20 Cdo 4361/2011 – Nejvyšší soud

KSBR 32 INS XY (74) 32 ICm XY 29 ICdo 107/2020-162 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce CALDERSHOT FINANCE LTD., se sídlem v Londýně, 63/66 Hatton Garden Fifth Floor, Suite 23, EC1N 8LE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 05843605, zastoupeného Mgr. Dagmar Lupínkovou, advokátkou, se sídlem v Mladé Boleslavi, Táborská 966/5, PSČ 293 01, proti žalovaným 1/ Mgr. et Mgr. Janu Parmovi, se sídlem v Brně, Rašínova 103/2, PSČ 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. J., a 2/ J. J., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Tomášem Gartšíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (74) 32 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci druhého žalovaného, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS XY, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2020, č. j. 32 ICm XY, 17 VSOL XY (KSBR 32 INS XY), t a k t o: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2020, č. j. 32 ICm XY, 17 VSOL XY (KSBR 32 INS XY), a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2019, č. j. (74) 32 ICm XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Rozsudkem ze dne 26. března 2019, č. j. (74) 32 ICm XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“ nebo „konkursní soud“): [1] Určil, že „hromadná pohledávka“ žalobce (CALDERSHOT FINANCE LTD.) ve výši 2.057.254 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u něj na majetek dlužníka (J. J.) je po právu (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), z ustanovení § 16 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, a z ustanovení § 197 odst. 2 a § 198 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Platby pojistného na všeobecné zdravotní pojištění mají charakter daní. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ads 24/2008 [jde o rozsudek ze dne 6. srpna 2008, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího správního soudu] o promlčení v soukromoprávním smyslu jde v předpisech práva veřejného pouze tehdy, určuje-li takový předpis, že správní orgán přihlíží k promlčení jen k námitce účastníka řízení; jinak je tím de facto míněna prekluze, k níž správní orgán přihlíží z úřední povinnosti. Pětiletá lhůta k předepsání a vymáhání pojistného na zdravotní pojištění upravená v § 16 zákona č. 592/1992 Sb. je tedy podle insolvenčního soudu lhůtou prekluzivní, která se přerušuje provedením úkonu směřujícího k vyměření či vybrání dlužného pojistného (a začíná běžet nová prekluzivní lhůta). Žaloba je tudíž důvodná, neboť právo žalobce neprekludovalo. 4. Ohledně pohledávek, jichž se týká požadované určení, běželo v době, kdy je právní předchůdci žalobce přihlásili do konkursu vedeného na majetek dlužníka u konkursního soudu pod sp. zn. 24 K 5/2004, exekuční řízení (na základě nařízených exekucí, jež přerušily běh prekluzivních lhůt). 5. Konkursní řízení vedené na majetek dlužníka pravomocně skončilo 12. ledna 2008 zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení. Od tohoto okamžiku začala běžet nová pětiletá prekluzivní lhůta pro vymáhání pohledávek vůči dlužníku. 6. Usnesením ze dne 22. září 2010, č. j. 8 EXE 4141/2010-45, které nabylo právní moci dne 8. července 2011, nařídil Okresní soud ve Znojmě (dále jen „exekuční soud“) exekuci k vymožení předmětných pohledávek vůči dlužníku na základě vykonatelného seznamu přihlášených pohledávek vzešlého z označeného konkursního řízení. Od pravomocného skončení konkursního řízení tak dosud neuplynula prekluzivní lhůta (přerušila se usnesením o nařízení exekuce a exekuční řízení dosud formálně běží). Pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka dne 21. dubna 2016 tedy neprekludovaly. 7. K odvolání prvního žalovaného (Mgr. et Mgr. Jana Parmy, jako insolvenčního správce dlužníka) i druhého žalovaného (dlužníka) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. května 2020, č. j. 32 ICm XY, 17 VSOL XY (KSBR 32 INS XY): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Určil, že žalobce a první žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 7.664 Kč (třetí výrok). 