20 Cdo 2542/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2542/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 5. 2023 Spisová značka:20 Cdo 2542/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2542.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Náhrada škody způsobená státem Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 44b předpisu č. 120/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2542/2022-685 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, se sídlem v Praze 5, Smíchov, Karla Engliše 3208/5, identifikační číslo osoby 03814742, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Nové Město, Vyšehradská 427/18, identifikační číslo osoby 00025429, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody ve výši 13 978 135,19 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 148/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2022, č. j. 19 Co 298/2021-605, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 300 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1/ Ve shora označeném sporu Obvodní soud pro Prahu 2 (dále také „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 6. 2021, č. j. 42 C 148/2016-489, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13 611 623,86 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 11 072 652 Kč od 1. 7. 2015 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 538 971,86 Kč od 30. 12. 2016 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrokem I.), zároveň žalobu v rozsahu nároku na zaplacení částky 366 511,33 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 30. 12. 2016 do zaplacení zamítl (výrokem II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (posledním výrokem, který byl nesprávně označen jako „I“). 2/ Soud prvního stupně uznal „z větší části“ nárok žalobce založený na tvrzení, že soudní exekutor Mgr. Ivo Nedbálek, Exekutorský úřad Ostrava (dále „původní exekutor“ či „exekutor“), žalobci nevyplatil vymožené plnění v případě 67 skončených a 220 neskončených exekučních věcech (v rozsáhlém odůvodnění rozsudku konkretizovaných), vedených ve prospěch právní předchůdkyně žalobce (CETELEM ČR, a. s., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 5/3208, identifikační číslo osoby 25085689, vymazané z obchodního rejstříku dne 25. 6. 2015 v důsledku přeshraniční fúze). V příčinné souvislosti s uvedeným jednáním exekutora vznikla žalobci škoda, která v případě skončených exekučních řízení představuje částku 4 496 024,56 Kč a v případě neskončených exekučních řízení částku 9 482 110,63 Kč. 3/ Soud prvního stupně předně zmínil, že mezi účastnicemi byl nesporný počet původním exekutorem skončených a neskončených exekucí, přičemž neskončené věci byly na návrh žalobce (oprávněného) přiděleny soudnímu exekutorovi JUDr. Vlastimilu Porostlému, Exekutorský úřad Ostrava (dále též „nový exekutor“). Žalovaná odpovědnost státu za tvrzenou škodu popřela a žalobcem uplatněný nárok (primárně formou žádosti o předběžné projednání nároku v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „OdpŠk“), nevypořádala, ačkoli již v trestním řízení vedeném proti původnímu exekutorovi bylo „beze vší pochybnosti prokázáno“, že exekutor v rámci „řady exekucí“ vymožené plnění nevyplatil (soud prvního stupně v této souvislosti zmínil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2017, č. j. 32 T 7/2017-4432, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2018, č. j. 2 To 9/2018-4481). Rovněž v následném insolvenčním řízení ve věci původního exekutora, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 20688/2015, žalobkyně přihlásila svou pohledávku a ta byla - byť dílem popřená - “v incidenčním sporu s tím souvisejícím (…) zhodnocena po právu“. Protože soud ve zmíněné trestní věci zahrnul do vyčíslení škody rovněž i náhradu nákladů samotného exekutora, která žalobci nepřísluší, soud prvního stupně „vycházel pouze a výhradně z položek, které v rámci každé z vyjmenovaných exekucí byly jako částka určená pro oprávněného výslovně označeny“. U některých případů žalobce požadoval méně, než činil skutečný nárok, který soud nemohl překročit. U položek nárok přesahující přiznal soud pouze „oprávněnou částku“. V důvodech rozsudku zpracoval do tabulkového přehledu konkrétní informace ohledně jednotlivých příkazů k úhradě nákladů exekuce (dále rovněž „PÚNE“ nebo „příkaz“) a dovodil, že náhrada exekutora není součástí požadované škody. K právnímu základu svého rozhodnutí citoval mj. § 5, § 7 odst. 1 a 2, § 8, § 13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1 až 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31 odst. 1 až 4 OdpŠk, jakož i § 46 odst. 4 a 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ex. řád“). 4/ Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 3. 2022, č. j. 19 Co 298/2021-605, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 1 200 Kč s příslušenstvím zamítl, jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil a žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o způsobu určení výše škody s výjimkou čtyř případů, v nichž nový soudní exekutor stanovil náhradu nákladů exekuce původního exekutora vždy částkou 300 Kč, v ostatních případech dovodil, že se náklady exekuce původního exekutora neurčují, případně že činí 0 Kč. Pouze ve výše označených čtyřech exekučních řízeních není žalobou uplatněný nárok opodstatněný, neboť v tomto rozsahu žalobci škoda nevznikla. V dalších 35 exekucích (žalovanou rozporovaných) vydal nový exekutor PÚNE, na kterých po doručení oprávněnému a povinnému vyznačil právní moc a z nichž je možné vycházet při stanovení výše škody. Tam, kde PÚNE vydané původním exekutorem nenabyly právní moci a „nebyla vyčíslena konkrétní výše nákladů exekuce pravomocným PÚNE vydaným novým exekutorem, nelze učinit závěr, že exekutorovi vznikl nárok na úhradu nákladů exekuce v konkrétní výši“. Uvedený závěr, podotkl odvolací soud, není v rozporu s důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. IV. ÚS 3250/14 (dále „nález Ústavního soudu“). 5/ Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním (v rozsahu potvrzující části výroku I), jehož přípustnost vymezila s odkazem na § 237 o. s. ř. tak, že se odvolací soud při řešení právních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (viz bod II. první odstavec dovolání). Podle názoru dovolatelky „je třeba vymezit otázky „vztahující se k výkladu ustanovení § 44b exekučního řádu ve vazbě na ustanovení § 46 odst. 4 exekučního řádu, které (…) nebyly dosud vyřešeny a které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak“. Těmito otázkami jsou: A/ jaká má být výše odměny původního exekutora v případě změny exekutora ve smyslu § 44b exekučního řádu? Je možné, aby nový exekutor nerozhodl o nákladech původního exekutora buď vůbec, nebo ve výši neodpovídající ustanovení § 44b odst. 4 exekučního řádu?; B/ je možné za škodu podle OdpŠk považovat tu část nepřevedeného plnění ve smyslu § 46 odst. 4 exekučního řádu, které v sobě zahrnuje odměnu původního exekutora podle § 44b odst. 4 exekučního řádu za situace, kdy nový exekutor o nákladech původního exekutora nerozhodl buď vůbec, nebo nesprávně?; C/ je možné v případě změny exekutora podle ustanovení § 44b exekučního řádu považovat za v řízení úspěšného účastníka povinného?, a D/ jaké náklady vzniklé v souvislosti se změnou exekutora ve smyslu § 44b odst. 5 exekučního řádu nese oprávněný? 6/ Dovolatelka v podrobnostech odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2017, č. j. 32 T 7/2017-4432, který oproti odvolacímu soudu v „tomto civilním řízení“ vyslovil, že náklady soudního exekutora nejsou škodou, a nemohou tak být přičítány k tíži původního exekutora, neboť náleží jemu, nikoli oprávněné (žalobkyni). V