20 Nd 380/2017 — Nejvyšší soud

20 Nd 380/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 12. 2017 Spisová značka:20 Nd 380/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:20.ND.380.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu místní Exekuce Dotčené předpisy:§ 11 odst. 3 o. s. ř. § 252 odst. 2 o. s. ř. § 45 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 2. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Nd 380/2017-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových č. 2808/2, identifikační číslo osoby 25788001, proti povinnému R. S., pro 4 102,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1010/2017, o určení místní příslušnosti soudu, takto: Věc, vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1010/2017, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi. O d ů v o d n ě n í : Oprávněná se návrhem podaným k soudnímu exekutorovi Mgr. Martinu Tunklovi, Exekutorský úřad Plzeň-město, domáhala, aby byla k vymožení pohledávky přiznané příkazem Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 25. října 2016, č. j. ČTÚ-73 084/2016-638/III. vyř. – WiD, nařízena exekuce na majetek povinného a aby provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město. V exekučním návrhu oprávněná uvedla bydliště povinného. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 6. dubna 2017, č. j. 53 EXE 1010/2017-19, vyslovil svou místní nepříslušnost ve věci s tím, že po marném uplynutí lhůty k podání odvolání bude věc podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne. Ze spisu vyplývá, že povinný není evidován v Centrální evidenci obyvatel ani v registru obyvatel Ministerstva vnitra ČR. Ve smlouvě o poskytování zvýhodněných podmínek a poskytování služeb elektronických komunikací podle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., která byla dne 18. dubna 2014 uzavřena mezi oprávněnou a povinným, jakož i v dodatku k této smlouvě ze dne 12. srpna 2014, je u povinného uvedena adresa B. Z vyjádření České pošty k žádosti o poskytnutí součinnosti bylo zjištěno, že na adrese B. zásilky adresátovi nedochází a povinný zde nemá označenou poštovní schránku. Ministerstvo vnitra ČR k žádosti Českého telekomunikačního úřadu uvedlo, že povinný byl registrován jako občan EU na území ČR v období od 27. dubna 2014 do 30. srpna 2014, a to na adrese K. Podle centrálního registru obyvatel Slovenské republiky má povinný od 4. března 2016 hlášen trvalý pobyt v R. V období od 15. srpna 2016 do 31. srpna 2017 měl povinný hlášen přechodný pobyt v B. Podle § 45 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále též jen „e. ř.“), je věcně příslušným exekučním soudem v prvním stupni okresní soud. Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný bydliště, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Nemá-li povinný bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. S ohledem na ustanovení § 52 odst. 1 e. ř. se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje. Z ustanovení § 252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013, přijal závěr, že exekuční soud před nařízením exekuce nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tedy na místě, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a na jakém místě v České republice má povinný majetek. Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi proto podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, přihlížeje k zásadě hospodárnosti, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož bylo řízení zahájeno. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 1. 12. 2017 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu