20 Cdo 1099/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1099/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 9. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1099/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1099.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 127 odst. 1 o. s. ř. § 127 odst. 2 o. s. ř. § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.11.2025III.ÚS 3463/25 Milan Hulmák Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1099/2025-123 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci žalobkyně Log-point Areál Višňové, s. r. o., se sídlem v Brně, Příkop 838/6, identifikační číslo osoby 24751251, proti žalovaným 1) innogy Energie, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, identifikační číslo osoby 49903209, a 2) E.ON International Participations N. V., se sídlem Willemsplein 4, 's-Hertogenbosch, Nizozemské království, registrační číslo 34168241, oběma zastoupeným JUDr. Ing. Janem Zrzaveckým, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 338/2023, o dovolání žalobkyně proti unesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2024, č. j. 4 Co 36/2024-71, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 3 049,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Ing. Jana Zrzaveckého, Ph.D. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 3 049,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Ing. Jana Zrzaveckého, Ph.D. Odůvodnění: 1. Vrchní soud v Olomouci (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím ve výroku I potvrdil rozsudek ze dne 6. 5. 2024, č. j. 50 Cm 338/2023-37, kterým Krajský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2023, č. j. 8 Cmo 174/2023-1129 (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 25 857,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II), a ve výroku II rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 6 727,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejich zástupce. 2. Rozhodnutím, jež bylo napadeno žalobou pro zmatečnost, Vrchní soud v Olomouci odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2023, č. j. 18 Cm 141/2013-1108, kterým byl v daném řízení pode § 127 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), ustanoven revizní znalec. Vrchní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že proti odvoláním napadenému usnesení není odvolání přípustné podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť se jedná o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení. 3. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně při posuzování otázky přípustnosti odvolání proti rozhodnutí, jímž byl v řízení ustanoven (revizní) znalec, postupoval správně, jestliže se – vázán rozsahem podané žaloby pro zmatečnost z důvodu § 229 odst. 4 o. s. ř. – zabýval pouze tím, zda je právně chybný závěr o tom, že odvolání žalobkyně muselo být odmítnuto. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že proti usnesení, jímž předseda senátu ustanovuje znalce, není odvolání přípustné. Platí-li výše uvedené pro ustanovení znalce, musí per analogiam tatáž pravidla platit i pro ustanovení znalce revizního podle § 127 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí soudu, kterými se upravuje vedení řízení, jsou v o. s. ř. vymezena pouze obecně, a soud proto musí v každém konkrétním případě zvažovat, zda se jedná právě o takové usnesení, a zohlednit, zda takové rozhodnutí nemá vliv na rozhodnutí ve věci samé a zda jeho vydání je v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení. Zároveň však nemůže způsobit újmu účastníkům ani dalším osobám. Mezi taková rozhodnutí lze bezesporu řadit rovněž usnesení o ustanovení (revizního) znalce. Usnesením o ustanovení (revizního) znalce není zasaženo do práv účastníků, narozdíl od přiznání znalečného, jímž je zasahováno do majetkové sféry jak účastníků, tak znalce. Právo na přiznání znalečného vzniká až vypracováním znaleckého posudku a usnesení o ustanovení (revizního) znalce je pouze procesním opatřením směřujícím k rozhodnutí ve věci samé, tj. upravuje se jím vedení řízení. Tomu odpovídá i skutečnost, že takovým usnesením soud není vázán a může jej v dalším průběhu řízení sám zrušit nebo změnit, neboť takové rozhodnutí zůstává bez vlivu na rozhodnutí ve věci samé a nemůže znamenat újmu práv účastníků řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud odkázal na usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Pls 3/80 (uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 30. 5. 1966, sp. zn. Pls 5/66, a dále na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. II. ÚS 1486/09, a ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. I. ÚS 317/2000. 4. Dovolatelka přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, a to: a) zda je přípustné odvolání účastníků řízení proti usnesení, kterým soud ustanovil tzv. revizního znalce podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř., ve znění účinném od 1. 9. 2011, b) zda rozhodnutí soudu o ustanovení znalce podle § 127 odst. 1 o. s. ř., resp. rozhodnutí soudu o ustanovení revizního znalce podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř., ve znění účinném od 1. 9. 2011, zasahuje do práv a povinností účastníků tím, že účastníkům řízení vzniká již okamžikem právní moci usnesení o ustanovení znalce podmíněná povinnost k náhradě nákladů znalečného na takový posudek, přičemž nepodmíněnost povinnosti závisí pouze na výsledku řízení v tom ohledu, která strana bude v řízení neúspěšná, případně v jakém rozsahu bude neúspěšná. 5. Dovolatelka je toho názoru, že rozhodnutí o ustanovení znalce podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je rozhodnutím, proti němuž je přípustné odvolání. Jedná se o rozhodnutí, pro něž musí být splněny zvláštní zákonem výslovně stanovené podmínky, bez jejichž naplnění nelze takové rozhodnutí přijmout. Tyto podmínky vyplývají přímo z textu ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř. Za účelem ustanovení znalce podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř. musí být podán znalecký posudek nebo posudky podle § 127 odst. 1 o. s. ř. nebo podle § 127a o. s. ř., musí zde být důvodné pochybnosti o jejich správnosti, nejasnosti nebo neúplnosti, které nebyly odstraněny ani dodatečným vysvětlením znalce. Zákonodárce tedy předpokládá postup podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř. jako mimořádný, kdy splnění podmínek musí být v řízení prokázáno a z usnesení o ustanovení znalce musí vyplývat, jaké důkazy byly provedeny, jaké v nich byly nejasnosti nebo neúplnosti či jaké byly pochybnosti o jejich správnosti, co soud učinil pro jejich odstranění, co bylo dodatečným dotazem u znalce odstraněno a co i nadále zůstává nejasné, pochybné či neúplné, takže má být přezkoumáno dalším znalcem. Splnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle § 127 odst. 2 o. s. ř. musí být přezkoumatelné odvolacím soudem, neboť bez možnosti odvolání by soudy mohly rozhodovat zcela svévolně, bez řádného odůvodnění a bez zohlednění skutečné potřebnosti a nezbytnosti takového postupu. 6. Dovolatelka má za to, že rozhodnutí o ustanovení znalce zasahuje do práv a povinností účastníků řízení, neboť jim v tom okamžiku vzniká povinnost uhradit náklady znalečného. Tato povinnost je podmíněná a závisí na tom, která strana, případně v jakém rozsahu, bude neúspěšná. Pro neúspěšnou stranu se podmíněná povinnost stává rozhodnutím soudu ve věci samé nepodmíněnou. Rozsah povinnosti je dán rozhodnutím o výši znalečného. Samotné stanovení znalečného je pouze otázkou „matematického“ vyčíslení, na samotný právní základ povinnosti neúspěšného účastníka řízení uhradit znalečné již přiznání konkrétní výše znalečného nemá vliv. 7. Dovolatelka se domnívá, že výkladem jednotlivých druhů usnesení, proti kterým podle § 202 odst. 1 o. s. ř. není přípustné odvolání, lze dovodit, že usnesení o ustanovení znalce podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nespadá pod ustanovení upravující průběh řízení podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Judikaturu, na kterou odvolací soud odkazuje, dovolatelka považuje za zastaralou, neboť nezohledňuje v plném rozsahu dopady novely o. s. ř. provedené zák