20 Cdo 665/2010 — Nejvyšší soud

20 Cdo 665/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2011 Spisová značka:20 Cdo 665/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.665.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Exekuce Výkon rozhodnutí cizozemského soudu Vykonatelnost rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. § 68a odst. 1 předpisu č. 97/1963Sb. § 68c odst. 1 předpisu č. 97/1963Sb. čl. 38 odst. 1 Nařízení (ES) č. 44/2001 čl. 44 Nařízení (ES) č. 44/2001 čl. 34 Nařízení (ES) č. 44/2001 čl. 35 Nařízení (ES) č. 44/2001 Kategorie rozhodnutí:D EU Zveřejněno na webu:14. 12. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.2.2012IV.ÚS 646/12doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto5.6.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 665/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného: Slovenský vodohospodársky podnik, š.p., se sídlem v Žilině, Nám. M. R. Štefánika 1, identifikační číslo osoby 36022047, Slovenská republika, zastoupeného JUDr. Dušanem Ivanem, advokátem se sídlem v Bratislavě, Na vŕšku 2, Slovenská republika, proti povinnému BRNO TRUST, a.s., se sídlem v Brně, Veselá 169/24, identifikační číslo osoby 645 08 251, zastoupenému JUDr. Jánem Čarnogurským, advokátem se sídlem v Bratislavě, Dostojevského rad 1, Slovenská republika, adresa pro doručování: JUDr. Jiří Bönisch, advokát se sídlem v Brně, Ječná 29a, pro 142.583.757,60 Sk s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 3139/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2009, č. j. 20 Co 876/2008, 20 Co 877/2008 - 128, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně usnesením ze dne 26. 5. 2008, č. j. 96 Nc 3139/2008 - 7, nařídil exekuci na majetek povinného podle vykonatelných rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě ze dne 7. 12. 2004, č. j. 38 Cb 83/01 - 286, a ze dne 18. 1. 2005, č. j. 38 Cb 83/01 - 299, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 2 Obo 259/2007, a doplňujícím rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 2 Obo 259/2007, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 142.583.757,60 Sk, úroku ve výši 92.455.069,30 Sk a nákladů předcházejícího řízení ve výši 600.000,- Sk, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Exekutorský úřad Praha 5; dále rozhodl, že povinný je povinen uhradit oprávněnému a soudnímu exekutorovi náklady exekuce, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím, s tím, že nařízení se vztahuje i na tyto náklady. Usnesením ze dne 21. 7. 2008, č. j. 96 Nc 3139/2008 - 37, Městský soud v Brně prohlásil rozsudek Krajského soudu v Bratislavě ze dne 7. 12. 2004, č. j. 38 Cb 83/01 - 286, doplňující rozsudek téhož soudu ze dne 18. 1. 2005, č. j. 38 Cb 83/01 - 299, rozsudek Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 2 Obo 259/2007, a doplňující rozsudek téhož soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 2 Obo 259/2007, za vykonatelné na území České republiky. Při svém rozhodnutí vycházel z čl. 38 bodu 1. a čl. 55 bodu 1 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), a vzhledem k tomu, že oprávněný soudu předložil notářem ověřené stejnopisy citovaných rozhodnutí s doložkou právní moci a vykonatelnosti, prominul oprávněnému předložení osvědčení podle čl. 54 citovaného nařízení, „neboť by došlo ke zbytečnému prodlužování daného exekučního řízení“. K odvolání povinného krajský soud napadeným rozhodnutím obě usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť shodně s ním dospěl k závěru, že předpoklady pro prohlášení citovaných rozhodnutí Slovenských soudů za vykonatelné na území České republiky a pro nařízení exekuce byly splněny (čl. 38 bod 1., čl. 53, čl. 55 bod 1 a čl. 54 nařízení Brusel I); v dané věci nebylo vydáno dřívější rozhodnutí v jiném členském státě nebo třetí zemi (čl. 34 bod 4), ani takové rozhodnutí nebylo vydáno v České republice (čl. 34 bod 3), nebylo tvrzeno ani osvědčeno, že by v nalézacím řízení povinnému nebyl řádně doručen