20 Cdo 1680/2002 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1680/2002 citace  Název judikátu:Výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky. Organizační jednotky státu. Právní věta:Výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky (§ 312 a násl. o. s. ř.) lze ve prospěch oprávněné České republiky nařídit i v případě, že povinný má tuto pohledávku rovněž vůči České republice, jestliže povinnost ji splnit má jiná její organizační složka (§ 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2004 Spisová značka:20 Cdo 1680/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1680.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Výkon rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 312 předpisu č. 99/1963Sb. § 312 předpisu č. 100/1998Sb. § 312 předpisu č. 117/1995Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 219/2000Sb. § 45 odst. 1 předpisu č. 218/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:59 / 2005 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1680/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Městského úřadu ve Frýdku – Místku, se sídlem ve Frýdku – Místku, Radniční 1148, proti povinnému J. Š., přikázáním jiných peněžitých pohledávek, pro 2.817,- Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 4504/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.3.2002, č.j. 11 Co 89/2002-27, takto: Unesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.3.2002, č.j. 11 Co 89/2002-27, a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14.11.2001, č.j. 50 E 4504/2000-20, se zrušují, a věc se vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávek (§ 312 a násl. o.s.ř.) povinného (dávek státní sociální podpory). Přisvědčil jeho závěru, že navržený výkon rozhodnutí nelze nařídit proto, že oprávněná je totožným subjektem s dlužníkem povinného; jak vymáhaná pohledávka tak pohledávka povinného (podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře), jsou totiž „státu“ v tom smyslu, že z první je stát oprávněný, a z druhé povinným. Oprávněná namítla, že „nemůže být rozhodné, zda dávky výživného, či dávky státní sociální podpory jsou čerpány ze státního rozpočtu - ze stejného zdroje, ale je rozhodné, že orgán, který rozhoduje o nároku na dávky a je vyplácí, je nadán právní subjektivitou“. Právní názor odvolacího soudu má podle oprávněné „za následek znemožnění oprávnění daného ustanovením § 101 zákona o rodině a plnění povinnosti dané ustanovením § 14 odst. 5 zákona 219/2000 Sb.“ Z obsahu spisu se podává, že titulem výkonu je rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17.10.1997, č.j. Nc 749/97-26, z něhož se na základě rozhodnutí Okresního úřadu ve Frýdku-Místku ze dne 20.1.1999, č.j. Om 57/94, a následného plnění ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, v tehdejším znění, stala (do vymáhané výše 2.817,- Kč) aktivně legitimovanou oprávněnou (jak se sama označuje) Česká republika - Okresní úřad ve Frýdku - Místku (viz § 102 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, v tehdejším znění, a § 256 odst. 1, 2 o.s.ř.). Za oprávněnou Českou republiku také původně v daném řízení jednal Okresní úřad ve Frýdku - Místku; zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, byly okresní úřady dnem účinnosti tohoto zákona, tj. dnem 1.1.2003, zrušeny (srov. část sto sedmnáctou, čl. CXXVII, bod 1 zákona). Ve smyslu bodu 14. části dvacáté šesté, článku XXVI. zákona, od 1.1.2003 o poskytování příspěvku na výživu dítěte a dalších účelových peněžitých a věcných dávek, které stanoví prováděcí předpis, podle zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností; jelikož podle přílohy II. zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, je zde obcí s rozšířenou působností obec Frýdek - Místek, jednal dovolací soud nadále s Městským úřadem ve Frýdku - Místku jako s „příslušným státním orgánem“, který ve věci vystupuje za stát (srov. § 21a odst. 1 o.s.ř.). Protože rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího bylo vydáno po 1.1.2001, projednal Nejvyšší soud dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), tj. ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb.). Také jinak je rozhodným právním stavem (jak je vlastní dovolacímu řízení) zásadně ten, který zde byl v době, kdy rozhodoval odvolací soud. Soud prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí rozhodoval dvakrát; první rozhodnutí sice odvolací soud zrušil především proto, že je posoudil jako „nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost“, současně však vyslovil právní názor, jenž byl pro výsledek dalšího stadia řízení určující. V důsledku toho je dovolání, ačkoli směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, bez dalšího přípustné (§ 236 odst. 1, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2, § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), aniž by zde muselo být rozhodnutí zásadního právního významu. Je-li dovolání přípustné, přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř.; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Jelikož kvalifikované vady řízení se z obsahu spisu nepodávají, je předmětem otevřeného dovolacího přezkumu posouzení, zda lze nařídit výkon rozhodnutí ve prospěch oprávněné České republiky, za niž vystupuje určitý státní orgán (správní úřad), přikázáním pohledávky, kterou má povinný proti rovněž České republice, za niž vystupuje státní orgán (správní úřad) jiný (v hmotněprávní rovině jde o to, že Česká republika se identifikuje odlišnými organizačními jednotkami státu). Argumentem nesprávnosti závěru, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro nařízení navrženého (způsobu) výkonu rozhodnutí, uplatnila dovolatelka dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 257 o.s.ř. lze nařídit a provést výkon rozhodnutí jen způsoby uvedenými v tomto zákoně. Přikázání pohledávky, jmenovitě přikázáním „jiné peněžité pohledávky“ (než z účtu u peněžního ústavu), takovým legitimním způsobem výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky bezesporu je (§ 258 odst. 1 o.s.ř.). Režim tohoto způsobu výkonu je popsán v ustanovení § 312 a násl. o.s.ř. Podle § 312 o.s.ř. výkon rozhodnutí lze nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat, a postihuje pohledávku povinného do výše pohledávky oprávněného a jejího příslušenství, pro něž byl nařízen. V nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoli nakládal; dlužníkovi povinného soud zakáže, aby od okamžiku, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal (§ 313 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 313 odst. 3 o.s.ř. povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo dlužníkovi povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Výkon rozhodnutí se pak provede tak (§ 314a o.s.ř.), že dlužník povinného po právní moci usnesení o nařízení výkonu vyplatí oprávněnému pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu postižena, a to, jestliže je již splatná, v den, který následuje po doručení vyrozumění podle § 314, jinak jakmile se stane splatnou. Výplatou oprávněnému se zprostí dlužník povinného v rozsahu poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému (§ 314a odst. 3 o.s.ř.). Jestliže tak dlužník povinného neučiní, může se oprávněný (podle § 315 odst. 1 o.s.ř.) domáhat vlastním jménem na dlužníkovi povinného vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí (o.s.ř.), popřípadě v řízení podle zvláštního zákona. V soudní praxi není pochyb, že peněžitou pohledávkou (způsobilou k přikázání)