21 Cdo 1366/2005 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1366/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) V. P., a b) Z. P., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) J. Ch., a 2) A. Ch., oběma zastoupeným advokátkou, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 3 C 194/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. března 2005 č.j. 12 Co 600/2004-143, takto: I. Dovolání žalobců se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali, aby bylo určeno, že \"zástavní právo podle smlouvy o půjčce a o zřízení zástavních práv ze dne 1.6.1999 k zajištění pohledávky žalovaných ve výši 855.000,- Kč, které na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu v T. č.j. V2 1465/99 s účinky k 13.7.1999 zatěžuje byt č. 1391/5 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu čp. 1390 a 1391 a na stavebních parcelách č. 1763 a 1764 ve výši 442/10000 v T., kterýžto byt je ve vlastnictví žalobců a je zapsán na LV č. 4467 pro k.ú. T. u Katastrálního úřadu v T., a které dále zatěžuje nemovitosti žalobkyně Z. P., a to stavební parcelu č. 2118 s domem čp. 1134 a pozemkovou parcelu č. 2119/1 - zahradu rovněž v T., a to na LV č. 616 pro k.ú. T. u Katastrálního úřadu v T., není dáno\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že \"smlouva o půjčce a o zřízení zástavních práv ze dne 1.6.1999\" je neplatným právním úkonem, neboť \"dlužníkem byl správně pouze V. P., který uzavřel dne 27.3.1998 se žalovanými smlouvu o zapůjčení hotovosti finanční částky, na základě které si půjčil částku 32.000,- DM a zavázal se tuto částku splácet v měsíčních splátkách po 15.000,- Kč po dobu pěti let\", přičemž půjčená částka \"činila podle tehdejšího kursu cca 576.000,- Kč\", a žalobkyně Z. P. k této smlouvě \"přistoupila jako ručitelka\". Na úhradu půjčky zaplatil V. P. celkem 45.000,- Kč, poté nebyl schopen půjčku splácet (též proto, že \"žalobci byli vykradeni\") a dne 1.6.1999 byla v kanceláři advokáta JUDr. L. S. sepsána smlouva, v níž je uvedena \"neexistující půjčka 855.000,- Kč\", která má \"zohledňovat skutečnost, že splatnost půjčky je stanovena až do 8.4.2003\", v \"rozporu s tímto údajem však bylo ve smlouvě uvedeno, že se půjčka sjednává jako bezúročná\". Poté, co žalobci zaplatili žalovanému 2) dne 13.9.2000 částku 570.000,- Kč, mají za to, že žalovaným nic nedluží a že smlouva ze dne 1.6.1999 je neplatná, neboť \"obsahuje částku označenou jako půjčka, ačkoliv taková částka ve skutečnosti vypůjčena nebyla\"; na nemovitostech žalobců je proto zapsáno \"neexistující zástavní právo\". Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 23.6.2004 č.j. 3 C 194/2002-117 určil, že \"zástavní právo podle smlouvy o půjčce a o zřízení zástavních práv ze dne 1.6.1999 k zajištění pohledávky žalovaných ve výši 855.000,- Kč, které na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu v T. č.j. V2 1465/99 s účinky k 13.7.1999 zatěžuje byt č. 1391/5 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu čp. 1390 a na stavebních parcelách č. 1763 a 1764 ve výši 442/10000 v T., kterýžto byt je ve vlastnictví žalobců a je zapsán na LV č. 4467 pro k.ú. T. u Katastrálního úřadu v T., a které dále zatěžuje nemovitosti žalobkyně, a to stavební parcelu č. 2118 s domem čp. 1134 a pozemkovou parcelu č. 2119/1 - zahradu rovněž v T., a to na LV č. 616 pro k.ú. T. u Katastrálního úřadu v T., není dáno pokud se týká částky 570.000,- Kč\", a rozhodl, že se žaloba zamítá, \"pokud se týká určení, že zástavní právo není dáno pro částku 285.000,- Kč\", a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů dovodil, že žalovaný 2) poskytl na základě smlouvy ze dne 27.3.1998 žalobcům půjčku ve výši 32.000,- DM, která mu měla být vrácena do pěti let ve splátkách po 15.000,- Kč měsíčně, a že účastníci - poté, co žalobci vrátili pouze 45.000,- Kč - uzavřeli dne 1.6.1999 smlouvu, podle níž si žalobci půjčili od žalovaných částku 855.000,- Kč, kterou se zavázali vrátit do 8.4.2003, a podle níž bylo k zajištění této pohledávky zřízeno sporné zástavní právo. Podle názoru soudu prvního stupně představuje smlouva ze dne 1.6.1999 dohodu o narovnání ve smyslu ustanovení § 585 občanského zákoníku, v částce 