20 Cdo 626/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 626/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 6. 2022 Spisová značka:20 Cdo 626/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.626.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Výživné Dotčené předpisy:čl. 62 Nařízení () č. 259/68 čl. 67 Nařízení () č. 259/68 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 8. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 626/2022-588 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D, ve věci oprávněné N. T., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Andreou Grivalskou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Jičínská č. 1346/6, proti povinnému R. T., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Čapkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 573/12, za účasti manželky povinného B. T., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Bohumilem Měšťánkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Čs. armády č. 828/34, pro dlužné výživné ve výši 301 140 Kč a pro běžné výživné ve výši 25 000 Kč, o návrhu povinného na zastavení exekuce a o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 1644/2018, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu ze dne 23. září 2021, č. j. 58 Co 194, 292/2021-489, takto: Dovolání povinného proti části výroku odvolacího soudu, kterým byly zrušeny výroky soudu prvního stupně o zastavení řízení o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekučního řízení a o náhradě nákladů řízení mezi oprávněnou a manželkou povinného, se odmítá, ve zbytku se dovolání zamítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 29. března 2021, č. j. 68 EXE 1644/2018-343, ve znění opravného usnesení ze dne 1. července 2021, č. j. 68 EXE 1644/2018-431, a doplňujícího usnesení ze dne 1. července 2021, č. j. 68 EXE 1644/2018-432, rozhodl o zastavení exekuce proti povinnému, jenž byla vedena soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5 (dále též jen „soudní exekutor“), na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 10. srpna 2018, č. j. 68 EXE 1644/2018-12, k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné za dlužné výživné ve výši 301 140 Kč a k uspokojení běžného výživného splatného vždy do 15. dne každého měsíce předem, počínaje za měsíc červenec 2018 ve výši 25 000 Kč, podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. února 2014 pod č. j. 0 P 608/2013-60, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. listopadu 2017 pod č. j. 0 P 608/2013-140, a dále rozhodl o zastavení řízení o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekučního řízení a uložil oprávněné povinnost uhradit povinnému a manželce povinného náhradu nákladů exekučního řízení a soudnímu exekutorovi náklady exekuce. Soud prvního stupně při rozhodování vycházel ze skutečnosti, že dlužné výživné bylo povinným uhrazeno dne 21. prosince 2017 a běžné výživné je pravidelně hrazeno povinným ve výši 14 400 Kč a jeho zaměstnavatelkou, Evropskou komisí (dále též jen „zaměstnavatelka povinného“), ve výši 10 600 Kč měsíčně. Jelikož běžné výživné je v současné době hrazeno řádně a včas, není důvod pro pokračování v exekučním řízení, a soud proto vyhověl návrhu povinného na zastavení exekuce. K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. září 2021, č. j. 58 Co 194, 292/2021-489, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení exekuce, ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi oprávněnou a povinným a ve výroku o nákladech exekuce, tak, že návrh povinného na zastavení exekuce zamítl, a ve výroku o zastavení řízení o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekučního řízení a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi oprávněnou a manželkou povinného, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal odvolání oprávněné důvodným a neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že platbou příspěvku na výživné a vzdělání oprávněné ze strany zaměstnavatelky povinného byla plněna vyživovací povinnost povinného k oprávněné, neboť po doplněném dokazování vzal za prokázané, že zaměstnavatelka povinného vyplácí od 1. června 2014 rodinné přídavky matce oprávněné, přičemž tyto přídavky zahrnují příspěvek na vyživované dítě a příspěvek na vzdělání, avšak rodinné přídavky nejsou součástí základního platu povinného, zaměstnavatelka povinného tyto dávky proplácí toliko v případě, pokud její zaměstnanec má nezaopatřené dítě a nemohou být započteny k úhradě výživného stanoveného soudem. Podle odvolacího soudu by platba výživného sice mohla být plněna prostřednictvím třetí osoby, např. v případě dohody povinného se zaměstnavatelem o srážkách ze mzdy, v daném případě ale povinný žádnou obdobnou dohodu se zaměstnavatelem neuzavřel. Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že plnil-li povinný výživné pouze zčásti (o čemž nebylo mezi účastníky sporu), domnívaje se, že ve zbylém rozsahu za něj plní zaměstnavatel, byl jeho názor nesprávný. Povinnému tak vznikl dluh na výživném a předpoklad pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g), příp. písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „o. s. ř.“), není dán a návrh povinného na zastavení exekuce je třeba zamítnout. S ohledem na to se soud prvního stupně věcně nezabýval návrhem manželky povinného na zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu postihujícího její účet, odvolací soud v této části napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v dovolacím soudem dosud neřešené otázce hmotného práva, a to, zda úhradou příspěvků na vyživované dítě a na vzdělání ze strany zaměstnavatele povinného je do výše těchto příspěvků plněna povinnost hradit oprávněné výživné. Odvolací soud posoudil uvedenou otázku nesprávně, dospěl-li k závěru, že povinný neplní svoji vyživovací povinnost v plné výši. Podle povinného je jeho vyživovací povinnost vůči oprávněné hrazena řádně a včas, neboť povinný každý měsíc hradí oprávněné částku ve výši 14 400 Kč a kromě toho oprávněná pravidelně dostává i částku ve výši 10 600 Kč jako příspěvek na výživné od zaměstnavatelky povinného, která oprávněné nadto vyplácí i příspěvek na vzdělání. Součet uvedených plateb ve prospěch oprávněné značně přesahuje vyživovací povinnost stanovenou povinnému. Veškeré uvedené příspěvky jsou součástí platu povinného a jsou hrazeny oprávněné pouze z důvodu, že povinný jejich vyplacení zajistil. Dále podle povinného odvolací soud nesprávně posoudil i otázku, zda je k plnění výživného třetí osobou za povinného nutná výslovná dohoda nebo postačuje dohoda konkludentní. Mezi povinným a matkou oprávněné došlo (v době nezletilosti oprávněné) k uzavření dohody o hrazení výživného, podle které měl otec hradit oprávněné ze svého částku ve výši 14 400 Kč, a částka ve výši 10 600 Kč měla být hrazena zaměstnavatelkou povinného. Povinný postupoval v souladu s uvedenou dohodou a požádal svoji zaměstnavatelku o vyplácení příspěvků oprávněné. Povinný má za to, že popsané jednání postačuje k závěru o plnění výživného oprávněné prostřednictvím plateb zaměstnavatelky a navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a uložil oprávněné povinnost nahradit povinnému náhradu nákladů odvolacího i dovolacího řízení. Povinný zároveň požádal o odklad právní moci napadeného rozhodnutí do doby rozhodnutí dovolacího soudu, neboť případným provedením exekuce ze strany soudního exekutora by došlo k závažnému ohrožení práv povinného. Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání povinného uvedla, že v dovolání absentuje vymezení podmínek přípustnosti dovolání a povinný především napadá skutkové závěry odvolacího soudu. Povinný podle oprávněné účelově označuje rodinnou dávku za příspěvek na výživné, přestože se jedná o příspěvek na vyživované dítě, jak vyplývá z doslovného překladu i účelového určení uvedené dávky. S argumentací povinného oprávněná nesouhlasila a plně se ztotožnila se závěry odvolacího soudu, navrhla proto, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl, případně zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další záko