21 Cdo 1224/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1224/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 3. 2014 Spisová značka:21 Cdo 1224/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1224.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Dotčené předpisy:§ 190 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.1992 § 190 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.1992 § 251 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.1992 § 205d odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 205d odst. 9 předpisu č. 65/1965Sb. § 2 odst. 1 předpisu č. 125/1993Sb. § 2 odst. 2 předpisu č. 125/1993Sb. § 5 odst. 2 předpisu č. 125/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1224/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Mgr. Pavla Klána, se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Jánský vršek č. 9, jako správce konkursní podstaty úpadce Vojenské stavby CZ a.s. se sídlem v Praze 9, Sokolovská č. 278, IČO 25684965, zastoupeného Mgr.Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Nádražní č. 58/110, proti žalovaným 1) České pojišťovně a.s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, a 2) Kooperativě pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, o 2.376.846,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 9/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2010 č.j. 22 Co 184/2010-171, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu každá ze žalovaných zaplatila 2.376.846,- Kč spolu se 7% úrokem z prodlení ode dne následujícího po podání žaloby do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že z konkursní podstaty úpadce byly hrazeny nároky sedmi bývalých zaměstnanců úpadce z titulu náhrady škody na zdraví utrpěné při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (nároky na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti), které přešly na úpadce z jeho právních předchůdců (Vojenských staveb, a.s. v likvidaci, Vojenských staveb, státního podniku v likvidaci a Vojenských staveb, národního podniku), že mezi právním předchůdcem úpadce (Vojenskými stavbami, národním podnikem a Vojenskými stavbami, státním podnikem v likvidaci) a právním předchůdcem žalované 1) [Českou státní pojišťovnou] byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění zaměstnanců úpadce podle vyhlášky č. 179/1982 Sb., o rozsahu a podmínkách smluvního pojištění socialistických organizací, že ke vzniku pojistných událostí došlo v období od 30.8.1984 do 25.5.1992 (v době, kdy měl právní předchůdce úpadce uzavřenu pojistnou smlouvu), a že podle § 205d odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 1.1.1993 je žalovaná 1) povinna uhradit úpadci pojistné plnění, tj. částky, které z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti bývalým zaměstnancům vyplácel v období od 1.1.2003 do 30.11.2005; kdyby mezi právním předchůdcem úpadce a právním předchůdcem žalované 1) nebyla uzavřena pojistná smlouva, je k zaplacení žalované částky jako pojistného plnění povinna žalovaná 2) podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Žalovaná 1) namítla, že by byla povinna plnit za úpadce nároky zaměstnanců na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání jen tehdy, kdyby měl její právní předchůdce uzavřenou pojistnou smlouvu s tímto předmětem pojištění ke dni 1.1.1993, taková pojistná smlouva však uzavřena nebyla. Žalovaná 2) namítla, že k pracovním úrazům a nemocem z povolání zaměstnanců a ke vzniku nároků na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti došlo v projednávané věci přede dnem 1.1.1993, kdy vzniklo zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, a že žalovaná 2) proto nemůže být podle ustanovení § 1 a § 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb. ve sporu pasivně legitimována. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2.12.2009 č.j. 24 C 9/2006-150 žalobu zamítl a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení 3.361,95 Kč. Z provedeného dokazování dovodil, že na úpadce přešla v souvislosti s prodejem části podniku společnosti Vojenské stavby a.s. v likvidaci povinnost platit náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti bývalým zaměstnancům J. Č., J. H., J. Ch., M. N., V. P. a Z. P. a že úpadce nebyl povinen platit náhradu J. R., jehož pracovní poměr u Vojenských staveb a.s. skončil dnem 31.12.1998 a který se proto nestal zaměstnancem úpadce. Při řešení otázky, zda některé ze žalovaných vznikla povinnost k výplatě pojistného plnění na základě zákonného pojištění odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 205d zákoníku práce (zákona č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů), soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná 1) by takovou povinnost měla jen tehdy, kdyby "mezi právním předchůdcem úpadce a právním předchůdcem žalované 1) byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s ustanovením § 358 odst. 1 hospodářského zákoníku, na základě níž by byl právní předchůdce úpadce - Vojenské stavby, státní podnik ke dni 31.12.1992 u žalované 1) pojištěn"; žádná taková smlouva však uzavřena nebyla. Žalované 2) by podle soudu prvního stupně vznikla povinnost k úhradě pojistného plnění podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., jen kdyby k pojistné události došlo až po dni 1.1.1993, v řízení bylo však prokázáno, že všem zaměstnancům vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku již před tímto datem; žalovaná 2) tedy nebyla povinna v období od 1.1.2003 do 30.11.2005 platit za úpadce nároky bývalých zaměstnanců na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.5.2010 č.j. 22 Co 184/2010-171 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a dovodil, že za řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce měl se žalovanou 1) sjednáno pojištění pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ke dni 31.12.1992, a že žalovaná 2) by byla zavázána k úhradě pojistného plnění pouze tehdy, kdyby k pojistné události, kterou je vznik nároku každého jednotlivého zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku, došlo až po 1.1.1993, což se v posuzovaném případě nestalo. Uvedený závěr odvolací soud považoval "za logický a bránící nepřípustné retroaktivitě zákonného pojištění". Námitku žalobce, v níž poukazoval na právní závěry obsažené v "rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1379/96", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že se týká situace, kdy jde o další nárok na náhradu škody (na náhradu za ztížení společenského uplatnění) z původní škodné události, v předmětné věci však o žádný takový další nárok nejde. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání se podle vyhlášky č. 125/1993 Sb. vztahuje i na pojistné události, k nimž došlo v době před její účinností, avšak k prvnímu uplatnění pojistného nároku došlo až v době po dni 1.1.1993 (což vyplývá z gramatického výkladu ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb.), a že k tomu, aby pojišťovně vznikla povinnost k poskytnutí plnění, musí jednak nastat škodná událost (pojistná událost) a jednak nárok na náhradu škody vyplývající z této škodné události musí být poprvé uplatněn u příslušné pojišťovny za trvání zákonného pojištění (po dni 1.1.1993 bez ohledu na dobu jejich vzniku). Podle žalobce byly tyto předpoklady splněny, neboť všechny oprávněné osoby, jimž byla poskytována náhrada za ztrátu na výdělku, utrpěly pracovní úrazy nebo u nich byly zjištěny nemoci z povolání v době, kdy byly zaměstnány u právního předchůdce žalobce, a "k prvnímu uplatnění těchto nároků na náhradu škody (na refundaci jednotlivých náhrad) vůči pojišťovně došlo až po 1.1.1993 (dne 28.4.2004)". Protože se v řízení nepodařilo prokázat pojistnou smlo