20 Cdo 3391/2024 – Nejvyšší soud

20 Cdo 3391/2024-130 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné R. P., zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz 82/39, proti povinnému R. P., zastoupenému Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, pro 3 860 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 19 EXE 1863/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2024, č. j. 12 Co 352/2023-76, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 1. 8. 2023, č. j. 19 EXE 1863/2022-55, kterým Okresní soud Brno-venkov (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh povinného ze dne 30. 12. 2022 na zastavení exekuce. Odvolací soud uvedl, že povinný po nabytí právní moci exekučního titulu, ale ještě před vydáním vyrozumění o zahájení exekuce, splnil svou platební povinnost, uhrazenou částku proto nelze považovat za v exekuci vymožené plnění [§ 46 odst. 4 věta pátá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]; ve vztahu k vymáhané jistině tak byl dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.)“, bez návrhu. 2. Odvolací soud dále poukázal na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu týkající se závěru, že podání šikanózního exekučního návrhu může představovat důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016). Odvolací soud konstatoval, že v přezkoumávané věci nelze nalézt stejné či obdobné skutkové okolnosti, jež provázely případy řešené v citovaných rozhodnutích. Odvolací soud se přesto pečlivě zabýval rozborem postupů obou účastníků řízení jak v průběhu nalézacího, tak v průběhu exekučního řízení a dospěl k závěru, že počínání oprávněné při podání exekučního návrhu nebylo vedeno snahou zatížit povinného exekučními náklady, naopak zjištěné skutečnosti nasvědčují reálným obavám oprávněné z toho, že povinný exekučním titulem přiznanou finanční částku nebude chtít dobrovolně uhradit. Odvolací soud uvedl, že samotná skutečnost, že oprávněná podala exekuční návrh dříve, než obdržela exekuční titul opatřený doložkou právní moci a vykonatelnosti, nemůže postačovat k úsudku o podání exekučního návrhu za účelem zatížení povinného exekučními náklady. 3. Povinný podal proti exekučnímu titulu odvolání, které následně vzal zpět, a řízení o odvolání bylo proto zastaveno. Odvolací soud konstatoval, že povinný, jenž byl zastoupen advokátem, si měl být dobře vědom, že nastanou právní důsledky vyplývající z ustanovení § 222 odst. 1 o. s. ř., a že se tedy již k datu doručení rozhodnutí odvolacího soudu o zpětvzetí odvolání ocitne v prodlení s úhradou vypořádacího podílu, neboť způsob rozhodnutí odvolacího soudu o zpětvzetí odvolání bylo možné s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat a vzhledem k datu doručení rozsudku si dopočítat, kdy nastane právní moc a vykonatelnost rozsudku po uplynutí jednoměsíční lhůty k plnění. Počínání oprávněné spočívající v neotálení s podáním exekučního návrhu lze dát do souvislosti s argumentací, již oprávněná použila v nesouhlasném vyjádření k odvolání povinného proti exekučnímu titulu (pouze do výroku o pariční lhůtě), kdy kritizovala postup povinného v řízení a upozorňovala, že spor trvá již tři roky, že povinný zmařil mediaci a že měl dostatek možností si prostředky na výplatu podílu zajistit (např. rozjednáním úvěru). Odvolací soud uzavřel, že povinný dostatečně neprokázal své tvrzení, že oprávněná věděla o jeho snaze zajistit si finanční prostředky na úhradu vypořádacího podílu a o skutečnosti, že částku 3 860 000 Kč povinný získá z prodeje nemovitostí (kvůli tomu potřeboval pravomocný rozsudek). Povinný nevysvětlil ani nedoložil, kdy, odkud a jakým způsobem získal částku 3 860 000 Kč; oprávněné ji uhradil dne 16. 11. 2022, přitom tvrdil, že kupní cenu za prodej nemovitostí obdrží až po přepisu vlastnictví v katastru nemovitostí. K prodeji nemovitostí došlo na základě smlouvy ze dne 11. 11. 2022, převod vlastnictví pak byl do katastru nemovitostí zaznamenán až dne 28. 12. 2022 se zpětnými účinky k datu 6. 12. 