20 Cdo 2935/2024

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 5. 2024, č. j. 3 Co 18/2024-17, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 27. 12. 2023, č. j. 16 C 39/2023-7, kterým soud prvního stupně odmítl pro vady žalobu na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 311/2021-531, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 8. 2021, č. j. 25 Co 92/2016-506, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno dovolací řízení zahájené k dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2019, č. j. 4 Co 137/2019-410.

Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním. Soud prvního stupně věc dovolacímu soudu předložil bez toho, aniž by povinné vyzval k zaplacení soudního poplatku a k zajištění právního zastoupení.

Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále „o. s. ř.“.

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání (§ 241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem.

Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Soud prvního stupně předložil spis dovolacímu soudu, aniž dovolatele vyzval, aby si pro podání dovolání zvolili zástupcem advokáta či notáře a aby podali řádné dovolání prostřednictvím tohoto zástupce. Tento postup odpovídá závěrům Nejvyššího soudu, jemuž je z vlastní činnosti známo (a plyne to i z obsahu spisu), že dovolatelé dlouhodobě zneužívají práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení činí velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníků lze označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu přímo k dovolatelům např. v usnesení ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, v usnesení ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2703/2023, či v usnesení ze dne 1. 2. 2024, sp. zn. 20 Cdo 230/2024. Je tedy zřejmé, že dovolatelé jsou obeznámeni s povinností být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost nutně musí být známa z předchozích řízení.

Povinní rovněž nezaplatili soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že zastavení dovolacího řízení pro nedostatek podmínek řízení zásadně předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.), v intencích projednávané věci k zaplacení soudního poplatku dovolatele znovu nevyzýval. Z postoje dovolatelů v tomto i v dalších řízeních je totiž zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Povinní tak dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívají všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků. Jednání dovolatelů lze tudíž považovat za obstrukční, a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo podle jejich názoru neoprávněně zasaženo.

Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 7. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18).

Dovolatelé neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této procesní povinnosti měli dostatečný prostor. Dovolací soud tedy dovozuje, že i když povinní nebyli vyzváni, aby splnili podmínku povinného zastoupení podle ustanovení § 241 o. s. ř., nemohla být tímto postupem ohrožena jejich procesní práva. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem (srov. usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13).

Nejvyšší soud nepřihlížel ani k vzneseným námitkám podjatosti vůči členům senátu odvolacího soudu, kteří vydali napadené rozhodnutí, jakož i vůči soudcům senátu 20 Cdo Nejvyššího soudu. Povinnými takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno dovodit, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Ostatně jak z obsahu spisu, tak z předchozích řízeních vedených u Nejvyššího soudu je zřejmé, že povinní ve věci reagují obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech stupňů soudů. Námitku podjatosti odůvodněnou pouze těmi okolnostmi, které nejsou způsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněnou vůbec, lze hodnotit jako procesní obstrukci, která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022, nebo ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 233/2024].

Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatelů.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).