20 Cdo 925/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 925/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 9. 2021 Spisová značka:20 Cdo 925/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.925.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuční návrh Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 11. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 925/2021-204 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného R. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Andrejem Gundelem, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 58/26, proti povinné A. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 6, Stavitelská 1099/6, pro 90 000 EUR, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 34 EXE 1058/2018, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2020, č. j. 17 Co 292/2020-172, t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2020, č. j. 17 Co 292/2020-172, a odvoláním dotčený výrok usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. června 2020, č. j. 34 EXE 1058/2018-146, se vyjma části výroků, na základě nichž byla exekuce zastavena pro vymáhání pohledávky oprávněného ve výši 8 733,62 EUR, ruší a v tomto rozsahu se vrací věc Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: 1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání oprávněného usnesením ze dne 18. 11. 2020, č. j. 17 Co 292/2020-172, potvrdil v odvolatelem napadených výrocích usnesení Okresního soudu Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) ze dne 30. 6. 2020, č. j. 34 EXE 1058/2018-146, který exekuci vedenou na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 18. 6. 2018, č. j. 34 EXE 1058/2018-13, zastavil (výrok I. usnesení soudu prvního stupně) a rozhodl o náhradě nákladů exekučního řízení resp. exekuce (výroky III. a IV.); zároveň odvolací soud uložil oprávněnému povinnost zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 313,50 Kč. 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je od 11. 6. 2018, kdy byl soudnímu exekutorovi doručen návrh) vedena u pověřeného soudního exekutora Mgr. Martina Horáka, Exekutorský úřad Tábor, podle pravomocného a ode dne 3. 2. 2018 vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Žilině ze dne 11. 4. 2017, č. j. 13 C/276/2015-86, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Žilině ze dne 8. 11. 2017, č. j. 7 Co 272/2017-109, opatřeného osvědčením o evropském exekučním titulu vydaným Okresním soudem v Žilině dne 9. 5. 2018 (dále rovněž „exekuční titul“), za účelem uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 90 000 EUR. Exekučním titulem bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví oprávněného a povinné k pozemku č. parc. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku č. parc. XY, zapsaným v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY, Slovenská republika (dále „pozemky“), jejichž vlastníkem se na základě vypořádání podílového spoluvlastnictví stala povinná, která byla současně zavázána, aby oprávněnému zaplatila vypořádací podíl ve výši 90 000 EUR do šedesáti dnů od právní moci exekučního titulu. Povinná je dále spolu s manželem vlastníkem pozemkových parcel č. parc. XY, č. parc. XY a č. parc. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY (dále „nemovité věci“), které jsou zatíženy smluvním zástavním právem ve prospěch Reiffeisen stavební spořitelny, a. s. Oprávněný dne 29. 3. 2018 navrhl u Okresního soudu v Žilině zřízení exekučního zástavního práva na pozemcích a udělil souhlas s jejich prodejem, který následně (27. 7. 2018) odvolal. Domáhal se rovněž u téhož soudu zřízení zabezpečovacího zástavního práva k těmto pozemkům, avšak soud takový návrh zamítl. U pozemků v katastrálním území XY byly v katastru nemovitostí zapsány poznámky mj. ohledně zahájení exekuce a řízení o vrácení daru vyvolaného žalobou matky oprávněného (vedeného u Okresního soudu v Žilině pod sp. zn. 14 C 1/2018). 3/ Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že v důsledku jednání oprávněného povinná nemohla splnit vynucovanou povinnost a za této situace lze návrh oprávněného označit jako šikanózní ve smyslu důvodu k zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Z exekučního titulu vyplynulo, že povinná deklarovala svou schopnost zaplatit vypořádací podíl, přičemž k tomuto účelu potřebné finanční prostředky „mohly být získány i z úvěru poskytnutého bankou“. Podle zjištění odvolacího soudu požádala povinná o poskytnutí spotřebního úvěru ve výši 90 000 EUR u Československé obchodní banky, a. s. (dále „ČSOB, a. s.“), a tato žádost jí byla bankou zamítnuta. Podání návrhu oprávněným na vydání zabezpečovacího opatření v době, kdy ani neuplynula lhůta k plnění, zablokovalo získání úvěru, z něhož povinná mohla vymáhanou pohledávku uhradit, nebyla-li žádná jiná překážka pro poskytnutí úvěru ze strany banky sdělena. Toto jednání je třeba posoudit v kontextu s dalším postupem oprávněného, který krátce po uplynutí lhůty k plnění podal exekuční návrh na Slovensku, avšak následně, když soudní exekutor vyrozuměl účastníky o provedení exekuce prodejem pozemků, vzal oprávněný svůj souhlas coby základní předpoklad pro provedení exekuce zpět a upřednostnil tím zájem matky účastníků - domáhající se vrácení daru (pozemků) - před uspokojením své pohledávky z výtěžku prodeje pozemků. Ve stejném období oprávněný podal exekuční návrh proti povinné v České republice. Exekucí dotčené nemovité věci v České republice jsou zatíženy zástavním právem pro zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru a povinná je využívá k bydlení se svou rodinou. To sice samo o sobě není důvodem pro zastavení exekuce, nicméně odvolací soud přihlédl „k postoji“ oprávněného, který ohledně exekučního prodeje pozemků na Slovensku svůj souhlas odvolal z důvodu toliko dílčího uspokojení své pohledávky (pro případ úspěchu matky účastníků ve sporu o vrácení daru), oproti tomu „částečné uspokojení pohledávky při prodeji nemovitých věcí v České republice jako problém nevidí, byť se odvolává na možnost uspokojení pohledávky i dalšími způsoby provedení exekuce“, které však záleží na volbě exekutora. S přihlédnutím k výši vymáhané pohledávky a zjištěnému majetku povinné se úplné uspokojení pohledávky jinými způsoby nejeví jako příliš reálné. Odvolací soud označil za správnou i teoretickou úvahu soudu prvního stupně, který připomněl, že v rámci jednoho exekučního řízení prodejem více nemovitých věcí v České republice by exekuce podle § 58 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), postihovala k bydlení povinnou a její rodinou užívané nemovité věci až za situace nepostačujícího uspokojení pohledávky oprávněného z prodeje jiných nemovitostí. Nakonec by to byla právě povinná, kdo by mohl svým souhlasem ovlivnit pořadí způsobů provedení exekuce, nikoliv oprávněný, který se domáhá uspokojení své pohledávky. 4/ Ohledně vymáhané částky ve výši 8 733,62 EUR odvolací soud potvrdil zastavení exekuce z důvodu oprávněným uznaného (nesporného) zápočtu vzájemné pohledávky povinné (viz bod 19 odůvodnění napadeného usnesení). 5/ Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním (k doplnění dovolání podanému dne 2. 3. 2021 dovolací soud vzhledem k jeho opožděnosti nemohl přihlédnout - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003), jehož přípustnost vymezil tvrzením, že „odvolací soud se při svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, a to v otázkách „kdy lze návrh na zahájení exekučního řízení považovat za šikanózní“, a „co se rozumí pod povinností součinnosti oprávněného ve vztahu ke splnění povinnosti dlužníka“. K pojmu „šikanóznost návrhu“ dovolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018, a ze dne 28. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, jakož i na nález Ústavního soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 3216/14, zdůraznil-li v souvislosti s uvedenou judikaturou, že oproti posuzované věci byly řešeny odlišné situace. K otázce součinnosti oprávněného poukázal především na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2008, sp