20 Cdo 135/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 135/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 3. 2022 Spisová značka:20 Cdo 135/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.135.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 135/2022-205 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby 00006947, proti povinnému A. Č., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem v Praze 2, Korunní 969/33, pro 45 463 959,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 Nc 6137/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2021, č. j. 21 Co 308/2021-180, t a k t o: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 8. 2021, č. j. 34 Nc 6137/2005-93, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce. 2. Z předkládací zprávy soudního exekutora ze dne 13. 5. 2021 odvolací soud zjistil, že povinný dosud na vymáhaný dluh neuhradil ničeho a nic nesplácí, zbývá mu uhradit 338 394 122,92 Kč. Byly vydány exekuční příkazy, povinný nevlastní nemovitosti, motorová vozidla, ani bankovní účet, stále probíhá zjišťování postižitelného majetku. Dne 19. 5. 2021 soudní exekutor sdělil, že zjistil novou adresu (uvedenou v záhlaví tohoto usnesení), na které by se povinný mohl zdržovat. Soudní exekutor proto zvažuje výjezd vykonavatelů a provedení mobiliární exekuce na uvedené adrese, lustrace majetku povinného tedy nebyla ukončena. Dne 8. 6. 2021 soudní exekutor sdělil, že prohlídka na místě byla provedena 27. 5. 2021, při které nebyl povinný zastižen, obyvatel sousedního domu sdělil, že povinný bydlí v podnájmu a má psa. S ohledem na střežení objektu psem a § 23 zákona č. 191/2020 Sb, zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, tedy soupis movitých věcí nebyl proveden. Na tomto místě byla zanechána výzva ke kontaktování soudního exekutora. Povinný však na tuto výzvu nereagoval. Dne 25. 6. 2021 sdělila ČSSZ soudu I. stupně k jeho výzvě ze dne 30. 5. 2021 na sdělení, zda vůbec, od kdy a případně v jaké minimální výši bude mít povinný nárok na přiznání starobního důchodu, že pod uvedeným rodným číslem nebyla zjištěna žádná výplata důchodu a že v současné době neprobíhá ani řízení o přiznání důchodu. Podle odvolacího soudu má být ustanovení § 268 odst. písm. e) zákona č. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, aplikováno zdrženlivě. To však neznamená, že by exekuce měla být vedena do nekonečna, neexistuje-li reálná perspektiva, že povinný v dosažitelné době nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i exekvovaný dluh uspokojit. Fakt, že exekuce probíhá delší dobu, není sám o sobě důvodem k zastavení exekuce. Závěr o nemajetnosti je předčasný, jelikož soudní exekutor nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci movitých věcí povinného. Povinnému rovněž nebrání ve výdělečné činnosti žádné zdravotní komplikace nepřiměřené věku. Odvolací soud tedy neshledal žádné důvody pro zastavení exekuce a usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 3. Povinný v dovolání namítá, že závěr odvolacího soudu je v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle které platí, že exekuce nemůže být vedena v případě, jestliže aktuální majetková situace povinného neumožňuje pokrýt ani náklady exekuce, a neexistuje-li ani reálná perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň část plnění, které je vymáháno, uspokojit. Odvolací soud se dle něj odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3112/2019, ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017, ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3131/2010, ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4360/2008, ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008). Jako zásadní aspekt pro zastavení exekučního řízení považuje povinný, že za 15 let trvání exekuce nebylo ničeho vymoženo. Soudní exekutor nezjistil žádný postižitelný majetek. Je na něj vedeno více exekucí s částkou přesahující 200 milionů Kč. Povinný nemá a nebude mít žádný zabavitelný příjem. Exekutor již nepochybně po 15 letech dokončil reálný proces zjišťování stavu majetku dlužníka (a to s negativním výsledkem). Rozhodoval-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž by od soudního exekutora disponoval (toliko komplexní) zprávou o majetku povinného, je jeho právní posouzení neúplné a tedy i nesprávné. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí rovněž na vyřešení otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to výkladu právní otázky faktické neměnnosti exekučního procesu z hlediska naplnění jeho zákonného účelu, při němž od jeho zahájení do jeho ukončení vznikají v místě a čase rozhodné skutečnosti týkající se povinného či jiné objektivně vzniklé překážky (včetně zdravotního stavu, věku apod.). Exekuční soud se při svých úvahách o zastavení exekuce zabýval tím, co bylo v minulosti, oproti tomu, co lze reálně předpokládat do budoucna. Povinný „obecně není v produktivním věku“ a již nevyvíjí ani nebude schopen vyvíjet žádnou pracovní činnost (s přihlédnutím k věku a často zhoršenému zdravotnímu stavu). Závěry odvolacího soudu jsou opřeny pouze o spekulace a domněnky. Na základě výše uvedeného povinný navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř. 5. Dovolání není přípustné. 6. Dovolací soud již dříve uzavřel, že podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a exekutor návrhu nevyhoví, je soud povinen o tomto návrhu rozhodnout. Odvolacím soudem vyžádaná zpráva exekutora o tom, jaký majetek povinného byl dosud zajištěn a jaké je stanovisko exekutora k návrhu na zastavení exekuce, slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, když je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016). Výše uvedeným dovolací soud nezpochybňuje, že jestliže exekutor dosud neuskutečnil všechny úkony, od nichž lze očekávat zjištění majetku povinného a následně alespoň uspokojení nákladů exekuce a alespoň zčásti i realizaci vymáhaného plnění, je na místě návrh povinného na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zamítnout pro předčasnost, neboť soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného (např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011). Nicméně je věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně tak exekuční soud musí na základě vlastních zjištění (jež se neomezí jen na obecné konstatování) posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018). Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je však zřejmé, že odvolací soud se nespokojil jen se zprávou exekutora o dosavadním průběhu a o perspektivách exekuce, naopak na základě obsahu exe