20 Cdo 3111/2021

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 10. 8. 2020, č. j. 67 EXE 3943/2019-33, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Pardubice Mgr. Petrem Pelikánem pod sp. zn. 211 Ex 1964/19. Uzavřel, že důvod k zastavení exekuce, vedené podle notářského zápisu sepsaného JUDr. Evou Krejcarovou, notářkou v Praze, pod č. j. N 158/2016, NZ 183/2016, není dán.

Odvolací soud vyšel z nesporných zjištění, že účastníci uzavřeli dne 25. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce, v níž se oprávněný zavázal zapůjčit povinným částku 3 000 000 Kč, a povinní se zavázali tuto částku oprávněnému vrátit do 28. 2. 2017 spolu s úrokem ve výši 2 % p. a. Téhož dne byl mezi účastníky sepsán notářský zápis s dohodou o svolení k vykonatelnosti ve smyslu § 71 notářského řádu a dle bankovního výpisu z téhož dne oprávněný sjednanou částku zaslal na dohodnutý účet. Soud připomněl, že smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt, k jehož uzavření je nutný konsensus smluvních stran i odevzdání peněžních prostředků vydlužiteli (§ 2390 a násl. o. z.). Notářský zápis v souzené věci podle soudu splňuje všechny formální náležitosti exekučního titulu, ač k poskytnutí peněz došlo až po sepisu zápisu. Podle obsahu jde o smlouvu o smlouvě budoucí se závazkem, že oprávněný v dohodnuté době poskytne povinným dohodnutou částku. Finanční částka byla reálně poskytnuta, čímž smlouva o zápůjčce byla uzavřena (k tomu poukázal na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2184/2013). Dohoda zmíněná v notářském zápisu byla vázána na splnění odkládací podmínky, jež bylo prokázáno.

Povinní napadli usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřují v tom, že má být jinak posouzena právní otázka, zda v době sepsání notářského zápisu byla smlouva o zápůjčce platná (respektive ještě vůbec nevznikla), když k datu sepisu notářského zápisu nebyly předány finanční prostředky a nevznikl závazek k jejich vrácení. Poukazují na to, že nebyly-li k datu sepisu notářského zápisu připsány na sjednaný účet žádné finanční prostředky, nebyla smlouva o zápůjčce k datu 25. 4. 2016 uzavřena a závazek k vrácení částky nevznikl. Dluh lze uznat až poté, co vznikl. Samotná smlouva o zápůjčce byla uzavřena až následným převodem peněz. Podle hmotného práva neměl oprávněný ke dni sepisu nárok na vrácení pohledávky, tudíž podle předmětného notářského zápisu nelze vést exekuci a je dán důvod k jejímu zastavení ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Opírá se o judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž dohoda oprávněné a povinné osoby v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti nemá hmotněprávní povahu, tj. sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není rozhodnutím, není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, usnesení ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, usnesení ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, nebo usnesení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018). Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že povinní jen opakují svou předchozí argumentaci, aby oddálili plnění povinnosti. Ztotožňuje se se závěry exekučního soudu a připomíná, že výpisem z účtu prokázal, že k odeslání finančních prostředků, jež jsou předmětem zápůjčky, došlo v den sepsání notářského zápisu, tedy splnil odkládací podmínku dohody vtělené do notářského zápisu, jenž je způsobilým exekučním titulem. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.

Dovolatelé činí předmětem přezkumu otázku, zda v okamžiku sepsání notářského zápisu byla smlouva o zápůjčce platná, respektive zda již vznikla (s tím, že exekuce notářského zápisu je nepřípustná, jelikož v době jeho sepisu neexistoval závazek povinných). Nutno však konstatovat, že na řešení takové otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá a její řešení není pro danou věc relevantní. Odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena okamžikem reálného poskytnutí dohodnuté finanční částky, jenž nastal po sepisu předmětného notářského zápisu (připsáním na účet, což též bylo v řízení nesporné).

Jak vyplývá např. z usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněného pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, jímž velký senát Nejvyššího soudu zaujal odlišnou rozhodovací praxi, dohodu se svolením k vykonatelnosti lze uzavřít nejen o již existující pohledávce nebo jiném nároku účastníka vyplývajícím ze závazkového právního vztahu, ale i o budoucí pohledávce, popř. budoucím nároku (jejíž vznik je vázán na splnění odkládací podmínky); pro právní posouzení věci z hlediska ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není významnou okolnost, že předmět půjčky nebyl povinnému poskytnut ke dni sepisu notářského zápisu, nýbrž to, že oprávněný finanční prostředky povinnému skutečně poskytl. Nejvyšší soud v této souvislosti též zdůraznil, že jednostranný právní úkon povinného o uznání budoucího dluhu, obsažený v předmětném notářském zápisu, je úkonem hmotněprávním, který nemá pro exekuční věc význam.

Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].