20 Cdo 3366/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3366/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 3. 2025 Spisová značka:20 Cdo 3366/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.3366.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Konkurs Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3366/2024-253 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému V. M., zastoupenému Mgr. Veronikou Hronkovou, advokátkou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Havlíčkovo nám. č. 152/4, pro 386 863 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 148 EXE 559/2023, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2024, č. j. 54 Co 147/2024-224, takto: Dovolání povinného se odmítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 13. března 2024, č. j. 148 EXE 559/2023-202, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Exekučními tituly jsou 4 platební výměry vydané Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky v letech 2002-2004, přičemž vymáhaná částka představuje dluhy na pojistném za veřejné zdravotní pojištění a penále. V roce 2005 bylo zahájeno konkursní řízení, do něhož byly vymáhané pohledávky přihlášeny. Konkurs byl zrušen v roce 2021 pro nedostatek majetku. Z hlediska uplatněných dovolacích námitek jsou podstatné následující části odůvodnění: Soud dospěl k závěru, že vymáhané pohledávky nejsou promlčené, neboť základní pětiletá promlčecí doba běžící od právní moci platebních výměrů byla prodloužena z důvodu jejího přerušení vymáháním pohledávek v rámci soudního výkonu rozhodnutí a v rámci konkursního řízení. Platební výměry, které jsou v nyní řešené věci exekučními tituly, obsahují všechny zákonné náležitosti. Co se týče identifikace povinného, právní úprava, podle níž byly dané platební výměry vydány, tj. zákon č. 71/1967 Sb., správní řád, účinný do 31. prosince 2005, nestanovila povinnost identifikovat fyzickou osobu datem narození. Nadto je i bez uvedení data narození povinného z platebních výměrů zřejmé, o kterou osobu se jedná, a tedy nelze z absence tohoto údaje dovozovat nedostatek materiální vykonatelnosti exekučního titulu. Ohledně vymáhání dluhů prostřednictvím soudního exekutora, a nikoliv vlastními silami, soud uvedl, že vymáhaná částka činí 386 855 Kč, přičemž předpokládaná výše nákladů exekuce je 58 030 Kč na odměně soudního exekutora a 3 500 Kč na hotových výdajích (bez daně z přidané hodnoty). V případě dobrovolné úhrady v rámci exekuce by se odměna snížila o 50 %. Za takové situace nelze uvažovat o zjevném nepoměru mezi výší vymáhané pohledávky a předpokládanými náklady exekuce ve smyslu § 175 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. K námitce povinného, že vymáhání pohledávky je v rozporu s dobrými mravy a principy demokratického právního státu, když pohledávka je vymáhána po 16 let trvajícím konkursu, v němž byl zpeněžen majetek povinného, jenž by postačoval k uspokojení věřitelů, avšak správce konkursní podstaty významnou část majetku zpronevěřil, což vedlo ke zrušení konkursu pro nedostatek majetku, soud uvedl, že je třeba rozlišovat právní vztah mezi oprávněnou a povinným na jedné straně a vztah mezi povinným a správcem konkursní podstaty na straně druhé. Oprávněná nenese žádnou vinu na průběhu konkursu a nelze na ni přenášet důsledky jednání správce konkursní podstaty, aby jí bylo znemožněno vymáhání její pohledávky za povinným. Ohledně tvrzené úhrady vymáhaného dluhu v rámci proběhnuvšího trestního řízení soud dospěl k závěru, že úhrada dlužné částky nebyla prokázána. Podle soudu dále skutečnost, že oprávněná přihlásila pohledávky za povinným do konkursu před nabytím právní moci usnesení o konkursu, nemůže být důvodem pro odepření účinků § 20 odst. 8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, účinného do 31. prosince 2007 (dále též jen „zákon o konkursu a vyrovnání“). Oprávněná totiž své pohledávky přihlásila ve lhůtě stanovené usnesením o konkursu, v souladu s § 20 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání. Jako nedůvodnou shledal soud rovněž námitku povinného, že platební výměr nemůže být způsobilým exekučním titulem, neboť tím může podle povinného být pouze upravený seznam přihlášených pohledávek podle § 21 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání. Soud uvedl, že upravený seznam přihlášených pohledávek je podle § 45 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání exekučním titulem pouze pro pohledávky, které v době konkursu nebyly vykonatelné, zatímco vykonatelné pohledávky lze i po skončení konkursu vymáhat na základě původního exekučního titulu (tj. v této věci na základě platebních výměrů oprávněné). Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2024, č. j. 54 Co 147/2024-224, k odvolání povinného rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Co se týče námitky materiální nevykonatelnosti exekučních titulů, odvolací soud odkázal na argumentaci soudu prvního stupně a doplnil, že zatímco na výkaz nedoplatků podle § 53 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, se nepoužijí obecné předpisy o správním řízení, na platební výměr se tyto předpisy vztahují. Soud prvního stupně se tedy správně zabýval tím, zda vykonávané platební výměry obsahují podstatné náležitosti podle § 47 správního řádu, účinného do 31. prosince 2005. Mezi tyto náležitosti nepatřilo uvedení data narození povinného. Pokud povinný s platebními výměry nesouhlasil, měl možnost proti nim brojit odvoláním v rámci správního řízení, což však neučinil. Odvolací soud dospěl shodně jako soud prvního stupně k závěru, že v řešené věci není dán zjevný nepoměr mezi výší nedoplatku a výši nákladů spojených s vymáháním. Rovněž se ztotožnil s argumentací, že oprávněná nenese žádnou odpovědnost za průběh konkursu a protiprávní činnost správce konkursní podstaty. Povinný měl možnost uplatnit svůj nárok na náhradu škody vůči odpovědnému subjektu, vymáhání pohledávky proto není v rozporu s dobrými mravy ani s principy demokratického právního státu. Ohledně tvrzení, že dluh byl uhrazen v rámci proběhnuvšího trestního řízení, odvolací soud uvedl, že státní zástupce sice při hlavním líčení sdělil, že pohledávky oprávněné vůči povinné jsou zaplaceny, šlo však o dlužné částky, pro které bylo vedeno trestní řízení, nikoliv o pohledávky vymáhané v rámci nyní řešené věci, přičemž jde o různé nároky. Odvolací soud rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že oprávněná řádně přihlásila své pohledávky do konkursu, neboť účinky prohlášení konkursu nastávají vyvěšením usnesení na úřední desce soudu, nikoli právní mocí tohoto usnesení, jak tvrdí povinný. Konečně se odvolací soud ztotožnil i s názorem prvostupňového soudu, že § 45 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání pouze zakládá možnost vést výkon rozhodnutí na základě seznamu přihlášených pohledávek, nevylučuje však vedení exekuce na základě původního exekučního titulu. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž v rámci vymezení jeho přípustnosti formuloval následující právní otázky: 1) Zda požadavky na materiální vykonatelnost exekučního titulu splňuje platební výměr, z něhož není patrný výpočet dlužné částky, a zda je z hlediska vykonatelnosti exekučního titulu dostatečným označením povinného uvedení jeho jména, příjmení a adresy, nikoliv však data narození či identifikačního čísla osoby. Při řešení této otázky se odvolací soud podle dovolatele částečně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006, a ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 3989/2007, a částečně jde o otázku dosud dovolacím soudem neřešenou. Podle dovolatele nejsou platební výměry materiálně vykonatelné, neboť nesplňují požadavek na přesné a nepochybné vymezení práv a povinností k plnění vyplývajícímu z výroku rozhodnutí. Ani z jejich odůvodnění není patrný způsob výpočtu dlužného pojistného či penále. Podle dovolatele nelze nahrazovat náležitosti odůvodnění připojením externí listiny. Nadto v obdobném případě mezi týmiž účastníky odvolací soud zastavil exekuci právě pro nedostatek materiální vykonatelnosti exekučního titulu, kterým byl výkaz nedoplatků, jenž po obsahové stránce vykazoval obdobné nedostatky jako platební výměry v nyní řešené věci. Tato skutečnost činí podle dovolatele napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepředvídatelným a v rozporu s jeho legitim