21 Cdo 1141/2024 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1141/2024-416 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce R. L., zastoupeného Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem v Rokycanech, Míru č. 21/17, proti žalované Elflein Transport s. r. o. se sídlem v Boru, Nádražní č. 643, IČO 25248707, zastoupené Mgr. Pavlem Grünerem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská č. 1094/4, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, zastoupeného Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 730/9, o náhradu újmy z pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 212/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. října 2023, č. j. 13 Co 240/2023-370, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 406,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Grünera, advokáta se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská č. 1094/4. III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 406,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ivany Stlukové, advokátky se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 730/9. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově dne 25. 6. 2021 domáhal, aby v souvislosti s jeho pracovním úrazem, který jako zaměstnanec žalované na pozici řidiče utrpěl při dopravní nehodě dne 25. 6. 2018, byla žalované uložena povinnost zaplatit mu na náhradě věcné škody částku 50 976 Kč, na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti od 1. 12. 2018 do 28. 5. 2019 částku 85 494 Kč, na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 6. 2019 do 31. 5. 2021 částku 476 279 Kč, na náhradě bolestného částku 68 250 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti počínaje dnem 1. 6. 2021 v pravidelných měsíčních splátkách, které budou určeny jako rozdíl průměrné měsíční mzdy žalobce a výše jeho invalidního důchodu. 2. Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 4 C 212/2021-301, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu věcné škody ve výši 415,28 Kč (výrok I), ohledně částky 50 560,72 Kč z titulu náhrady věcné škody žalobu zamítl (výrok II), co do požadavku na zaplacení 85 494 Kč z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 1. 12. 2018 do 28. 5. 2019 žalobu zamítl (výrok III), ohledně částky 476 279 Kč z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 6. 2019 do 31. 5. 2021 žalobu zamítl (výrok IV), co do požadavku žalobce na úhradu měsíční renty za dobu od 1. 6. 2021 žalobu zamítl (výrok V), uložil žalované zaplatit žalobci bolestné ve výši 32 154,70 Kč (výrok VI), ohledně bolestného ve výši 36 095,30 Kč řízení zastavil (výrok VII), rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 50 % náhrady nákladů řízení ve výši 13 254,40 Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla Grünera (výrok VIII), uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 50 % náhrady nákladů řízení ve výši 60 654,50 Kč k rukám advokátky Mgr. Ivany Stlukové (výrok IX) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Tachově náhradu nákladů státu ve výši 3 615 Kč (výrok X). 3. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 10. 2023, č. j. 13 Co 240/2023-370, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II, III, IV, V a X potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výrocích VIII a IX rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žádný z účastníků, včetně vedlejšího účastníka na straně žalované, nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 393,90 Kč k rukám jejího „právního“ zástupce (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady odvolacího řízení v částce 28 964,98 Kč k rukám jeho „právní“ zástupkyně (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). 4. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané a mezi účastníky nesporné, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 13. 12. 2016 na pracovní pozici řidiče a že dne 25. 6. 2018 při výkonu práce došlo u žalobce k pracovnímu úrazu při dopravní nehodě, při níž došlo k poškození zdraví žalobce. Znaleckým posudkem MUDr. Aleše Sládka, soudního znalce pro obor zdravotnictví, odvětví ortopedie a stanovení nemateriální újmy na zdraví, vypracovaným pro účely výplaty pojistného ze strany vedlejšího účastníka, i znaleckým posudkem MUDr. Jana Boháče, soudního znalce pro obor zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové lékařství, kterého ustanovil soud prvního stupně, bylo shodně konstatováno, že při dopravní nehodě žalobce došlo k podvrtnutí krční páteře s poškozením okolních měkkých struktur, charakteru whiplash injury, tedy opěrkovému syndromu a ke zhmoždění krční míchy při neúrazové stenóze páteřního kanálu. V řízení bylo rovněž zjištěno, že žalobce byl dne 21. 8. 2018 napaden před domem neznámou osobou, kdy utrpěl úder pěstí do hlavy a přepadl na záda, a dále že žalobce byl posudkem OSSZ Rokycany ze dne 28. 5. 2019 a posudkem OSSZ Rokycany ze dne 2. 6. 2020 uznán dnem 28. 5. 2019 invalidním ve třetím stupni invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a poklesu jeho pracovní schopnosti o 70 %. Soudy obou stupňů pak shodně vyšly ze závěru, který ve svém posudku vyslovil znalec MUDr. Boháč, že v příčinné souvislosti s poškozením zdraví žalobce při pracovním úrazu byla pracovní neschopnost žalobce do 20. 8. 2018, neboť se jedná o datum, kdy došlo ke změně zdravotního stavu žalobce (změna diagnózy pro nepracovní úraz), a současně toto datum odpovídá i posudkové úvaze o whiplash syndromu, při němž potíže v průměru trvají tři měsíce, kdy syndrom sám o sobě odeznívá a pacienty neinvalidizuje. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu („v celém jeho rozsahu“) podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a „je rovněž rozhodováno v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu“. Nesprávné právní posouzení shledává v tom, že soudy nižších stupňů a zejména odvolací soud se nevypořádaly s „otázkou poměru mezi predispozicí žalobce k určitému chorobnému stavu a poškozením zdraví při pracovním úrazu“. Vytýká soudům nižších stupňů, že při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vyšly pouze ze závěrů posudku znalce MUDr. Boháče, ačkoli ten podle mínění dovolatele vykazoval značné vady a nesrovnalosti, znalec ve svých závěrech zpochybňoval závěry jiných posudků i závěry lékařských zpráv odborných pracovišť a taková kompetence znalci nepřísluší. S odkazem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06, argumentuje, že bez dalšího důvěřovat závěrům znalce a „ponechat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku“ by představovalo popření zásady volného hodnocení důkazů soudem a vedlo by k privilegování důkazu znaleckým posudkem a přenášení odpovědnosti za skutkovou a potažmo i právní správnost rozhodnutí soudu na znalce. Má za to, že závěry znaleckého posudku byly obecnými soudy a zejména odvolacím soudem privilegovány nad ostatní důkazy „bez hodnocení logičnosti a správnosti závěrů znalce s jinými důkazy“. Podle jeho názoru znalecký posudek MUDr. Boháče není v souladu s lékařským posudkem o uznání invalidity žalobce a s posouzením jeho zdravotního stavu odbornými lékaři a znalec není oprávněn jejich závěry zpochybnit, zejména v situaci, kdy není osobou odborně znalou uvedeného oboru a kdy neprovedl v souladu s § 127 odst. 3 o. s. ř. ani vlastní vyšetření žalobce, a nemůže činit odlišné závěry o výsledcích vyšetření žalobce na specializovaných pracovištích. Prosazuje, že znalec si měl podle zákona o znalcích přibrat ke zpracování posudku konzultanta z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, což neučinil a zpochybnil závěry odborných lékařů zejména z oboru neurologie, ačkoliv sám v tomto oboru znalcem není, a vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, zda úrazový děj vyvolal poškození zdraví, které bylo u žalobce prokazatelně diagnostikováno i po 20. 8. 2018 a v důsledku kterého byl uznán invalidním. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu pak na podporu své argumentace odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 117/2021, ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 31 Cdo 291/2007 (správně jde o rozsudek sp. zn. 21 Cdo 291/2007 – pozn. Nejvyššího soudu), a ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2861/2008. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolac