20 Cdo 97/2026 — Nejvyšší soud

20 Cdo 97/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:20 Cdo 97/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.97.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1334/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 97/2026-130 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné MORAVSKÉ VODÁRENSKÉ, a. s., se sídlem v Olomouci, Tovární č. 1059/41, identifikační číslo osoby 61859575, proti povinnému P. P., zastoupenému Mgr. Romanem Hanzelkou, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova č. 58/31, pro 8 734 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 22 EXE 1305/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 10. března 2025, č. j. 60 Co 57/2025-93, takto: I. Dovolání povinného se odmítá. II. Oprávněná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Zlíně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. června 2011, č. j. 22 EXE 1305/2011-10, jenž nabylo právní moci dne 27. července 2011, nařídil exekuci podle rozsudku soudu prvního stupně ze dne 5. listopadu 2010, č. j. 36 C 249/2010-24, k uspokojení pohledávky oprávněné a vedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Iva Dědka, Exekutorský úřad Zlín. JUDr. Ivu Dědkovi zanikl výkon funkce soudního exekutora ke dni 22. června 2012 a do uvolněného Exekutorského úřadu Zlín byl dne 1. 1. 2013 jmenován soudní exekutor Mgr. Marek Jenerál, který exekuci nadále vedl. Soud prvního stupně usnesením ze dne 25. října 2024, č. j. 22 EXE 1305/2011-70, zastavil řízení o návrhu povinného ze dne 28. července 2023 doplněném podáním ze dne 1. září 2024 na zastavení shora označené exekuce (výrok I) a oprávněné nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II). Vysvětlil, že zvláštní podmínkou řízení o návrhu na zastavení exekuce je existence probíhající exekuce. Pokud v této věci byla exekuce již provedena (skončena), nelze se návrhem na zastavení exekuce zabývat a je třeba takové řízení pro nedostatek podmínky řízení zastavit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2011, sp. zn. 20 Cdo 3513/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 2071/2012). K tomu poznamenal, že připuštěním rozhodování o návrhu povinného na zastavení provedené exekuce by došlo k porušení zásady procesní ekonomie, jelikož uvedení v předešlý stav je podle § 57 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“, vyloučeno. Soud prvního stupně zároveň připustil, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu lze výjimečně zastavit i skončenou exekuci, nicméně v projednávané věci se o takový případ nejedná. Připomněl, že exekuční řízení je ovládáno zásadou zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu; exekuční soud je obsahem vykonávaného rozhodnutí vázán, je povinen z něj vycházet a prolomit tuto zásadu lze jen tehdy, pokud by exekuce vedle ke zcela zjevné nespravedlnosti nebo by byla v rozporu s principy právního státu. Zde je exekučním titulem pravomocné a vykonatelné rozhodnutí nezávislého soudu (nikoliv např. rozhodčí nález ve věcech spotřebitelů), proto exekuční soud nemůže jakkoliv přihlížet ke skutečnostem, které nastaly před jeho vydáním. Povinný byl v době vydání exekučního titulu již několik let zletilý, mohl tak námitku, že v době uzavření smlouvy o dodávce vody a odpadních vod s právním předchůdcem oprávněné mu bylo pouze 15 let, uplatnit v nalézacím řízení, případně po vydání usnesení o nařízení exekuce prostřednictvím odvolání proti tomuto usnesení či návrhem na zastavení exekuce po dobu jejího provádění. Povinný se ovšem začal bránit až po více než 10 letech po skončení exekuce. Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. března 2025, č. j. 60 Co 57/2025-93, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky pro mimořádné zastavení exekuce, která již dříve byla skončena. Uvedl, že věcný přezkum nalézacího titulu je v exekučním řízení zásadně nepřípustný. Výjimkou z tohoto pravidla dochází k narušení právní jistoty, a je proto třeba přistupovat k jejímu povolení ve zcela ojedinělých případech, kdy nelze využít jiné prostředky nápravy, kdy jejich nevyužití nelze účastníkovi důvodně přikládat k tíži a kdy je v exekučním řízení požadované plnění hrubě nemravné či v rozporu s hodnotami demokratického právního státu. Zde je exekučním titulem rozhodnutí soudu, nelze tak na něj vztáhnout judikaturu Ústavního soudu utvořenou v souvislosti s nedostatkem pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu z důvodu neplatné rozhodčí doložky ve spotřebitelských sporech. V exekuci vymáhaná peněžitá částka vycházela ze spotřebitelské smlouvy o dodávce pitné vody a odvádění odpadních vod a sestávala z jistiny za dlužné vodné a stočné v konkrétním období a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Z obsahu spisu soud neshledal, že by exekučním titulem přiznané plnění mělo být z jakéhokoliv důvodu nemravné či rozporné s hodnotami demokratického právního státu. Skutečnost, že povinný nebyl pasivně věcně legitimován, měl uplatnit právě v nalézacím řízení. Rovněž jde o plnění bagatelního rozsahu, proto lze dovodit v souladu s judikaturou Ústavního soudu, že k zásahu do ústavně zaručených práv by mohlo dojít v takovém případě pouze ve výjimečných případech. Odvolací soud dále doplnil, že ve vedení nalézacího řízení soudem prvního stupně pod sp. zn. 36 C 249/2010 neshledal žádný extrémní deficit. Povinnému (žalovanému) bylo doručeno předvolání k jednání, žaloba i výzva k vyjádření k žalobě do vlastních rukou (fikcí) na jeho tehdejší adresu trvalého pobytu. K přípravě na jednání měl necelý měsíc. Exekuční titul, jenž byl vydán po provedeném dokazování sdělením obsahu listin ve spise a který byl dostatečně odůvodněn, byl povinnému následně opět doručen fikcí na adresu jeho tehdejšího trvalého pobytu. Pravomocným se stal dne 13. prosince 2010 a vykonatelným dne 17. prosince 2010, přičemž exekuční návrh ve věci byl podán až dne 16. května 2011. Povinný (resp. jeho obecná zmocněnkyně – matka) se prokazatelně s jeho obsahem seznámil dne 15. června 2017, opětovně pak dne 24. srpna 2023. Pasivní věcná legitimace je otázkou důvodnosti podané žaloby, nikoliv podmínek řízení, přičemž povinný měl v době podání žaloby více než 25 let, zároveň nebylo zjištěno, že by byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům či dokonce této způsobilosti zbaven. Povinný ani netvrdí žádné mimořádné okolnosti, pro něž se nemohl účastnit nalézacího řízení, proč nemohl využít zvláštních prostředků nápravy (obnovy řízení či žaloby pro zmatečnost), případně podat ústavní stížnost, jakož ani to, proč podal návrh na zastavení exekuce po takové době od jejího skončení. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítl, že odvolací soud se při řešení otázky možnosti přezkumu věcné správnosti exekučního titulu v exekuci, jež již byla skončena, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvedl, že exekuční titul byl vydán zcela formalisticky v jeho nepřítomnosti, doručen fikcí a jeho podkladem byla smlouva o dodávce pitné vody a odvádění odpadních vod, jež měl povinný údajně uzavřít jako nezletilý. Ačkoliv byl povinný v době vydání exekučního titulu již zletilý, nemůže tato skutečnost zhojit pochybení nalézacího soudu při obecném přezkumu náležitostí uvedených v žalobě spočívající v záměně osoby otce povinného jakožto dřívějšího vlastníka nemovitosti a kontrahenta předmětné smlouvy a povinného, jenž byl pozdějším vlastníkem nemovitosti. Nalézací soud měl správně dospět k závěru, že povinný v té době nemohl platně smlouvu uzavřít. I z rejstříku osob muselo zřejmě vyplývat, že na uvedené adrese jsou evidovány dvě osoby s totožným jménem, proto se nalézací soud měl ujistit, že je žaloba podána proti správné osobě. Pokud tak neučinil (nezkoumal, zda byl žalovaný pasivně legitimován), zatížil tímto postupem následná řízení zásadní vadou, která je v rozporu s principy demokratického právního státu. Nelze se pak odvolávat na dobu,