluvou a Úmluvou o právech dítěte, zejména práva na rovnost a důstojnost a práva na rodinný a soukromý život. Dovolatelé poukazují na skutečnost, že podle české právní úpravy je možné uznat rodičovství založené cizím rozhodnutím, jde-li o osoby stejného pohlaví v případech, kdy bylo využito náhradního mateřství, o osoby opačného pohlaví bez ohledu na to, zda jsou sezdaní, nebo je jejich vztah fiktivní, bylo-li využito prostředků asistované reprodukce, popřípadě jde-li o společné osvojení dvěma osobami opačného pohlaví žijících v manželství (bez ohledu na možnou fiktivnost tohoto svazku) a osvojení jednou osobou, avšak společné osvojení osobami stejného pohlaví bez dalšího možné není. Neuznání rozhodnutí o osvojení rovněž znemožňuje nezletilému dítěti nabýt státní občanství České republiky, čímž je značně ztíženo jeho cestování a pobyt na území České republiky, ačkoliv fakticky je rodinným příslušníkem státního občana České republiky, nebude se moci účastnit veřejného zdravotního pojištění, neměl by v případě úmrtí navrhovatele a) nárok na sirotčí důchod, nevztahovala by se na něj daňová zvýhodnění a mohly by být zpochybňovány i jeho dědické nároky. V případě, že nemohlo být uznáno osvojení nezletilého oběma navrhovateli, mělo dojít k jeho uznání alespoň ve vztahu k navrhovateli D. B. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvol