20 Cdo 979/2007 — Nejvyšší soud

20 Cdo 979/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2009 Spisová značka:20 Cdo 979/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.979.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 979/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T. Z., a. s., zastoupené advokátkou, proti povinné V., a. s., zastoupené advokátem, pro 101.003,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 Nc 10410/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2006, č.j. 9 Co 580/2006-35, takto : I. Dovolání se zamítá. II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 1. 2006, č.j. 51 Nc 10410/2005-17, kterým Okresní soud v Ostravě zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že vymáhaná pohledávka nezanikla, takže důvod podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, není dán. Jestliže účinky povolení vyrovnání dlužníka (povinné) nastaly 15. 9. 2000, nelze použít ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 370/2000 Sb., tj. ve znění účinném od 25. 10. 2000, neboť jinak by šlo „o nepřípustnou retroaktivitu zákona.“ Vymáhání (judikátní) pohledávky, kterou oprávněná k vyrovnání nepřihlásila, po skončení vyrovnacího řízení nic nebrání. Úvahy o tom, zda ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 24. 10. 2000, bylo v souladu s cílem a účelem vyrovnacího řízení, odvolací soud odmítl. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž vytýká, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Podle dovolatelky užití ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 370/2000 Sb., na vyrovnací řízení zahájená před účinností zmíněné novely nepředstavuje – obecně nepřípustnou – pravou zpětnou účinnost, jestliže dlužník úplně a včas splnil své povinnosti vyplývající z pravomocného usnesení o potvrzení vyrovnání po 25. 10. 2000. Povinnost dovolatelky splnit dluh odpovídající vymáhané pohledávce, kterou oprávněná k vyrovnání nepřihlásila, proto zanikla. Závěr, že k vyrovnání nepřihlášené pohledávky věřitelů zanikají, lze podle dovolatelky dovodit i z účelu vyrovnání (§ 2 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění do 25. 10. 2000), resp. ze zásad, na nichž úpadkové právo spočívá. Účelem vyrovnání je vedle uspokojení věřitelů také oddlužení, které dlužníku umožní po skončení vyrovnání pokračovat v podnikání. Přetrvávající povinnost dlužníka plnit závazky těm věřitelům, kteří nepřihlásili k vyrovnání své pohledávky, se příčí zásadě poměrného (částečného) uspokojení nepřednostních věřitelů z dlužníkova majetku. Za vadu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považuje dovolatelka absenci vysvětlení v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, „v čem jsou úvahy povinné mylné.“ Závěrem navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 236 odst. 1, § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř., § 130 zákona č. 120/2001 Sb.). Soudní praxe není jednotná v posuzování důsledků nepřihlášení pohledávky na výzvu soudu k vyrovnání za účinnosti zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, před novelizací provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. (dále též jen „zákon č. 328/1991 Sb.“), jestliže vyrovnací řízení bylo skončeno až po 25. 10. 2000. Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného, ale – o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. V projednávané věci vyšel odvolací soud z následujícího zjištění. Usnesením ze dne 15. 9. 2000, sp. zn. 35 Kv 1/2000, které nabylo 11. 11. 2000 právní moci, Krajský obchodní soud v Ostravě povolil povinné (dlužníkovi) vyrovnání, jímž – mimo jiné – vyzval věřitele, aby přihlásili své nároky písemně nebo ústně do protokolu do čtyř týdnů od 15. 9. 2000, kdy nastaly ve smyslu § 52 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. účinky vyrovnání; věřitele poučil, že v přihlášce je třeba uvést výši a právní důvod vzniku pohledávky, popřípadě i označení soudu, u něhož pohledávka byla vymáhána. Usnesením ze dne 3. 8. 2001, sp. zn. 35 Kv 1/2000, Krajský soud v Ostravě (po jednání uskutečněném 1. 11. 2000) vyrovnání potvrdil (právní moci /a současně vykonatelnosti/ rozhodnutí nabylo 14. 12. 2001) a usnesením ze dne 9. 5. 2002 jej podle § 66 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. prohlásil za skončené. Oprávněná pohledávku 115.399,80 Kč s příslušenstvím, přiznanou platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 1998, sp. zn. 1 Ro 1969/97, k vyrovnání nepřihlásila. Návrhem z 1. 8. 2005 – tedy poté, co povinná splnila povinnosti vyplývající z pravomocného usnesení o potvrzení vyrovnání – požádala oprávněná o vymožení pohledávky s příslušenstvím (vyjma částky 14.396,- Kč, kterou povinná v roce 1998 zaplatila dobrovolně). Okresní soud v Ostravě jejímu návrhu vyhověl a usnesením ze dne 10. 8. 2005, č.j. 51 Nc 10410/2005-4, nařídil na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. P. F., soudní exekutorku; usnesení nabylo 23. 9. 2005 právní moci. Vymáhaná pohledávka není z pohledu ustanovení § 54 zákona č. 328/1991 Sb. přednostní. Řízení o vyrovnání probíhá v několika fázích (od podání návrhu do rozhodnutí o povolení vyrovnání, od vyvěšení usnesení o povolení vyrovnání na úřední desce do právní moci usnesení o potvrzení vyrovnání, od potvrzení vyrovnání do zastavení nebo skončení vyrovnání), přičemž ke každé z nich se váží specifické účinky. Povolení vyrovnání, jehož účinky nastávají dnem vyvěšení usnesení na úřední desce soudu, je impulsem nejen pro další úkony soudu ve vyrovnacím řízení, ale i pro procesní aktivitu věřitelů dlužníka. Již v usnesení o povolení vyrovnání nařídí soud jednání a vyzve věřitele, aby své nároky stanovenou formou a ve stanovené lhůtě přihlásili do vyrovnání (§ 50 odst. 3 písm. b/, c/ zákona č. 328/1991 Sb.). Účastníky vyrovnacího řízení se stávají věřitelé, kteří uposlechli výzvy a přihlásili své pohledávky do vyrovnání (srov. § 48, § 53 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.). Podmínkou je, že přihláška, jejíž obsahové náležitosti vymezuje § 56 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., byla podána včas, tj. ve lhůtě čtyř týdnů ode dne vyvěšení usnesení o povolení vyrovnání na úřední desce soudu nebo po jejím uplynutí, je-li možné při vyrovnacím jednání ji přezkoumat bez zbytečného odkladu (§ 50 odst. 3 písm. c/, § 56 odst. 1, § 58 odst. 1, věta druhá, zákona č. 328/1991 Sb.). Zákon č. 370/2000 Sb. s účinností od 25. 10. 2000 novelizoval – mimo jiné – ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., a to tak, že ke stávajícímu znění připojil větu : „Ve stejný okamžik zaniká v plném rozsahu povinnost dlužníka plnit závazky vůči věřitelům, kteří nepřihlásili své pohledávky podle § 56 odst. 1 nebo § 58 odst. 1.“ To znamená, že od 25. 10. 2000 zákon opět (viz § 52 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 5. 1996) výslovně stanoví, jaké jsou důsledky nesplnění výzvy soudu obsažené v usnesení o povolení vyrovnání, tedy výzvy, aby věřitelé přihlásili své nároky do vyrovnání. Jestliže usnesení o potvrzení vyrovnání nabylo právní moci (§ 60 odst. 2, věta první zákona č. 328/1991 Sb.) a jestliže dlužník řádně (úplně a včas) splnil to, co mu toto rozhodnu