2022. Odvolací soud přisvědčil oprávněné, že povinný si díky podání odvolání proti exekučnímu titulu a jeho následnému zpětvzetí vytvořil delší časový úsek k tomu, aby mohl prostředky na úhradu vypořádacího podílu získat i jiným způsobem, nikoli pouze prodejem nemovitostí. V průběhu nalézacího řízení povinný nikdy neproklamoval, že bude schopen vypořádací podíl bez problémů uhradit po skončení řízení a že nemovitosti hodlá prodat; v závěrečném návrhu mluvil o hypotéce a obdobně v odvolání zmiňoval řešení získání peněz úvěrovou smlouvou, proto ostatně požadoval delší lhůtu k zaplacení vypořádání. Odvolací soud konečně uvedl, že skutečnost, že předmětem vypořádání a exekuce byla de facto hodnota majetku, který povinný před lety oprávněné daroval, nemá přesah do exekučního řízení v tom smyslu, že by kvůli této okolnosti bylo lze exekuci pro nepřípustnost zastavit, protože by to pak nutně vedlo ke stěží akceptovatelnému závěru, že celé nalézací řízení bylo od počátku zbytečné. 4. Povinný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda jednání oprávněné spočívající v podání exekučního návrhu proti povinnému bylo s ohledem na okolnosti, za kterých exekuční návrh podala, v rozporu s dobrými mravy či nikoliv. 5. Povinný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jednání oprávněné nebylo v rozporu s dobrými mravy. Povinný zdůraznil, že oprávněné bylo již před podáním exekučního návrhu známo, že povinný činí veškeré potřebné kroky pro to, aby mohl oprávněné částku 3 860 000 Kč dobrovolně ve lhůtě stanovené rozsudkem zaplatit. Podle povinného bylo oprávněné též známo, že povinný bude tuto částku vyplácet z prodeje nemovitosti, která mu byla do vlastnictví přikázána exekučním titulem, a že ji proto bude moci zaplatit až poté, kdy bude v katastru nemovitostí předmětná nemovitost přepsána na nového vlastníka, k čemuž katastrální úřad potřeboval mj. právě soudní rozsudek opatřený doložkou právní moci. Bylo tak zřejmé, že povinný bude moci částku oprávněné zaplatit až za několik dní poté, co bude exekuční titul opatřen doložkou právní moci. Povinný uvedl, že ze spisu nalézacího soudu je patrné, že vyznačení doložky právní moci bylo velmi komplikované a zdlouhavé, a situace ohledně vyznačení doložky právní moci tak byla nepřehledná a komplikovaná a oprávněná si toho musela být vědoma, přesto proti povinnému podala exekuční návrh ihned poté, co se jí podařilo získat doložku právní moci na exekuční titul (povinný podal proti exekučnímu titulu odvolání, následně jej vzal zpět a poté, kdy odvolací soud řízení o odvolání zastavil, povinný dne 13. 10. 2022 požádal o vyznačení doložky právní moci na exekuční titul, rozhodnutí s doložkou právní moci však od soudu obdržel až v průběhu listopadu 2022 a než stačil oprávněné přisouzenou částku dobrovolně zaplatit, bylo proti němu zahájeno exekuční řízení). 6. Povinný dále uvedl, že podání exekučního návrhu se příčí dobrým mravům zvlášť za situace, kdy povinný oprávněné spoluvlastnický podíl na nemovitostech v minulosti „ponechal“, přestože vůči ní mohl důvodně uplatnit odvolání (vrácení) daru pro chování obdarované vůči dárci, jež bylo v hrubém rozporu s dobrými mravy (oprávněná byla povinnému v manželství nevěrná). Povinný za trvání manželství s oprávněnou daroval oprávněné ideální jednu polovinu svého nemovitého majetku (který byl následně předmětem vypořádání), a to jako projev dobré vůle. Kdyby povinný tento dar odvolal a požadoval jeho vrácení, oprávněná by neměla nárok na vypořádací podíl. Oprávněná namísto vděčnosti po povinném v exekuci vymáhala vypořádací podíl, přestože věděla, že povinný jí tuto částku během několika dní dobrovolně zaplatí. Povinný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. 8. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v tom směru, že důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je dán i v případě specifického jednání oprávněného, které je zneužitím práva a může spočívat v podání tzv. šikanózního exekučního návrhu. Tím se rozumí takový návrh, jehož podání n