návrh, resp. že by rozhodnutí, které je exekučním titulem, bylo kontumačním (čl. 34 bod 2), prohlášení vykonatelnosti nemůže být ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem České republiky (čl. 34 bod 1) a nebyly porušeny ani oddíly 3, 4, a 6 kapitoly II nařízení Brusel I týkající se příslušnosti soudu. K námitkám povinného směřujícím proti usnesení soudu prvního stupně o prohlášení vykonatelnosti exekučních titulů na území České republiky krajský soud uvedl, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat tvrzený nedostatek pasivní věcné legitimace, spočívající v tom, že exekuční titul směřuje proti organizační složce právnické osoby BRNO TRUST, a.s., se sídlem v Bratislavě, nikoliv proti této právnické osobě (z čehož povinný dovozoval, že soud měl postupovat podle § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř.), a že se nemůže zabývat ani tím, že proti exekučnímu titulu byl podán mimořádný opravný prostředek (dovolání) k Nejvyššímu soudu Slovenské republiky se současným návrhem na odklad vykonatelnosti titulu (v tomto ohledu odkázal na rozhodnutí Evropského soudního dvora C-267/97 ve věci Eric Coursier vs Fortis Bank S.A., Martine Coursier, a na § 161 odst. 2, § 236 a § 243e zákona č. 99/1963 Zb., občanského sudného poriadku Slovenské republiky (dále jen „o. s. p.“), podle nichž nemá podání dovolání vliv na právní moc ani vykonatelnost podkladového rozhodnutí). Stejně tak tvrzení povinného, že návrh na prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu podala neoprávněná osoba, nemá na právní posouzení věci žádný vliv, neboť dohoda o plné moci mezi oprávněným a jeho zástupcem byla uzavřena, žádný z těchto subjektů ji nezpochybňuje, přičemž přepis v údaji data na písemném průkaze plné moci nemůže mít za následek neexistenci dohody o plné moci, případně jednatelství bez příkazu, jak dovozuje povinný. Dohoda o plné moci k zastupování v soudním řízení totiž nemá obligatorní písemnou formu, z čehož vyplývá, že „písemný doklad“ může být posouzen i jako „potvrzení“, že dohoda o zastupování byla uzavřena. Dále odvolací soud dovodil, že o návrhu na prohlášení vykonatelnosti cizího rozhodnutí a o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuci) může soud rozhodnout jedním rozhodnutím, nic však nebrání tomu, aby vykonatelnost byla prohlášena samostatnými rozhodnutími („lhostejno v jakém pořadí“) a že i odvolací soud může rozhodnout jedním rozhodnutím. S námitkami povinného proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce (v podstatě totožnými jako proti usnesení o prohlášení vykonatelnosti exekučních titulů na území ČR) se odvolací soud vypořádal tak, že návrh na nařízení exekuce podal subjekt, kterému z pravomocného exekučního titulu svědčí právo (oprávněný), že je vedena vůči subjektu, který je z tohoto titulu zavázaným povinným, že exekuce byla nařízena v rozsahu přísudku exekučními tituly danými a že není v rozporu s veřejným pořádkem České republiky. Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odvolací soud rozhodl předčasně, jestliže rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, a že exekuce výrazným a neodvratným způsobem zasahuje do jeho existence, čímž soud „riskuje odpovědnost státu za náhradu škody v důsledku nesprávného (nezákonného) rozhodnutí a postupu“. Má za to, že nezastavil-li soud exekuci, měl alespoň povolit její odklad, neboť generální prokurátor Slovenské republiky podal mimořádné dovolání k Nejvyššímu soudu Slovenské republiky (pod sp. zn. 1 M Obdo V 6/2009), přičemž v rámci tohoto řízení se soud bude zabývat jeho námitkami o nedostatku pasivní věcné legitimace v nalézacím řízení, která „je jednou z procesních podmínek řízení ve smyslu § 104 o. s. ř.“; pokud by dovolací soud exekuční tituly zrušil nebo změnil, a to i jen částečně, „byly by neplatné a nezákonné“. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně posoudily otázku pasivní legitimace, že odvolací soud nevycházel ze svého rozhodnutí sp. zn. 12 Co 556/2002 ani z rozhodnu