855.000,- Kč jsou zahrnuty rovněž úroky z částky 32.000,- DM půjčené podle smlouvy ze dne 27.3.1998 a žalobci zaplatili žalovanému 2) na úhradu půjčky dne 13.9.2000 částku 570.000,- Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že sporné zástavní právo \"již není dáno pokud se týká 570.000,- Kč, neboť zaniklo zaplacením pohledávky právě do této částky\". K odvolání účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9.3.2005 č.j. 12 Co 600/2004-143 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o určení, že \"zástavní právo podle smlouvy o půjčce a o zřízení zástavních práv ze dne 1.6.1999 k zajištění pohledávky žalovaných ve výši 855.000,- Kč, které na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu v T. č.j. V2 1465/99 s účinností od 13.7.1999 zatěžuje byt č. 1391/5 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu čp. 1390 a 1391 a na stav. parcelách č. 1763 a 1764 ve výši 442/10000 v T., tj. nemovitostí zapsaných na LV č. 4467 pro k.ú. T. u KÚ v T., a které zatěžuje nemovitosti žalobkyně Z. P., a to stavební par. č. 2118 s domem čp. 1134 a pozemkovou parc. č. 2119/1 - zahradu v k.ú. T. na LV č. 616 nemovitostí zapsaných u KÚ v T., není dána\", a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně žalovanému 1) 10.300,- Kč k rukám advokáta Mgr. A. H. a žalovanému 2) 10.450,- Kč k rukám advokátky JUDr. E. K. a že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 15.458,- Kč k rukám advokátky JUDr. E. K. Na základě důkazů provedených před soudem prvního stupně dovodil, že smlouva účastníků ze dne 1.6.1999 \"plně nahradila\" původní smlouvu o půjčce ze dne 27.3.1998, že smlouva ze dne 1.6.1999 je určitá a srozumitelná a že žalobci \"získali\" od žalovaného 2) půjčku ve výši 32.000,- DM, přičemž se zavázali, že \"vrátí částku vyšší, neboť splatnost půjčky byla sjednána na dobu pěti let od podpisu smlouvy ve splátkách po 15.000,- Kč měsíčně\". Protože je nepochybné, že celá zajištěná pohledávka nebyla vrácena, nemůže být žaloba důvodná; podle odvolacího soudu \"pokud by z dlužné částky nebyla vrácena byť 1,- Kč, vázne zástavní právo na předmětných nemovitostech žalobců správně\", a \"předmětem tohoto řízení nebylo prokázání, kolik žalobci jako zástavní dlužníci vrátili, nýbrž zda vrátili vše, k čemu se zavázali, tj. 855.000,- Kč\", neboť \"pouze v takovém případě by byli v řízení úspěšní\". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že smlouva ze dne 1.6.1999 obsahuje \"nepravdivý údaj o tom, že si žalobci půjčili dne 8.4.1998 od žalovaných částku 855.000,- Kč, ačkoliv si dne 27.3.1998 půjčili jen částku 32.000,- DM (v přepočtu 570.000,- Kč)\", a že je tedy smlouva ze dne 1.6.1999 pro nedostatek vážnosti vůle podle ustanovení § 37 odst.1 občanského zákoníku neplatná. Odvolací soud se s tímto \"rozporem\" vypořádal jen tak, že se \"žalobci zavázali k tomu, že vrátí částku vyšší, neboť splatnost půjčky byla sjednána na dobu pěti let od podpisu smlouvy ve splátkách po 15.000,- Kč měsíčně\", když tímto \"konstatováním\" nelze námitku žalobců řešit, neboť \"nemůže odstranit namítaný rozpor mezi skutečnou vůlí účastníků a tím, jak tuto vůli projevili\"; i kdyby byli žalobci ochotni vrátit částku vyšší, pak by takový jejich závazek \"musel být projeven nejen vážně, ale i náležitě určitě tak, aby bylo jednoznačně zřejmé, o kolik se půjčená částka navýší, jakým způsobem k tomu dojde a z jakého kritéria se bude vycházet\". Ve smlouvě ze dne 1.6.1999 se uvádí půjčená částka 855.000,- Kč s tím, že se \"jedná o půjčku bezúročnou\", aniž by bylo \"patrno, jakým způsobem účastníci k této částce dospěli\"; z \"konstrukce smlouvy\" je navíc evidentní, že \"neuvedení úroku či jiného příslušenství a neuvedení způsobu, jak by se měla půjčená částka navyšovat, bylo záměrné\" a mělo věřiteli umožnit, aby \"se vyhnul přiznání k dani z příjmů, neboť pokud by se půjčka navyšovala o tak značnou sumu, musel by takto získaný příjem nepochybně podléhat dani z příjmu\", což se \"příčí zákonu\" a je důvodem neplatnosti smlouvy. Protože je smlouva ze dne 1.6.1999 neplatná, musí být \"neplatné\" i zástavní právo podle ní zřízené. Žalobci navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) o.