8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., z ustanovení § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a z ustanovení § 268 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 9. Insolvenční soud správně vycházel z ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. (ve znění účinném do 31. prosince 2007), nesprávně však vyložil povahu lhůty (jako lhůty prekluzivní). Podle „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2011, sp. zn. 20 Cdo 5031/2009 [jde o usnesení, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu], při absenci bližší úpravy promlčení v ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. je třeba obsah tohoto pojmu vykládat analogicky podle ustanovení § 100 až 114 obč. zák., jakožto obecného předpisu upravujícího institut promlčení, což platí i ohledně běhu promlčecí lhůty. Podle „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 30 Cdo 4337/2013 (jde o usnesení), protože ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. v rozhodném znění pro vymáhání pojistného neobsahuje v tomto směru zvláštní úpravu, je třeba použít ustanovení § 112 věty druhé obč. zák. o stavení běhu promlčecí doby v případě řádného pokračování v zahájeném řízení. 10. Podle „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2006, sp. zn. 20 Cdo 2219/2005 (jde o usnesení), se ustanovení § 112 věty druhé obč. zák. vztahuje i na běh promlčecí doby k vymáhání práva na pojistné a penále na všeobecné zdravotní pojištění. 11. Dále odvolací soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2012, sp. zn. 20 Cdo 4361/2011 (jde o usnesení), dle kterého stavení běhu promlčecí doby ve smyslu § 112 obč. zák. zajišťuje ochranu věřiteli, který uplatní v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, v tom smyslu, že promlčecí doba od tohoto uplatnění práva po dobu řízení neběží. Za uplatnění práva, jež bylo pravomocně přiznáno, se považuje i podání návrhu na výkon rozhodnutí či exekuci. Je-li takový návrh podán, pak po dobu exekučního řízení, v němž je řádně pokračováno, promlčecí doba neběží; je-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce podán opakovaně, pak při splnění podmínky řádného pokračování v řízení dochází k dalšímu (opakovanému) stavení lhůty. Ve svém důsledku to znamená, že promlčecí doba pro uplatnění vymáhané pohledávky se prodlužuje o dobu, po kterou došlo ke stavení promlčecí doby. 12. Pohledávka původně náležející Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (dále jen „zdravotní pojišťovna č. 1“) [dále též jen „dílčí pohledávka č. 1“] byla pravomocně přiznána platebními výměry, které nabyly právní moci 23. května 2002. Dne 25. února 2004 ji tento věřitel uplatnil přihláškou v konkursním řízení, čímž došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty, jejíž běh pokračoval od 12. ledna 2008, kdy skončil konkurs na majetek dlužníka. 13. Pohledávka původně náležející Vojenské zdravotní pojišťovně (dále jen „zdravotní pojišťovna č. 2“) [dále též jen „dílčí pohledávka č. 2“] představovala penále za dobu od 1. července 2003 do 5. února 2004. Dne 3. března 2004 ji tento věřitel uplatnil přihláškou v konkursním řízení, čímž došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty, jejíž běh pokračoval od 12. ledna 2008. 14. Pohledávka původně náležející Hutnické zdravotní pojišťovně (dále jen „zdravotní pojišťovna č. 3“) [dále též jen „dílčí pohledávka č. 3“] byla zčásti pravomocně přiznána platebním výměrem ze dne 25. června 2002 a zčásti částečně představuje nedoplatek pojistného za dobu do 5. února 2004. Dne 9. března 2004 ji tento věřitel uplatnil přihláškou v konkursním řízení, čímž došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty. 15. Pohledávka původně náležející Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra (dále jen „zdravotní pojišťovna č. 4“) [dále též jen „dílčí pohledávka č. 4“] vyplývá z platebních výměrů, které nabyly právní moci dne 10. června 2002 a dne 3. února 2004. Dne 10. března 2004 ji tento věř