20 Cdo 4361/2011 — Nejvyšší soud

29 ICdo 107/2020 citace  Právní věta:Exekuční návrh spojený s exekučním titulem, který nikdy nevznikl [se seznamem přihlášených pohledávek vzešlým z konkursního řízení vedeného podle zákona o konkursu a vyrovnání ohledně pohledávky, kterou dlužník (úpadce) výslovně popřel], nemá za následek stavení běhu promlčecí doby určené pro „vykonatelné pohledávky“ bez zřetele k tomu, zda exekuční soud podle takového (domnělého) „exekučního titulu“ exekuci (nesprávně) nařídil. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2022 Senátní značka:29 ICdo 107/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.107.2020.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Exekuční titul Promlčení Insolvenční řízení Dotčené předpisy:§ 16 předpisu č. 592/1992 Sb. ve znění do 30.11.2011 § 3036 o. z. § 112 obč. zák. § 20 odst. 8 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 23 odst. 1 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 45 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 173 odst. 4 IZ. ve znění do 31.05.2019 § 191 odst. 2 IZ. ve znění do 31.05.2019 § 198 IZ. ve znění do 31.05.2019 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:6. 9. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:34 / 2023 Anotace:Insolvenční soud určil, že hromadná pohledávka žalobce v celkové výši 2 057 254 Kč (představující neuhrazené platby pojistného na všeobecné zdravotní pojištění), přihlášená do insolvenčního řízení, je po právu. Vyšel přitom ze zjištění, že o promlčení v soukromoprávním smyslu jde v právu veřejném pouze tehdy, určuje-li předpis, že správní orgán přihlíží k promlčení jen k námitce účastníka řízení; jinak je tím de facto míněna prekluze. Insolvenční soud proto dovodil, že pětileté lhůta k předepsání a vymáhání pojistného na zdravotní pojištění je lhůtou prekluzivní, jež se přerušuje provedením úkonu směřujícího k vyměření či vybrání pojistného. Jelikož ohledně pohledávek žalobce běželo, v době jejich přihlášení do konkursu a později do insolvenčního řízení, exekuční řízení, právo žalobce neprekludovalo. K odvolání žalovaných odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu. Oproti soudu prvního stupně přitom konstatoval, že s ohledem na absenci zvlášní úpravy promlčení v § 16 odst. 2 zák. č. 592/1992 Sb., je třeba použít obecné ustanovení § 112 obč. zák. o stavení běhu promlčecí doby. Dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4361/2011, dle nějž se promlčecí doba pro uplatnění vymáhané pohledávky prodlužuje o dobu, po kterou došlo ke stavení promlčecí doby. Odvolací soud následně uzavřel, že podáním exekučního návrhu na základě seznamu přihlášených pohledávek žalobce uplatnil své právo u soudu, čímž došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty. Jestliže žalovaní mínili, že seznam přihlášených pohledávek by neměl být exekučním titulem, pak měli podat návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 o. s. ř., což se nestalo (exekuční řízení stále probíhá a žalobce v něm řádně pokračuje, takže jeho zahájení musí mít za následek stavení promlčecí doby). Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání. Nejvyšší soud se tak zabýval řešením otázky, zda může být seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem a zda lze pro něj nařídit exekuci pro pohledávku, kterou dlužník popřel. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. KSBR 32 INS XY (74) 32 ICm XY 29 ICdo 107/2020-162 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce CALDERSHOT FINANCE LTD., se sídlem v Londýně, 63/66 Hatton Garden Fifth Floor, Suite 23, EC1N 8LE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 05843605, zastoupeného Mgr. Dagmar Lupínkovou, advokátkou, se sídlem v Mladé Boleslavi, Táborská 966/5, PSČ 293 01, proti žalovaným 1/ Mgr. et Mgr. Janu Parmovi, se sídlem v Brně, Rašínova 103/2, PSČ 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. J., a 2/ J. J., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Tomášem Gartšíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (74) 32 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci druhého žalovaného, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS XY, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2020, č. j. 32 ICm XY, 17 VSOL XY (KSBR 32 INS XY), t a k t o: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2020, č. j. 32 ICm XY, 17 VSOL XY (KSBR 32 INS XY), a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2019, č. j. (74) 32 ICm XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Rozsudkem ze dne 26. března 2019, č. j. (74) 32 ICm XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“ nebo „konkursní soud“): [1] Určil, že „hromadná pohledávka“ žalobce (CALDERSHOT FINANCE LTD.) ve výši 2.057.254 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u něj na majetek dlužníka (J. J.) je po právu (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), z ustanovení § 16 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, a z ustanovení § 197 odst. 2 a § 198 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Platby pojistného na všeobecné zdravotní pojištění mají charakter daní. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ads 24/2008 [jde o rozsudek ze dne 6. srpna 2008, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího správního soudu] o promlčení v soukromoprávním smyslu jde v předpisech práva veřejného pouze tehdy, určuje-li takový předpis, že správní orgán přihlíží k promlčení jen k námitce účastníka řízení; jinak je tím de facto míněna prekluze, k níž správní orgán přihlíží z úřední povinnosti. Pětiletá lhůta k předepsání a vymáhání pojistného na zdravotní pojištění upravená v § 16 zákona č. 592/1992 Sb. je tedy podle insolvenčního soudu lhůtou prekluzivní, která se přerušuje provedením úkonu směřujícího k vyměření či vybrání dlužného pojistného (a začíná běžet nová prekluzivní lhůta). Žaloba je tudíž důvodná, neboť právo žalobce neprekludovalo. 4. Ohledně pohledávek, jichž se týká požadované určení, běželo v době, kdy je právní předchůdci žalobce přihlásili do konkursu vedeného na majetek dlužníka u konkursního soudu pod sp. zn. 24 K 5/2004, exekuční řízení (na základě nařízených exekucí, jež přerušily běh prekluzivních lhůt). 5. Konkursní řízení vedené na majetek dlužníka pravomocně skončilo 12. ledna 2008 zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení. Od tohoto okamžiku začala běžet nová pětiletá prekluzivní lhůta pro vymáhání pohledávek vůči dlužníku. 6. Usnesením ze dne 22. září 2010, č. j. 8 EXE 4141/2010-45, které nabylo právní moci dne 8. července 2011, nařídil Okresní soud ve Znojmě (dále jen „exekuční soud“) exekuci k vymožení předmětných pohledávek vůči dlužníku na základě vykonatelného seznamu přihlášených pohledávek vzešlého z označeného konkursního řízení. Od pravomocného skončení konkursního řízení tak dosud neuplynula prekluzivní lhůta (přerušila se usnesením o nařízení exekuce a exekuční řízení dosud formálně běží). Pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka dne 21. dubna 2016 tedy neprekludovaly. 7. K odvolání prvního žalovaného (Mgr. et Mgr. Jana Parmy, jako insolvenčního správce dlužníka) i druhého žalovaného (dlužníka) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. května 2020, č. j. 32 ICm XY, 17 VSOL XY (KSBR 32 INS XY): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Určil, že žalobce a první žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 7.664 Kč (třetí výrok). 8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., z ustanovení § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a z ustanovení § 268 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 9. Insolvenční soud správně vycházel z ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. (ve znění účinném do 31. prosince 2007), nesprávně však vyložil povahu lhůty (jako lhůty prekluzivní). Podle „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze