21 Cdo 1203/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1203/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 4. 2014 Spisová značka:21 Cdo 1203/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1203.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědění Dotčené předpisy:§ 115 obč. zák. ve znění do 31.12.2003 § 475 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2003 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 5. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1203/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně P. M., zastoupené Mgr. Radimem Kubicou, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, Ó. Lysohorského č. 702, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územnímu pracovišti v Ostravě, Lihovarská č. 1335/9, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 18 C 128/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2012 č.j. 8 Co 454/2009-360, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radima Kubici, advokáta se sídlem ve Frýdku - Místku, Ó. Lysohorského č. 702. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 2.6.2004 domáhala určení, že "žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, a je tedy dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině ve smyslu ustanovení § 474 odst. 1 občanského zákoníku" (správně ve smyslu ustanovení § 475 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobu odůvodnila zejména tím, že se Z. R. žila od června 2002 "ve společné domácnosti", neboť společně "vařili, prali, uklízeli, přispívali finančními prostředky na vedení společné domácnosti a uhrazovali tak náklady na své potřeby", a že "od června 2002 trávila se Z. R. všechen volný čas a každý den, tedy mimo svou práci, avšak na noc se vracela do svého bytu s ohledem na skutečnost, že u Z. R. nebylo dostatek místa k přespání", a "od srpna 2003 bydlela u Z. R. trvale". K podání žaloby "byla vyzvána" usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 20.4.2004 č.j. 46 D 39/2004-53. Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76 zamítl žalobu o určení, že žalobkyně "žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost", a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna zaplatit "státu na účet Okresního soudu ve Frýdku - Místku" na náhradě nákladů řízení částku, jejíž "výše bude uvedena v samostatném usnesení". Z provedeného dokazování zjistil, že manželství žalobkyně a J. M. bylo pravomocně rozvedeno dne 26.11.2003, že žalobkyně začala zůstavitele navštěvovat dvakrát až třikrát týdně od podzimu roku 2001, od června 2002 u něj občas přespala a koncem srpna 2003 si k němu "přestěhovala pračku, ledničku, mikrovlnou troubu a matraci", že svědci vídali žalobkyni v domě zůstavitele od léta 2002 nepravidelně a v tomto období také žalobkyně se zůstavitelem nakupovala v obchodě jednoho ze svědků, že svědkyně B., která, přestože chodila k domu zůstavitele často za účelem krmení koček, poprvé viděla žalobkyni u domu koncem dubna 2003, že do října 2003 bydleli v poschodí domku zůstavitele manželé K. a následně zůstavitel informoval svou sestřenici Z. S. o tom, že žalobkyně u něj bude bydlet v podnájmu, a že od března 2004 žalobkyně začala udržovat důvěrnou známost s P. T. Poté, co soud prvního stupně dovodil, že bydlení žalobkyně u zůstavitele v předmětné době "nemělo trvalý charakter" a že žalobkyně se zůstavitelem "nevedla společnou domácnost", uzavřel, že žalobkyně nežila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu nepečovala o společnou domácnost. Okresní soud ve Frýdku - Místku poté usnesením ze dne 15.12.2005 č.j. 18 C 128/2004-107 rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit "státu na účet Okresního soudu ve Frýdku - Místku" na náhradě nákladů řízení 1.864,- Kč. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.4.2006 č.j. 8 Co 38/2006-120 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že sporné skutečnosti nebo právní otázky, které jsou významné pro určení, zda žalobkyně je dědicem po zůstaviteli (například to, že žalobkyně žila se zůstavitelem po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti), představují posouzení předběžné otázky, která se zobrazí jen v důvodech rozhodnutí, a že žalobkyně "touto částí žaloby nesplnila povinnost" jí uloženou usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 20.4.2004 č.j. 46 D 39/2004-53, a proto musela být žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně nemůže mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Okresní soud ve Frýdku - Místku poté "doplňujícím rozsudkem" ze dne 28.6.2006 č.j. 18 C 128/2004-132 zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je "dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů doplňujícího řízení. Vydání doplňujícího rozsudku ve smyslu § 166 občanského soudního řádu soud prvního stupně odůvodnil tím, že rozsudkem ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76 již bylo rozhodnuto o žalobě o určení, že žalobkyně žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, a že o "druhé části žaloby dosud nebylo rozhodnuto". Na základě provedených důkazů soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že žila se zůstavitelem ve "společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost", když bydlení žalobkyně u zůstavitele "nemělo trvalý charakter" a "pravidelně neuhrazovali běžné potřeby ze společných prostředků". K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 30.1.2008 č.j. 21 Cdo 1502/2007-158 zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 26.4.2006 č.j. 8 Co 38/2006-120 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté, co dovodil, že žaloba podaná podle ustanovení § 175k odst. 2 občanského soudního řádu není určovací žalobou ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu, ale žalobou o určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu, dovolací soud uzavřel, že žalobkyně, která se žalobou domáhala určení svého dědického práva po zůstaviteli (žalobním petitem požadovala určení, že je "dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině ve smyslu § 474 odst. 1 občanského zákoníku"), splnila povinnost, která jí byla uložena usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 20.4.2004 č.j. 46 D 39/2004-53, a že proto její žaloba mohla být zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Krajský soud v Ostravě poté usnesením ze dne 6.8.2008 č.j. 8 Co 246/2008-173 "k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76" zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté, co - vázán právním názorem dovolacího soudu - dovodil, že "žaloba tak, jak byla podána žalobkyní, je přípustná a pojatelná podle ustanovení § 175k o.s.ř., a pokud tudíž žalobkyně v petitu žaloby uvedla, že žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, jednalo se pouze o důvody, které měly vést k určení, že je dědičkou po zůstaviteli", dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně "není postaveno na řádně zjištěném skutkovém stavu". Okresní soud ve Frýdku - Místku nejprve usnesením vyhlášeným při jednání dne 4.3.2009 připustil změnu žaloby tak, že "se určuje, že žalobkyně je dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve 3. dědické skupině" a poté rozsudkem ze dne 12.3.2009 č.j. 18 C 128