20 Cdo 1313/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1313/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 9. 2024 Spisová značka:20 Cdo 1313/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.1313.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 317 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1313/2024-107 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Královně 862, proti povinné M. M., zastoupené Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Sokolovská 32/22, pro 2 724 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 23 EXE 290/2018, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, č. j. 20 Co 367/2022-29, takto: Dovolání povinné se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 10. 11. 2022, č. j. 23 EXE 290/2018-20, výrokem I. zamítl návrh povinné na částečné zastavení exekuce, co do exekučního příkazu ze dne 13. 10. 2022, č. j. 204 EX 2333/18-290, kterým soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinná vůči dlužníku České republice – Ministerstvu spravedlnosti na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 2. 2022, č. j. 16 C 11/2018-331, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 217/2022. Tímto exekučním příkazem soudní exekutor dlužníkovi povinné přikázal, aby vyplatil soudnímu exekutorovi pohledávku v rozsahu, v jakém byla postižena exekucí. Výrokem II. Okresní soud v Nymburce zamítl návrh povinné na odklad exekuce. 2. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Nymburce (ve vztahu k oběma výrokům). Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vycházel ze skutkových zjištění z exekutorského spisu. Exekuce je vedena k vymožení pohledávky oprávněné přiznané jí vykonatelným exekučním titulem - rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 12. 2017, č. j. 6 C 237/2017-12, kterým bylo povinné uloženo zaplatit oprávněné částku 2 724 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 12. 2015 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Pověřením exekučního soudu ze dne 29. 3. 2018, č. j. 23 EXE 290/2018-11 byl vedením exekuce pověřen soudní exekutor Mgr. Pavel Preus, Exekutorský úřad Praha 8. Exekučním příkazem ze dne 13. 10. 2022, č. j. 204 EX 2333/18-290 soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky vůči dlužníku povinné Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti s tím, že se jedná o pohledávku vzniklou z titulu náhrady škody na zdraví - ztížení společenského uplatnění a pohledávky vzniklé z titulu povinnosti uhradit náklady řízení, přiznaných rozhodnutími uvedenými výše. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou předpoklady pro částečné zastavení exekuce. Podle odvolacího soudu není možné akceptovat argumentaci povinné, že zvolený způsob exekuce odporuje principům právního státu, vede ke zjevné nespravedlnosti nebo dokonce naplňuje podmínky nelidského zacházení. Danou věc je namístě posuzovat v kontextu s právními názory Nejvyššího soudu, vyjádřenými v rozhodnutí ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3624/2019, byť se vztahují k postižení pohledávky z titulu náhrady nemajetkové újmy, tzv. zadostiučinění. V nynější věci je postižena pohledávka z titulu ztížení společenského uplatnění, která rovněž není uvedena mezi pohledávkami, jež výkonu rozhodnutí nepodléhají. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně (ve vztahu k oběma výrokům) potvrdil. 3. Proti výše uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná v „rozsahu, jímž byl potvrzen výrok I. usnesení Okresního soudu v Nymburce“ dovolaní z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek procesního práva, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, případně které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Těmito otázkami jsou: - zda lze exekučně postihnout pohledávku povinného z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění, - zda pro posouzení souladu postižení pohledávky povinného z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění s dobrými mravy hrají roli poměry povinného (zdravotní stav, majetkové poměry, výdělkové možnosti). V rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které odkazuje odvolací soud, se jednalo o náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené usmrcením blízké osoby. Nejedná se tedy o zcela shodnou věc, kdy v případě povinné jde o nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, čemuž odpovídají neutěšené majetkové poměry. Účelem náhrady škody je vyvážit ztrátu možnosti dané osoby žít běžným životem, což vyplývá i z § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Z judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2019 č. j. 8 Afs 250/2018-54, nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2021 sp. zn. I. ÚS 1486/20) se podává, že „jiným důvodem“ pro zastavení exekuce může být i skutečnost, že výkon rozhodnutí by vedl ke zjevné nespravedlnosti. O takový případ se zde nepochybně jedná. Povinná má za to, že pokud není postižení pohledávky spočívající v náhradě za ztížení společenského uplatnění vyloučeno paušálně, pak musí být jistě brána v potaz i majetková situace povinné a výše přiznaného zadostiučinění. Na základě výše uvedeného povinná navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl potvrzen výrok I. usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. 12. 2023, č. j. 20 Cdo 2824/2023-75, dovolání povinné jako nepřípustné [podle § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen „o. s. ř.“] odmítl. Ústavní soud následně nálezem ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS 617/24, rozhodl, že usnesením Nejvyššího soudu bylo porušeno právo stěžovatelky (povinné) na přístup k soudu vyplývající z práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (výrok I.), usnesení Nejvyššího soudu zrušil (výrok II.) a ve zbývající části ústavní stížnost odmítl (výrok III.). Podle Ústavního soudu závěr Nejvyššího soudu, že v exekučním řízení se výjimka pro vztahy ze spotřebitelských smluv neuplatní, a nelze tak podat dovolání, vede-li se exekuce kvůli peněžitému plnění nižšímu než 50 000 Kč, není koherentní s jazykovým výkladem § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Je tedy potřeba znovu posoudit otázku přípustnosti dovolání. 5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. 6. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že aby exekuce byla nepřípustná, musí nastat takové okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, poskytované povinnému, která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1134/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 373/2019). 7. Nejvyšší soud nesdílí přesvědčení dovolatelky, že zvolený způsob exekuce vede ke zjevné nespravedlnosti. Judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, týkající se povinnosti výkon rozhodnutí či exekuci zastavit v případech, v nichž by provádění vedlo ke zjevné nespravedlnosti, nebo bylo v rozporu s principy právního státu, vždy klade důraz na to, aby při úvaze o zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce byly zohledňovány pouze zcela mimořádné okolnosti a pouze ve zcela výjimečných případech, kdy by provádění exekuce mělo důsledky očividně neakceptovatelné a kolidující s ústavními principy demokratického právního státu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1596/2022, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 12.